Článek
Proč u nás chybí velké veterinární nemocnice?
Když se majitelé zvířat vrátí ze zahraničí, často je překvapí velikost a vybavení některých veterinárních nemocnic. Není výjimkou narazit na pracoviště s desítkami hospitalizačních míst, nepřetržitou intenzivní péčí, vlastními specialisty na kardiologii, neurologii, chirurgii nebo zobrazovací diagnostiku.
Tito lidé si pak položí jednoduchou otázku: Proč něco podobného není běžné i u nás?
Odpověď nesouvisí jen s penězi nebo velikostí země. Velkou roli hraje také způsob spolupráce mezi veterináři.
Když veterinář ví, že jiný umí něco lépe
V humánní medicíně je běžné, že vás praktický lékař odešle ke specialistovi. Nikdo to nevnímá jako selhání. Naopak – je to známka toho, že lékař hledá pro pacienta nejlepší možné řešení.
Ve veterinární medicíně tomu tak bohužel není vždy. Některé složitější případy zůstávají na pracovištích, která nemají potřebné vybavení nebo úzkou specializaci. Přitom právě včasné odeslání na specializované pracoviště může rozhodovat o výsledku a ceně léčby.
Nemělo by jít o ego veterináře ani o prestiž kliniky. Mělo by jít o pacienta.
A tím pacientem je zvíře, které si samo vybrat nemůže.
Jaké dlouhodobé dopady pak takové počínání má?
Pokud se složité případy nerozdělují mezi specializovaná centra, vzniká začarovaný kruh:
- specialisté vidí méně pacientů,
- hůře se budují špičková centra,
- méně se investuje do moderního vybavení,
- vzniká méně specializovaných oddělení a hospitalizací,
- majitelé mají omezenější možnosti léčby.
- přehlcené prvoliniové ordinace
Ve výsledku tak nejvíce tratí právě zvířata, která by mohla profitovat z koncentrovaných zkušeností, moderních technologií a týmové péče.
Jak se z této situace dostat ven?
Řešení není na veterinárních klinikách nebo ordinacích, ty jsou i z důvodů, které jsme si popsali již dříve pracovně natolik vytížené, že jsou vlastně vůbec rádi, že fungují a na nějakou změnu tam není ani pomyšlení.
Ovlivnit to může a možná více, než si myslí právě onen majitel.
Majitel by se neměl bát aktivně zajímat o možnosti léčby. Pokud jde o vážnější diagnózu, je zcela na místě zeptat se:
- Existuje pracoviště, které se na tento problém specializuje?
- Bylo by vhodné konzultovat případ s odborníkem?
- Kde mají s podobnými pacienty nejvíce zkušeností?
Stejně jako si lidé hledají specialistu pro sebe nebo své děti, mohou hledat specialistu i pro svého psa, kočku nebo jiné zvíře.
Neznamená to nedůvěru k ošetřujícímu veterináři. Naopak. Dobrý veterinář by měl být partnerem při hledání nejlepšího řešení. Vracet se přeci budete chtít k tomu, kdo vám pomohl a jestli pomocí byl chirurgický zákrok nebo referování je přeci už jedno.
Budoucnost kvalitní veterinární péče
Moderní veterinární medicína už dávno není jen o očkování a léčbě běžných nemocí. Dnes existují veterinární kardiologové, neurologové, onkologové, intenzivisté nebo chirurgové s úzkou specializací.
Aby se však mohly rozvíjet špičkové nemocnice a specializovaná centra, musí existovat prostředí, které podporuje spolupráci a předávání pacientů tam, kde mají největší šanci na úspěch.
Každý majitel zvířete si proto může položit jednoduchou otázku:
Hledám pro své zvíře nejbližší řešení, nebo nejlepší dostupné řešení?
Právě odpověď na tuto otázku může být jedním z kroků, které pomohou nejen konkrétnímu pacientovi, ale i rozvoji veterinární péče v celé zemi.
Zakončeme to pozitivně
Mladí veterináři dnes běžně umí anglicky a absolvují stáže a školení po celé Evropě. Vzdělávají se na univerzitách, navštěvují mezinárodní kongresy, spolupracují s odborníky ze zahraničí a stále častěji získávají evropské specializace.
Přinášejí si domů zkušenosti z pracovišť, kde je spolupráce mezi praktickými veterináři a specialisty naprosto běžná. Právě tato generace může významně přispět k tomu, aby se i u nás rozvíjela moderní referenční veterinární medicína.
Jedná se povětšinou o jejich vlastní iniciativu, úkol pro majitele zvířat je potom najít si kliniku, která tyto lékaře zaměstnává.
