Článek
Chlapec z Prešova, kterého několikrát vyhodili ze školy
Juraj Kukura se narodil 15. března 1947 v Prešově do rodiny úředníků. Dětství však prožil převážně v Bratislavě, kam se rodina přestěhovala. Nebyl typickým vzorným studentem. Naopak, sám později s nadsázkou vzpomínal, že ho vyhazovali téměř odevšad. Dokonce dokončení průmyslové školy zvládl až na několikátý pokus.
Už jako mladík měl výraznou osobnost. Byl sebevědomý, energický, rád diskutoval a odmítal autority, pokud si podle něj nezasloužily respekt. Právě tato vlastnost ho provázela celý život.
Zajímal se o kulturu, literaturu i film. Krátce působil jako elév v časopise Film a divadlo, kde si vyzkoušel novinářskou práci. Nakonec ho však stále více přitahovalo herectví. Po různých peripetiích nastoupil na Vysokou školu múzických umení v Bratislavě, kde studoval pod vedením významného pedagoga Jozefa Budského. Ani zde však neměl cestu jednoduchou a studium dokončil až napodruhé.
Filmová hvězda už ve dvaceti letech
K filmu se Kukura dostal velmi brzy. Ještě jako student zaujal režiséra Ivana Balaďu, který ho obsadil do filmu Tri gaštanové kone. Právě tato role ukázala, že Kukura disponuje něčím, co tehdejší československý film potřeboval: mužnou charismatickou energií, výrazným hlasem a přirozenou přitažlivostí.
V mládí působil sebejistě až drze. Mnozí kolegové později vzpomínali, že už tehdy bylo zřejmé, že se nespokojí s průměrností. Nebyl hercem, který by tiše čekal na příležitost. Naopak. Vždy chtěl být vidět a slyšet.
A ženy? Ty byly samostatnou kapitolou. Kukura patřil mezi největší mužské idoly sedmdesátých a osmdesátých let. Jeho tmavé oči, hluboký hlas a sebevědomé vystupování z něj udělaly objekt obdivu tisíců divaček po celém Československu.
Manželství, rodina a vzestup mezi největší hvězdy
Navzdory pověsti svůdníka se oženil a vytvořil dlouholeté manželství s manželkou Idou, která se veřejnosti spíše vyhýbala. Kukura o ní mluvil s velkým respektem a zajímavostí je, že si i po mnoha letech vztahu vykali. Tento neobvyklý zvyk považovali za součást vzájemné úcty.
V době, kdy zakládal rodinu, už byl uznávanou hvězdou. Diváci si ho začali spojovat s výraznými mužskými rolemi, které často kombinovaly romantiku, tajemství a jistou dávku nebezpečnosti.
Deváté srdce, Trhák a další legendární role
Mezi nejslavnější Kukurovy filmové role bezesporu patří temný hrabě Aldobrandini z pohádky Deváté srdce. Film se stal jednou z nejoblíbenějších československých pohádek a Kukurova charismatická přítomnost výrazně přispěla k jeho popularitě.
Velkou stopu zanechal také v muzikálové komedii Trhák, kde se objevil po boku největších hvězd své generace jako hrabě Lenský, pravým povoláním řezník, který koketuje s oduševnělou blondýnkou, paní učitelkou, kterou ztvárnila Hana Zagorová.
Nezapomenutelný byl rovněž ve filmu Stíny horkého léta, který dodnes bývá označován za jedno z vrcholných děl československé kinematografie.
Během kariéry vytvořil desítky filmových, televizních i divadelních postav. Diváci ho později poznávali také jako inspektora v seriálu Inspektor Max, díky němuž se dostal i k mladším generacím.
Arogantní hvězda, nebo jen náročný profesionál?
Juraj Kukura nikdy nebyl typem herce, který by se snažil být za každou cenu oblíbený. Mnoho kolegů ho popisovalo jako mimořádně náročného člověka. Na sebe i na ostatní kladl vysoké požadavky a netajil se tím, když byl s výsledkem práce nespokojen.
Kvůli tomu si vysloužil pověst arogantního, tvrdého a někdy až nepříjemného kolegy.
Herec Igor Bareš dokonce veřejně přiznal, že měl před prvním setkáním s Kukurou strach. Domníval se, že půjde o „nafoukaného frajera“. Po společné práci však svůj názor změnil a označil Kukuru za profesionála, který je náročný hlavně sám na sebe.
Podobné reakce se objevovaly opakovaně. Lidé často tvrdili, že na první pohled působí chladně a povýšeně. Ti, kteří s ním pracovali delší dobu, však většinou mluvili o vysoké profesionalitě a mimořádné inteligenci.
Vztah s Jiřím Bartoškou a postavení mezi hereckou elitou
Zajímavý byl také jeho vztah s Jiřím Bartoškou. Oba herci patřili ke generaci výrazných charismatických mužů, kteří dokázali ovládnout jeviště i filmové plátno.
Nikdy mezi nimi nebyla známá otevřená válka, ale média je často porovnávala jako dva rozdílné typy mužských hvězd. Zatímco Bartoška býval vnímán jako bonviván s přirozeným šarmem, Kukura působil intelektuálněji, tvrději a někdy i provokativněji.
Kukura si navíc vybudoval pověst člověka, který se nebojí říkat nepříjemné názory nahlas. To mu přinášelo respekt i odpůrce.
Přísný šéf a ředitel divadla
Významnou část života spojil s Divadlem Aréna, jež dlouhá léta vedl jako ředitel.
Pod jeho vedením se divadlo proměnilo v jednu z nejvýraznějších slovenských scén. Zároveň se však objevovaly názory, že jako šéf bývá velmi tvrdý.
Kukura nikdy neskrýval, že nemá rád průměrnost. Od herců vyžadoval disciplínu, dokonalou připravenost a maximální nasazení. Někteří to oceňovali, jiní ho považovali za příliš autoritativního.
Právě tato kombinace talentu, inteligence a neústupnosti vytvořila jeho pověst člověka, kterého lze obdivovat, ale není vždy jednoduché s ním vycházet.
Idol žen a pověst svůdníka
Kukura po desetiletí patřil mezi nejpřitažlivější herce československého filmu.
Jeho popularita mezi ženami byla obrovská. V době největší slávy dostával stovky dopisů od obdivovatelek a média ho často označovala za sexsymbol.
Zajímavé je, že přes tuto pověst zůstal dlouhá léta věrný své manželce. O soukromí mluvil jen výjimečně a rodinu si pečlivě chránil před pozorností médií.
Stárnutí, zdravotní komplikace a současnost
Ani Kukurovi se nevyhnuly zdravotní problémy spojené s věkem. V různých rozhovorech připouštěl, že stáří není jednoduché a že člověk musí přijmout omezení, která přicházejí.
Přesto zůstává aktivní. Nadále se objevuje v médiích, účastní se kulturních akcí a dlouhodobě se věnuje divadlu. Je známý tím, že si zachoval ostrý jazyk a schopnost komentovat společenské dění bez diplomatických kliček.
Herec, který budí respekt i po desítkách let
Juraj Kukura patří k nejvýznamnějším slovenským hercům druhé poloviny 20. století. Dokázal uspět ve filmu, televizi i divadle doma i v zahraničí. Získal řadu ocenění a jeho jméno je spojeno s několika generacemi diváků.
Možná nebyl vždy snadným kolegou. Možná působil arogantněji než jiní. Přesto mu i kritici většinou přiznávají jednu věc – mimořádný talent a profesionalitu.
Výstižně to nakonec shrnul i Igor Bareš, který po prvotních obavách zjistil, že za tvrdou fasádou stojí především člověk s vysokými nároky na práci a umění.
Internetové zdroje
https://www.divadloarena.sk/cms/juraj-kukura
https://www.vlasta.cz/celebrity/juraj-kukura-manzelka-film/
https://kultura.pravda.sk/divadlo/clanok/620051-juraj-kukura-slavi-75-narodeniny/
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/44473/kapitalismus-selhal-rika-slovensky-herec-juraj-kukura-v-rozhovoru-pro-reflex.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-svetove-celebrity/171208/herec-juraj-kukura-proc-se-jeho-zena-skryva.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/144403/herec-igor-bares-51-priznal-strach-z-kukury-co-mu-na-nem-vadilo.html
https://www.csfd.cz/tvurce/1355-juraj-kukura/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/11195-juraj-kukura.html
Knižní zdroje
MISTRÍK, Václav a kol. Slovenské divadlo v 20. storočí. Bratislava: Veda, 1999. 1. vydání. ISBN 80-224-0565-3.
ŠMATLÁK, Stanislav a kol. Kto bol kto v dejinách Slovenska. Martin: Matica slovenská, 1994. 1. vydání. ISBN 80-7090-287-3.
PAŠTEKA, Július. Dejiny slovenského divadla II. Bratislava: Národné divadelné centrum, 2000. 1. vydání. ISBN 80-85455-85-8.
BLAHO, Uladimír. Slovenský hraný film 1946–1996. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 1996. 1. vydání. ISBN 80-85187-64-0.
MACEK, Václav; PAŠTÉKOVÁ, Jelena. Dejiny slovenskej kinematografie. Bratislava: Osveta, 1997. 1. vydání. ISBN 80-217-0520-4.
