Článek
Protože by bylo dobré, aby tomu porozuměli právě i kritici minulé vlády, dovolím si to říct přímočaře: z otřesné bezpečnostní situace jsme jako země získali maximum možného. Bezpečnostně, ekonomicky i politicky. To se dnes postupně mění, ačkoli se tomu snažím spolu s dalšími kolegy v Parlamentu zabránit.
Čísla jsou výmluvná. Český vývoz zboží na Ukrajinu vzrostl z 25,6 miliardy korun v roce 2022 na 35,6 miliardy v roce 2023, na 44,86 miliardy v roce 2024 a na 52,88 miliardy korun v roce 2025. Za tři roky se tedy více než zdvojnásobil. A to vše v letech, kdy Ukrajina čelí válečné agresi.
Ukrajina je už pátým největším exportním trhem České republiky mimo EU. A v roce 2025 jsme na Ukrajinu vyvezli více zboží než například do Číny: 52,88 miliardy korun oproti 50,90 miliardy.
Zatímco obchod s Čínou dál zatěžuje českou obchodní bilanci, protože čínský trh je pro nás nepřístupný, obchod s Ukrajinou přináší českým firmám rostoucí exportní příležitosti.
Až bude Rusko zatlačeno zpátky do svých hranic a Ukrajina se bude obnovovat, nastane dlouholetý proces s řadou nebývalých příležitosti pro české firmy. Hrdí Ukrajinci si své obchodní partnery budou patrně vybírat také podle toho, jakou zkušenost s nimi udělali v nejtěžší době. A navážou na to, co funguje už dnes.
Jako politik přivážím z Ukrajiny vždy řadu konkrétních poptávek pro české podniky. Diplomacie má otevírat cestu a budovat důvěru. Navzdory skutečnosti, že je Ukrajina pod válečným útokem a běžný život je paralyzován všude včetně Kyjeva.
Politicky je to složitá doba. Společně s Maďarskem a Slovenskem se česká vláda odmítla podílet na zárukách za společnou unijní půjčku Ukrajině. Přitom také z těchto peněz má být financován chod a průběžná obnova Ukrajiny. Podle premiéra Andreje Babiše se nebude Česká republika podílet ani na vojenské pomoci pro Ukrajinu. Jdeme tak proti tomu, na čem se dohodli spojenci na summitu NATO v Ankaře, kde to chtěl dojednat Andrej Babiš pro jistotu osobně.
O to víc agendy jsem měl při cestě minulý týden. Vedl jsem jednání s předsedou ukrajinského parlamentu, s předsedy klíčových výborů, zástupci ministerstev hospodářství, energetiky, zahraničí nebo obrany, se zástupci bezpečnostních služeb i s odborníky z nevládní bezpečnostní komunity. Podrobnější informace z cesty zveřejňuji na svém webu. Ale hlavní závěr je jednoduchý: české firmy nesmějí zůstat stranou.
Mezi tzv. hodnotovou politikou, která má snad být podle kritiků sprostým slovem, a ekonomickými zájmy českých občanů není žádný rozpor. Když projevujeme solidaritu, jde nám také o pracovní místa, export a budoucí pozici českých firem na trhu země, která se bude obnovovat a integrovat do evropského hospodářského prostoru.
Vláda musí přestat mluvit o budoucích příležitostech a začít je českým firmám systematicky otevírat už dnes. Jak? Pravidelnými ekonomickými misemi na Ukrajinu, podporou financování a pojištění projektů i přímým propojováním českých podniků s ukrajinskými partnery. Kdy pojede na Ukrajinu premiér Babiš nebo vicepremiér Havlíček, který má tak velké slovo v otázkách hospodářství? A kdy ministr obrany nebo ministr zemědělství či pro místní rozvoj? Čím dříve to bude, tím lépe pro naše občany.
Ukrajina si zaslouží náš respekt a podporu. Válka dnes zasahuje hlavní město Kyjev takovým způsobem, že bychom se ve vlastním zájmu měli poučit, jak budovat odolnou kritickou infrastrukturu. Podporu si Ukrajina zaslouží nejen našimi slovy, ale především konkrétními činy.
Pokud chce vláda s podporou a spoluprací čekat, až válka skončí, budeme vypadat jako ustrašení cyničtí prospěcháři, kteří se bojí zastat se napadené země, která nás zcela v souladu s mezinárodním právem požádala o podporu. Dnes, kdy tam padají bomby na civilní obyvatele, naše solidarita a podpora není jenom prázdným gestem. Je také prozíravou investicí do bezpečnosti a prosperity České republiky i celé Evropy.
