Článek
Jako by za jeho často komickými postavami stál člověk, který dobře zná i odvrácenou stranu života.
Na jevišti působil jako živel, před kamerou dokázal být nezapomenutelný, ale v soukromí byl spíše uzavřený a opatrný. A právě tato vnitřní uzavřenost se v pozdějších letech změnila v samotu, která ho pomalu pohltila. Jeho život tak skončil tiše, téměř nenápadně, jako by zhasl plamen, který kdysi dokázal rozzářit celé jeviště.
Dětství, mládí a cesta k herectví
Narodil se 7. srpna 1939 v Horní Suché na Karvinsku, v kraji tvrdé práce, dolů a skromných poměrů. Jeho otec byl horník, muž zvyklý na dřinu, a matka pracovala jako kuchařka. Dětství tak nebylo nijak lehké, či rozmazlované- spíše naopak.
Do jeho života navíc zasáhla i poválečná realita. Otcova minulost vojáka západní armády znamenala pro rodinu určité stigma, které mladému Poloczkovi komplikovalo další životní cestu. K herectví se proto nedostal přímo, ale oklikou.
Začínal jako kulisák v Těšínském divadle. V zákulisí nasával atmosféru, pozoroval herce, učil se jejich rytmus. A právě tam se v něm postupně rodilo přesvědčení, že divadlo je jeho místo. Později vystudoval JAMU v Brně a krok za krokem si budoval hereckou dráhu.
Zajímavou epizodou jeho života bylo přátelství s Rudolfem Hrušínským. Nebylo to jen profesní setkání – Hrušínský ho učil rybařit. Právě u vody, v tichu a bez publika, Poloczek nacházel klid, který mu jinak v životě často chyběl.
Manželství a střežené soukromí
O jeho soukromí se toho nikdy nevědělo mnoho – a nebyla to náhoda. Poloczek si totiž svůj osobní život pečlivě chránil. Jeho manželkou byla Zdenka, žena, která stála mimo svět reflektorů a médií. Společně vychovávali syna a tvořili rodinné zázemí, o kterém herec téměř nemluvil.
Nepatřil k těm, kteří by dávali rozhovory o rodinném štěstí nebo problémech. Možná právě proto jejich vztah působil pevně a klidně: jako něco, co nepotřebuje být vystavováno na odiv.
Herec plný kontrastů
Jako herec byl Poloczek nepřehlédnutelný. Měl dar komiky, který působil přirozeně, nevtíravě, a přitom velmi účinně. Jeho postavy často působily jako „obyčejní lidé“ – štamgasti, sousedé, chlapi od piva, ale vždy v nich bylo něco navíc.
Na place dokázal být zábavný, spontánní, někdy až bouřlivý. Kolegové vzpomínali, že uměl rozesmát celý štáb. Přitom mimo kamery byl jiný: uzavřenější, někdy až odtažitý.
Byl také velký profesionál. Texty měl dokonale připravené a roli bral vážně, i když šlo o drobnou epizodu. Právě díky tomu jeho postavy nikdy nepůsobily jako pouhé karikatury.
Nezapomenutelné role
Diváci si ho nejvíce spojují se seriálem Hospoda, kde vytvořil postavu dobrosrdečného Babuly: štamgasta, který měl vždy co říct. Byla to role, ve které se spojilo všechno, co Poloczek uměl: humor, lidovost i jakási zvláštní životní pravdivost.
Objevil se ale i v řadě filmů: například jako domovní důvěrník v Panelstory, důstojník v Černých Baronech, Pěšák z Života na zámku, nebo vyšetřovatel Kuncíř ve Smrti na černo.
Nikdy nebyl typickým „hlavním hrdinou“, ale možná právě proto byl tak autentický. Jeho postavy působily, jako byste je mohli potkat v hospodě za rohem.
Láska k dobrému jídlu a obyčejným radostem
Poloczek byl známý svou láskou k dobrému jídlu. Nebyla to jen slabost, ale spíš vášeň – měl rád poctivou českou kuchyni, vydatná jídla, dlouhé posezení u stolu.
Jídlo pro něj nebylo jen o chuti, ale i o atmosféře. O setkání, o klidu, o chvílích, kdy se nemusí hrát žádná role. Možná právě proto mu později, když zůstal sám, tyto obyčejné radosti začaly chybět víc než cokoli jiného.
Smrt manželky a postupné rozpadání
Zlom v životě přišel v roce 1995, kdy mu zemřela manželka. Pro Poloczka to nebyla jen ztráta partnerky, byla to ztráta jistoty, opory, tichého zázemí, které drželo jeho život pohromadě.
Po její smrti se začal měnit. Ne navenek dramaticky, ale pomalu, nenápadně. Uzavíral se do sebe, omezoval kontakty, přestával vyhledávat společnost. Tam, kde dříve býval smích, se objevovalo ticho.
Propadal depresím, které se snažil tlumit léky. Jenže ty mu nepomáhaly vrátit radost – spíše otupovaly bolest. Objevoval se i vztek, ale většinou to nebyly výbuchy vzteku. Byl to tichý, vnitřní neklid, který ho postupně rozežíral.
Z člověka, který dokázal rozesmát celé publikum, se stával muž, který seděl doma a mlčel. Lidé z jeho okolí později vzpomínali, že jako by „čekal“. Ne na konkrétní věc, spíš na konec.
Následky a odchod
Tato dlouhodobá samota a psychické trápení si vybraly svou daň. Poloczek postupně ztrácel energii, chuť do práce i do života.
Zemřel 16. března 2012 v Praze ve věku 72 let. Jeho odchod nepůsobil jako náhlá tragédie, ale spíše jako tiché dohasnutí člověka, který už neměl sílu bojovat.
Byl to konec, který byl smutný právě svou nenápadností.
Odkaz Bronislava Poloczka
Bronislav Poloczek zůstává hercem, kterého si lidé pamatují bez ohledu na generaci. Jeho role přežily dobu, protože byly opravdové.
Představoval typ herce, který nehraje „na efekt“, ale na pravdu. A právě v tom je jeho odkaz – v obyčejnosti, která byla ve skutečnosti výjimečná.
Jeho život zároveň připomíná, jak křehké může být lidské nitro. I člověk, který rozdává smích, může uvnitř nést tíhu, o které se nemluví.
Zdroje:
Kniha - Hvězdy českého filmu IV., Radana Vítková, Jiří Grbavčic. Vydalo nakladatelství: FRAGMENT. 1.vydání, 1998. ISBN: 80-7200-267-8.
http://www.wikipedia.org/wiki/Bronislav_Poloczek
http://www.filmovyprehled.cz/cs/person/2877/bronislav-poloczek
http://www.fdb.cz/osobnost/3279-bronislav-poloczek
http://www.osobnosti.cz/bronislav-poloczek.php
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/749921/bronislav-poloczek-72-po-odchodu-manzelky-jen-sedel-a-cekal-na-smrt.html
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/738191/11-let-od-smrti-bronislava-poloczka-72-po-smrti-manzelky-ztratil-vuli-zit.html
http://www.dama.cz/clanek/zemrel-herec-bronislav-poloczek
