Článek
Když Sněmovna dělá PR pro prezidenta
Začneme s šťavnatým pokusem Poslanecké sněmovny vyřešit únik mozku z logiky: poslanci vládní většiny schválili usnesení, kterým vyzvali prezidenta, aby jmenoval Filipa Turka ministrem. Jen tak, bez hodnocení vhodnosti. Prostě protože parlament to řekl.
Prezident Pavel na to stručně odpověděl:
👉 „Prezident vzkázal, že Poslanecká sněmovna mu nemůže ukládat povinnosti.“
A dodal, že Sněmovna nemůže ani přesně určovat, jak postupovat. Což, ruku na srdce, zní skoro jako správná ústavní odpověď.
Turek versus Ústava, aneb diplomacie s grácií tisíce tabulek v Excelu
Filip Turek, čestný prezident Motoristů (ano, existuje i taková funkce), byl nominovaný na ministra životního prostředí. Prezident však odmítl jeho jmenování a vysvětlil to dopisem, kde mimo jiné píše, že v demokratickém právním státě musí členové vlády respektovat ústavní hodnoty, lidskou důstojnost a odmítnutí totalitních ideologií. A že v Turkově případě jsou ohledně loajality k těmto hodnotám opodstatněné pochybnosti.
Pro porovnání:
- Prezident napsal ústavní dopis s právními odkazy.
- Turek se tváří, že ho to hluboce zasáhlo na osobní úrovni.
Ano, chystá žalobu na ochranu osobnosti. Protože když tě prezident referencí na Ústavu zabolí citově, není nic přirozenějšího než sprint do soudní síně.
Babiš: „Kompetenční co?“
Mezitím premiér Andrej Babiš odmítá jít do kompetenční žaloby s prezidentem, i když by právě to byl jediný opravdový ústavní nástroj, jak věc řešit jinak než přes usnesení Sněmovny nebo soudní přelíčení o citovém zdraví Filipa Turka.
Takže místo toho máme:
- Sněmovnu křičící „jmenujte ho!“
- Prezident vzkazuje, že k tomu není povinen.
- A politika, která se chová spíš jako porota talentové soutěže.
Green Deal? Spíš Green Deal po česku.
A aby toho nebylo málo, vláda mezitím Turekovi dopřála roli vládního zmocněnce, který ovšem nikomu nebude říkat, co má dělat, jinak by to prý byl střet zájmů.
Takže Turek v podstatě bude:
- Mít titul, ale žádnou pravomoc.
- Nominován, ale nejmenován.
- A teď i žalovat prezidenta, protože se dotkl jeho ega.
Závěr, aneb ironie demokratického procesu
Takže jak to asi dopadne?
✔️ Prezident stojí za svým právním výkladem.
✔️ Koalice stojí za Turkem, ale ne za kompetenční žalobou.
✔️ Turek stojí za tím, že chce omluvu.
✔️ Sněmovna stojí za tím, že prezident musí podle ní něco udělat.
A my zůstáváme s jasnou myšlenkou: politika 2026 je legrační „seriál“, který nemůžeme vypnout.
Autor článku: Pavel Černý
