Článek
Požehnaný film VLNY kromě zdokumentování tragédie našeho národa ukázal, jak by novináři měli pracovat zejména v této době, kdy se usiluje o změnu směřování naší země k Rusku a k totalitnímu ovládnutí naší země několikanásobně usvědčenými lháři rozdělující naši společnost a šířící nenávist.
Redaktor Rozhlasu pan Milan Weiner si ve filmu pozval komunistického funkcionáře a otázkami mu dokázal, že si ztěžuje neprávem a že jeho výkřiky jsou lež.
Vážení novináři, prosím, začněte se chovat jako Novinář Weiner, kterého nám v pravou chvíli geniálně připomněl režisér Jiří Mádl (hluboké díky, pane Mádle).
V debatě na ČT pan Juchelka odmítal korespondenční volbu s tím, že odporuje demokracii. Že oni (tedy ANO) za demokracii bojují. Kdyby tam seděl pan Weiner, nemlčel by, ale ozval by se s dotazem, ať pan Juchelka vysvětlí, v čem korespondenční volba odporuje demokracii a jak si vysvětluje, že vyspělé demokracie ve velkém počtu takovou možnost volby dlouho využívají. Ve druhé větě pan Juchelka řekl, že ten zákon stejně pětikoalice přehlasuje na sílu. Zde by znovu pan Weiner nemlčel a zeptal by se. Pane Juchelko, před chvílí jste bojoval za demokracii, mohl byste mi říci, jak se v demokracii hlasuje? Je to podle demokratické většiny nebo na sílu, tedy v rozporu s demokracií, jak se snažíte naznačit? … Takže pětikoalice bude hlasovat demokratickou většinou nebo nedemokraticky na sílu? Prosím odpovězte celou větou a vyjádřete se, zda váš útok na vládu o hlasování na sílu byl pravdivý, nebo nepravdivý.
Vážení novináři, jsme v situaci, kdy potřebujeme, aby se z novinářů, zejména veřejnoprávních médií a médií, která chtějí podpořit demokratický politický systém, stali novináři typu pana Milana Weinera a jeho kolegů. Budeme vám nesmírně vděčni. JSME S VÁMI, BUĎTE S NÁMI! Braňte veřejnoprávní média a změňte je jako pan Milan Weiner.
Musíme zavést STOP několikanásobně usvědčeným lhářům v politice. Tak jak je ve vyspělých demokraciích zvykem. Taky je tam zvykem střídat vlády na základě svobodných voleb neovlivněných neustálým lhaním, útoky na nejsilnější politiky, na vlivné novináře i na veřejnoprávní média, což je u nás bohužel na denním pořádku.
Jestli jako národ chceme po blížících se parlamentních volbách patřit do nejvyspělejšího společenství svobodných států, které spolu neválčí, ve kterých jsou chráněna lidská práva a samozřejmostí je úcta k životu a ve kterých se občané střídají u moci na základě svobodných voleb, musíme zarazit šíření lží v médiích. To ale nestačí. Musíme veřejně usvědčovat lháře ze lži. Jedině tak se ukáže pravda. Máme málo času a jestli jej promarníme, nastanou změny jako na Slovensku, které jsou prozatím na začátku a mohou být mnohem horší.
Proto musíme okamžitě ukončit debaty typu 10 minut pro Hitlera a 10 minut pro Žida. Když redaktor nebude schopen rychle reagovat a nebude znát argumenty, což v živém pořadu lze asi těžko, měla by být následně odvysílána reportáž dokazující případné lži předloženými důkazy a oslovení lháře s dotazem na vysvětlení. Není jiná cesta, jinak nás lháři zotročí. Vůbec nesmíme tolerovat odvysílání určité zprávy doplněné o vyjádření zástupce vlády a zástupce opozice, když jsou veřejně známé důkazy prokazující lež některého z dotazovaných. Pokud ano, pak pouze s dodatkem redaktora, že jedna odpověď je lživá nebo bez důkazů a předložit ověřitelné důkazy. Je nepřípustné pokračovat v ovlivňování společnosti do stavu, že nic není jednoznačná pravda a pokračovat v toleranci opakujících se lží usvědčených lhářů, které občané bez informací a důkazů postupně přijmou jako pravdu. Pomalu ale jistě necháváme prezentovat lži, které se stávají po čase pravdou pro tolik občanů, že to bude stačit k převzetí moci ve svobodných volbách (třeba jako v únoru 1948).
Nemáme jinou možnost než označovat lháře za lháře, lež za lež a nikoliv za nepravdu. Dokud tu nebude silný tlak veřejnosti na pravdomluvnost volených zástupců tak jako například ve Velké Británii, kde premiér musel odstoupit za lhaní o covidovém večírku, nebude naše demokracie v bezpečí (srovnejte s opakovaným vyhrožováním „Nikdy neodstoupím, nikdy“ importovaným nám z východního hodnotového systému). Jsme národem Jana Husa, jehož silné a pravdivé heslo „Pravda vítězí“ zdobí prezidentskou zástavu. To heslo prý mělo snad podobu „Pravda vítězí nad vším“, a Václav Havel jej přetvořil v heslo „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Musíme tedy nutně ukazovat pravdu. To lze jen tím, že zjevíme lež a usvědčíme a pojmenujeme lháře. Lásku, vzájemnou úctu a soucit si musíme jako spoluobčané věnovat jeden druhému. Jen tak se nám vrátí. Tím zvítězíme nad nenávistí. Lhaní a nenávist nás rozvrací a je importována z východu mnoha způsoby, také ve formě dezinformací. Lhaní, šíření nenávisti a strachu, hledání a označování nepřítele bránícího uchopení moci nám není vlastní. Je to import z východu, z jiného hodnotového systému. Je to tak účinné, že jsme si zvolili dva soudem usvědčené lháře do nejvyšších politických funkcí a zdá se, že se to může opakovat. Dosud jsme se nepoučili a znovu si můžeme zvolit za prezidenta usvědčeného lháře, který se ani neumí omluvit, což učíme děti v mateřské škole. Takového prezidenta jsme si zvolili, takoví po čtyřicetileté převýchově Ruskem jako společnost jsme. Musíme se znovu ztotožnit s národními hodnotami a odmítnout kopání do autorit, které je připomínají.
Nevíme, v jaké fázi snahy o přerozdělení světa a zašlapání lidstvem dosažených svobod jsme a nevíme, jak se to bude vyvíjet. Jisté je, že totalitní krutovládci nemohou přestat vládnout, protože po ztrátě moci většinou ztrácí i život.
Proto se musíme nyní spojit (spolu se svobodným světem), odmítnout rozdělování a šíření nenávisti mezi námi. Lhář lže, aby získal výhodu, aby druhého oklamal. Političtí lháři lžou proto, aby získali moc a kontrolu nad veřejnými financemi. U nás to došlo tak daleko, že veřejně usvědčení lháři bez důkazů opakují, že máme nejprolhanějšího premiéra, nejprolhanější vládu. A téměř polovině občanů to není podezřelé. To fungovalo už za Goebbelse a způsobilo to dosud nejhorší konflikt v dějinách lidstva. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou i dnes. Proto se ve vyspělých demokraciích se lháři vypořádávají okamžitě obrovským tlakem na jejich rezignaci, aby nezfanatizovali většinu nezajímající se o informace, o pravdu a důkazy a ta, aby pak v řádných volbách svým spasitelům nevybojovala moc.
Tak jednoduché to je a stále to funguje. Stačí lhát, strašit občany bez informací (sudetskými Němci, rakovinou, migranty) a nabídnout jim spásu jednoduchým řešení, znevěrohodnit a zničit protivníky a média (útoky na ČT i Český rozhlas) a vzbudit ve společnosti dojem, že neexistuje pravda. Žádná veřejnoprávní média, poslouchejte jen spasitele (Čau lidi). Lhář osočuje druhé ze lži. V tomto nyní žijeme a bezmocně přihlížíme. Jsme připravováni na obnovení východního hodnotového systému, který tu může být ihned po parlamentních volbách. Přesně jako na Slovensku. Teď jsme, zdá se, na řadě my.
My ale máme na své straně ducha národa bojujícího za pravdu, která vždy zvítězí a zvítězí nad vším, i nad lží a nenávistí. A jak řekl ve filmu VLNY redaktor Milan Weiner, stačí, když se zapálí jen několik uvědomělých. Musí jich být ale dost na to, aby inspirovali mlčící a pasivní uvědomělou většinu nutnou k přehlasování neinformovaných občanů věřících spasitelovi. A to bude velice těžké. Bez nadšení a ochoty obětovat pohodlí, bez víry v sílu principů svobody, úcty, pokory a lásky to nezvládneme.
S úctou k Milanu Weinerovi a jeho tehdejším kolegům, s úctou k Jiřímu Mádlovi, s úctou k novinářům, kteří napodobí novináře typu pana Weinera a s nadějí, že lež, neúctu, nesoucit ani nenávist si už nikdy nedáme nikým vnutit,
Pavel Bartoš, 21.8.2024
