Článek
Debata o ochraně klimatu se v Evropě stále více točí kolem zákazů, regulací a příkazů. Jenže pokud chceme mluvit o skutečné ochraně planety, měli bychom si nejdřív přiznat jednu zásadní věc: jedním z největších a nejméně řešených problémů jsou dnes válečné konflikty.
Podle dat organizace ACLED aktuálně probíhá ve světě přibližně 50 až 60 ozbrojených konfliktů různé intenzity. Mezi ty nejvýznamnější patří válka na Ukrajině, konflikt v Pásmu Gazy, občanská válka v Súdánu, dlouhodobý konflikt v Sýrii a rostoucí napětí kolem Íránu na Blízkém východě.
Tyto konflikty mají devastující dopad nejen na lidské životy, ale i na životní prostředí. Například během konfliktu na Blízkém východě dochází k opakovanému ničení rafinerií a energetické infrastruktury. Každý takový zásah znamená masivní únik škodlivin do ovzduší i půdy. Odhady hovoří o stovkách milionů tun CO₂ ekvivalentu, které konflikt vyprodukoval, tedy množství srovnatelném s ročními emisemi menších států.
Válečné operace jsou extrémně energeticky náročné. Moderní tank spotřebuje stovky litrů paliva na 100 kilometrů, stíhací letouny tisíce litrů během jediné mise. Hoří sklady paliv, vybuchuje munice, ničí se průmyslové objekty. K tomu připočtěme následnou obnovu zničených měst, výrobu nové techniky a infrastruktury. To vše znamená další obrovské zatížení pro životní prostředí.
Jinými slovy: válka je ekologická katastrofa, o které se ale v kontextu klimatických politik mluví překvapivě málo.
Na druhé straně stojí politika Evropská unie a její Green Deal. Ten přináší řadu opatření, zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035, zákaz jednorázových plastů (například brček, nebo příborů), rozšiřování emisních povolenek na domácnosti a dopravu, tlak na povinné renovace budov nebo rychlé omezování tradičních zdrojů energie.
Cíle mohou být správné. Problém je ale způsob.
Plošné zákazy a nařízení dopadají především na běžné lidi: rodiny, živnostníky i seniory. A zároveň odvádějí pozornost od širší reality. Planeta se nestane zdravější jen proto, že zmizí plastové brčko, nebo že si lidé nebudou moci koupit auto se spalovacím motorem.
Planeta bude zdravější především tehdy, když se omezí konflikty, ničení a chaos.
To ale neznamená rezignovat na ochranu životního prostředí. Znamená to změnit přístup.
Namísto zákazů bychom měli stavět na svobodě volby. Pokud mají lidé možnost rozhodnout se sami, často volí rozumněji. Když jsou ekologická řešení dostupná, funkční a ekonomicky smysluplná, lidé je přijímají přirozeně, bez donucení.
Někdo si zvolí elektromobil, jiný úsporný spalovací motor, další veřejnou dopravu. Právě svoboda a pestrost vedou k dlouhodobě udržitelným změnám.
Ochrana planety by neměla být ideologií zákazů, ale strategií zdravého rozumu. Protože pokud chceme skutečně snížit zátěž pro životní prostředí, měli bychom začít tam, kde jsou dopady největší.
A to není v garážích běžných lidí, ale ve světě, který se stále ještě příliš často rozhoduje pro válku místo spolupráce.
Autor: Pavel Černý
Pavel Černý, člen Výkonné rady hnutí Přísaha
