Kdo je chytřejší, „kobliha“, nebo „nutellák“?

V internetových diskusích velmi často probíhá vášnivá debata o tom, kterak ti, kteří mají jiný pohled na svět a jiné názory, jsou nevzdělaní hlupáci, zatímco zastánci stejného názoru jsou vzdělaní a inteligentní. Zejména to slýchávám od voličů bývalé vládní pětikoalice, z nichž mnozí evidentně žijí v představě vlastní intelektuální nadřazenosti a vzdělanostní převahy.

Existují různé volební průzkumy, z nichž vyplývá, že strany koalice vlády Petra Fialy (dále pro jednoduchost jen „nutelláci“) volí vyšší podíl vysokoškolsky vzdělané populace, než strany koalice vlády Andreje Babiše (dále pro jednoduchost jen „koblihy“). Viz např. zde: Volební model: rozdíly podle pohlaví, věku, vzdělání a materiálního zajištění - STEM

Abych se nezdržoval s nepodstatnými zdlouhavými popisy, budu za nutelláky, resp. koblihy, označovat nejen strany a straníky, ale i jejich voliče.

Souhlasím s tím, že velmi pravděpodobně skutečně mezi nutelláky je vyšší podíl vysokoškoláků než mezi koblihami. Kladu si ale dlouhdobě otázku, co to reálně znamená. Někteří lidé z tábora nutelláků si na základě podobných průzkumů vytváří jakousi představu o vlastní intelektuální a kognitivní nadřazenosti, protože oni přece patří do tábora těch vzdělanějších. Já ovšem tuto představu považuji za předsudek a pokusím se vysvětlit proč. Ano, je pravda, že průměrná inteligence se opravdu výrazně a statisticky signifikantně liší u lidí bez vzdělání, lidí se středoškolským vzděláním a lidí s vysokoškolským vzděláním. Na to existují studie po celém světě. Je ale také pravda, a to je třeba také zdůraznit, že se výrazně liší i mezi vysokoškoláky podle vystudovaného oboru. I na to existují zahraniční průzkumy. Pojďme si tedy ten předsudek malinko rozebrat do většího detailu.

První námitkou, kterou mám, a kterou považuji za validní, je skutečnost, že se v daných volebních průzkumech jedná pouze o odhady, které jsou dělané na nějakém vzorku populace. Kdo se trochu vyzná ve statistice a analýze dat, ten ví, že se tyto průzkumy dělají na vzorku, který musí být z pohledu nějakých proměnných, které považujeme za vlivné z hlediska jejich vlivu na politické preference, reprezentativní. To znamená, že nemůžeme udělat průzkum jen v Praze, mezi vysokoškoláky a ještě s podílem žen, který neodpovídá celé české populaci. Protože naše odhady volebních výsledků by pak byly významně vychýlené oproti tomu, jaké jsou skutečné volební preference v celé české populaci. To je asi logické. Mohli bychom se zabývat konkrétní metodikou výběru respondentů a tím, které proměnné byly vybrány jako stratifikační, nicméně v tom netkví podstata problému, který s těmito průzkumy mám. Ta je v něčem jiném. V problému, který je v odborném světě dávno známý a mnohokrát prozkoumaný a který se, navzdory obecně vžité představě, opravdu netýká oné magické statistické chyby, či odchylky, kterou jen málokdo přesně chápe. Nechci zabíhat do podrobností o bodovém odhadu a jeho pravděpodobnostním rozdělení, tak se omezím jen na konstatování, že každý takový odhad má určitý nenulový rozptyl, který klesá s počtem respondentů. Problém ale je v tom, čemu se v odborné literatuře říká obecně „selection bias“ (tedy, volně přeloženo: „výběrové vychýlení“). Jak moc může tento fenomén ovlivnit velikost chyby v předvolebních průzkumech, je krásně vidět na posledních prezidentských volbách ve Spojených státech. Jak je možné, že například v Ohiu, se předvolební průzkumy z doby nejvýše několik dnů před vyhlášením výsledků, lišily tak dramaticky od výsledku voleb? Kde se stala chyba? Problém je nastíněn například v článku: Evaluating Pre-election Polling Estimates Using a New Measure of Non-ignorable Selection Bias | Public Opinion Quarterly | Oxford Academic Zde se píše, cituji: „…non-ignorable partisan nonresponse bias, where the probability of responding to a poll is a function of the candidate preference that a poll is attempting to measure (even after conditioning on other relevant covariates used for weighting adjustments)“. Co to znamená? Při předvolebních průzkumech dochází k jevu, kdy určití lidé oslovení v rámci dotazníkového šetření, odmítají odpovídat, a tudíž jejich preference a vlasnosti nemohou být do průzkumu zařazeny. Dochází k jevu, který je také znám pod názvem „reject inference“. A ukazuje se dlouhodobě, že tento jev může mít někdy naprosto zásadní, až rozhodující vliv na chybu odhadu, která jde daleko nad rámec běžné statistické chyby. Někteří lidé nechtějí ani anonymně odkrývat své politické preference, protože se chtějí vyhnout nějakému negativnímu (byť nevyřčenému) soudu ze strany tazatelů, či jejich okolí, bojí se, aby je třeba někdo neslyšel, neviděl, nedohledal si jejich odpovědi a oni tak nebyli v rámci nějakého společenského většinového diskurzu ostrakizováni a zesměšňováni. A tento efekt je tím silnější, čím větší panuje nenávist ze strany těch, kteří jsou v souladu s výkladem světa, který je považován za mainstreamový a který je prosazován většinou médií - u nás pak navíc i veřejnoprávních. Znám celou řadu lidí, kteří mají a měli strach se veřejně přiznat k tomu, koho volili, protože by byli v práci, mezi kamarády, v týmu, i v rodině, označeni za dezoláty, chcimíry, kremrole, koblihy, a to se jim zdálo, že nemají zapotřebí. Za plentou to pak hodí tomu, komu chtějí, ale jejich hlas se nikdy do žádného předvolebního průzkumu nedostane. A toto obzvláště platí pro lidi, kteří jsou velmi vzdělaní a mají politické preference tzv. „nemainstreamové“. Proto je třeba brát podobné průzkumy vždy s velikou rezervou a s vědomím toho, že ta tzv. „statistická odchylka“, kterou šermují mnozí novináři, redaktoři a komentátoři (většinou absolutně bez pochopení toho, co skutečně znamená), opravdu nedává informaci o tom, jak moc se může lišit odhad od skutečnosti v nejméně příznivém případě. Takové chápání je velikým omylem.

Dále, pokud jde o rozdělení vzdělání v populaci post-komunistických (resp. post-socialistických) zemí, máme zde jeden velmi výrazný jev, který bych nazval masifikací vzdělávání, nebo též trivializací vzdělávání. O tom píše například profesorka Dvořáková. Je to jakási honba za formálním vzděláním prostřednictvím nahánění podílu lidí s diplomem tak, aby se Česká republika (hnusněji: Česko) podle zastánců nominalismu stala vzdělanou zemí. Protože tato honba započala až nějakou dobu po listopadu 1989, máme v populaci obrovskou míru korelace (v absolutní hodnotě) mezi věkem a nejvyšším dosaženým vzděláním. Je to výrazně vidět zejména u žen, viz např.: https://csu.gov.cz/docs/107508/965f807f-eeb4-afc3-c7fe-7ea958415863/17023224.pdf?version=1.0 Z průzkumu STEMU je vidět nejen odlišné rozdělení vzdělání u potenciálních voličů jednotlivých stran, ale také naprosto odlišné rozdělení věku. V analýze dat je velmi známý jev známý jako „confounding“, kdy jedna proměnná ovlivňuje jak proměnnou vysvětlovanou, tak vysvětlující. V našem případě je touto proměnnou věk. Čili ve skutečnosti, kdyby starší věkové skupiny strávily svá studijní léta v dnešní době, jejich vzdělanostní struktura by byla zcela odlišná. Byl by v ní také mnohem vyšší podíl vysokoškoláků, protože jednotlivé populační kohorty se neliší pokud jde o rozdělení inteligence v populaci. Respektive, byl pozorován jev velmi mírného zvyšování průměru (tzv. Flynnův efekt), nicméně v posledních zhruba dvou dekádách se začaly objevovat články, které upozorňují, že v mnoha západních zemích je již pozorovatelný tzv. negativní Flynnův efekt, který popisuje naopak snižování průměrné inteligence v čase (nikoliv s věkem, ale skutečně s postupujícím časem). Přímý Flynnův efekt byl dáván do souvislosti s lepší výživou, zdravotní péčí, čistším prostředím, lepší dostupností informací, apod. Negativní Flynnův efekt je zase dáván do souvislosti s vlivem moderních digitálních technologií, sociálních sítí, počítačových her, apod. Podle těchto studií (nejen psychologických, ale i neurologických) dochází k pozorovatelným změnám na mozku vlivem trávení času na sociálních sítích už od velmi ranného věku. Tomu se ale nyní věnovat nechci, tak se vraťme zpět k tématu článku. Tak, jak někteří interpretují výsledky volebních průzkumů jako doklad toho, že vzdělanější část populace jsou nutelláci, a z toho vyvozují, že to samé platí i o inteligentnější části populace, tak podobně je lze interpretovat i tak, že koblihy jsou lidé s životními zkušenostmi, kteří jsou v průměru stejně inteligentní jako lidé bez životních zkušeností, pouze nežili v době, kdy bylo tak snadné dosáhnout na diplom - z mnoha důvodů, které je možné si rozebrat někdy příště. Obzvláště když člověk prozkoumá úroveň některých vysokých škol, které působí spíše jako továrny na diplomy než vzdělávací instituce.

Z výše uvedených důvodů mi tudíž nepřišlo jako relevantní porovnávat nutelláky s koblihami na základě volebních průzkumů a položil jsem si otázku, zda lze nějak porovnat úroveň vzdělání obou skupin tak, aby to více vypovídalo o skutečném stavu věci. A napadlo mě, že lidé mají nejen aktivní, ale i pasivní volební právo. Tak co kdybychom se podívali na rozdělení vzdělání nikoliv mezi voliči, ale mezi nově zvolenými poslanci. A tak jsem si dal tu práci a prošel nejvyšší dosažené vzdělání všech 200 poslanců. Zároveň jsem si chtěl potvrdit mou dávnou hypotézu, že mezi nutelláky je daleko více „měkkých“ vzdělanců než mezi koblihami, tj. že mezi nutelláky je mnohem vyšší podíl lidí s humanitním, sociálněvědním (s vyloučením ekonomie, financí, managementu, podnikání, apod.) a pedagogickým vzděláním. Vím, že sám Petr Fiala už na střední škole propadal z matematiky a musel dělat reparát. A když tedy nejsme schopni přesně analyzovat voličstvo, analyzujme zvolené zástupce. Do PSP ČR byli zvoleni lidé, kteří mají v drtivě většině případů vysokškolské vzdělání (takže pochopitelně nejde o reprezentativní vzorek), i když je pravda, že u některých jedinců je jeho kvalita velmi diskutabilní. Ale opravdu se to netýká jen těch „druhých“. Jsou prakticky ve všech stranách. Ano, ukázalo se, že nejnižší (prakticky nulový) podíl lidí bez VŠ vzdělání je v ODS a nejvyšší v SPD. To se asi dalo čekat. Ale daleko více zarážející pak bylo, když se potvrdil můj předpoklad, že mezi nutelláky (mezi něž počítám i Piráty) je opravdu mnohem vyšší podíl lidí se vzděláním v humanitních oborech než mezi koblihami. Naopak mezi nimi není mnoho technicky, exaktně a přírodovědně vzdělaných lidí. Posuďte sami:

Zde „Opozice“ značí aktuální opozici, tj. nutelláky a „Koalice“ značí aktuální vládní strany, tj. koblihy. Prakticky 50 % poslanců koalice (koblih) má buď přírodovědné, technické nebo ekonomické vzdělání, zatímco tento podíl u nutelláků je pouze 33%. Naproti tomu mezi nutelláky je okolo 55 % poslanců se vzděláním humanitním (vč. práva), sociálním nebo pedagogickým. Zastoupení právníků je prakticky stejné mezi oběma skupinami a podíl lidí bez VŠ vzdělání je skutečně vyšší mezi koblihami. Kladu si možná nekorektní otázku, ale jak mohou stát řídit lidé s humanitním vzděláním, kteří nemusí ovládat matematiku, exaktní logiku, nemusí mít žádné analytické schopnosti, žádnou abstraktní představivost? Vím, že například mezi právníky je celá řada extrémně inteligentních lidí, kteří analytické schopnosti mají, ale u některých (obzvláště humanitních) oborů bych si dovolil o tom silně pochybovat. A nemusí to nutně být jen otázka inteligence, ale i zkušeností, dovedností, znalostí, průpravy, osvojených nástrojů, atd. Jak může hospodářskou politiku řídit politolog, historik, novinář? Nechci si hrát já na stará kolena na nějak nadřazeného, ale nejsem ochoten ani poslouchat neustále, že jako realista, pragmatik, pozitivista a pravicově uvažující člověk jsem méněcenný a nevzdělaný, nebo alespoň nesprávně vzdělaný, hloupý a já nevím co ještě. Našel jsem si tedy ještě ve světové literatuře několik zdrojů, z nichž by šlo dovozovat výsledky v inteligenčních testech podle toho, jaký obor daný člověk vystudoval, nebo studuje. A výsledky mého pátrání pro mě nejsou překvapivé:

Zdroj: Average IQ by Field of Study (2026 Update)

Z tohoto obrázku je patrná ještě závilost na podílu žen studujících dané obory, ale to je věc, které se teď věnovat nechci a nechci zacházet do diskuse o tom, zda jsou inteligentnější muži, či ženy. Podle mých starších rešerší žádné signifikantní rozdíly v průměrné inteligenci žen a mužů (na rozdíl třeba od rozdílů mezi jednotlivými rasami, nebo etnickými skupinami, či národy) nejsou pozorovány. Existují hypotézy, že rozdělení IQ u žen má nižší rozptyl, než u mužů a tak je mezi ženami méně extrémních géniů, než mezi muži, ale také méně úplných pitomců. Ale to bych v této fázi považoval toliko za hypotézu. Nechci se dotknout žen, protože si jich velmi vážím a skutečně jsem hluboce přesvědčen, že nás, muže, v mnoha ohledech (v průměru) převyšují. A to leckdy i výrazně.

Z textu je asi zřejmé, že patřím spíše mezi koblihy, než mezi nutelláky, a klidně o tom povedu slušnou, kultivovanou a věcnou diskusi. Děkuji předem všem, kdo by cítili potřebu nějak tento text komentovat, že tak budou činit slušně a kultivovaně. Závěrem budiž řečeno, že si nemyslím, že jsou chytřejší koblihy, ani že jsou chytřejší nutelláci. Myslím si (na základě poznatků, které jsem získal studiem článků na něž ve svých knihách odkazuje Dr. Koukolík), že propastný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami je v zásadě vrozený a proto si nemohou rozumět. Už dávno nejde ve své podstatě o spor mezi pravicí a levicí, ani o spor mezi liberály a konzervativci, nýbrž o spor, který nejlépe vystihují nálepky „realisté“ vs „progresivisté“, nebo jak já jim říkám „reálné mozky“ vs. „nominální mozky“. O tom ale zase někdy jindy.