Článek
„Prodavačka se na mě osopila se slovy: Vás neobsloužím“, „Zaměstnanec prodejny mě přinutil použít samoobslužnou pokladnu“, nebo „Nepříjemná pokladní mě nenechala projevit svůj názor“.
Podobné titulky článků vídám na mediu.cz dnes a denně a kladu si kardinální otázku: „Jsou poměry a ceny, případně kvalita zboží nebo přístup zaměstnanců natolik špatné, aby je pisatelé na zmíněné platformě neustále hanobili?“
Omlouvám se, ale mám naprosto rozdílnou zkušenost, o kterou bych se rád podělil.
Supermarkety i menší jednoty navštěvuji téměř každý den. Začíná to parkováním. Pokud není v rámci obchodu dostupné podzemní parkoviště, snad pokaždé najdu bez problémů místo na venkovním. Nemám problém s tím dojet si s vozíkem z jeho vzdálenější části. Ne tak jako někteří pohodlní spoluobčané, jež mají utkvělou představu o nutnosti parkingu nejdále 10 metrů od vchodu (výjima těch, kteří toto činí ze zdravotních důvodů).
Po příchodu do prostor supermarketu jsem za mnoho let prakticky nezaznamenal (až na výjimky) nepřátelství spolunakupujících. Pokud se s někým těsně minete s vozíkem, ještě se vám omlouvá (stejně jako já). To samé v situaci, pokud se s někým střetnu v tu samou chvíli u nabírání ovoce, pečiva či zeleniny do sáčků. Pokud jsou v obchodě přítomny malé děti s jejich blízkými, je pravděpodobné, že zde nebudou procházet úplně v tichosti a budou žadonit u rodiče o tu či onu hračku nebo sladkost. Výjimkou není ani jejich občasné pořvávání. Nic, co by nebylo v mezích určité slušnosti. Každopádně jsem nebyl svědkem například válení se ratolestí po podlaze s hysterickým řevem.
Dalším klišovitě propíraným tématem nejen na mediu.cz je samozřejmě chování lidí u pokladny. Fronty se občas tvoří všude a musíme si je prostě vystát. Pokud s tím má někdo problém, tak ať do obchodu jednoduše nechodí. V opozici k mnoha velkým kritikům jednání lidí musím konstatovat, že v naprosté většině převládá u pokladen slušnost, mnohdy dokonce přátelské prostředí. V případě, že někdo (občas včetně mě) má ke koupi jen pár drobností, snad nikdo neměl problém dotyčného pustit před sebe. Stejně tak činím i já, když mám na páse či před ním velký nákup a pán s dvěma položkami za mnou mě požádá, abych jej před sebe pustil.
Jediná věc, kterou jsem asi nikdy nepochopil, je určité sobectví některých nakupujících, kteří místo, aby nezdržovali a velké množství svých nakoupených potravin „strkali“ zpět do vozíku, aby si je následně v poklidu naskládali do tašek třeba u auta, musí toto množství pomalým tempem vkládat do tašek už u pokladen. V praxi pak naprosto běžně dochází k situaci, že na odkládacím prostoru jim toho ještě mnoho zbývá, a prodavačka již markuje zboží dalšímu zákazníkovi a zboží obou se vinou prvního nepříjemně míchá (výjimku tvoří samozřejmě starší senioři, jejichž pomalejší tempo je naprosto pochopitelné. Naopak je obdivuji za to, že si mnohdy ještě nakoupit zvládnou). V převaze pozitiv se výjimá i fakt, že pokud občas něco s někým nezávazně prohodíte, atmosféra se v obchodě rovněž zlepší.
Samostatnou kapitolou jsou paní prodavačky. Za posledních několik let nakupování jsem se v některém z obchodů s potravinami setkal pouze s jednou velmi nepříjemnou zaměstnankyní, která měla automaticky neustále vražedný výraz a po zákaznících štěkala za každou jejich nerozhodnost nebo dotaz. Jednou mě seřvala z důvodu, že jsem dle ní předběhl paní u pultu s uzeninami (nevěděla, že jsem s ní byl předtím dohodnut). Kromě této dámy jsou však zaměstnanci supermarketů příjemní, profesionální a veskrze poměrně ochotní. Velmi často se u pokladen setkávám také s mladičkými brigádníky, kteří neumí rozdělit platbu určité finanční částky kartou se zbytkem v hotovosti a pravidelně na tento úkon volají zkušenější kolegy. Nevadí, po čase se to jistě naučili a naučí. Je totiž faktem, že tuto neznalost (nově již znalost) vnímají z mého pohledu spíše pozitivně. Práci pokladních svým způsobem obdivuji. Nedovedu si představit, že bych 8-12 hodin denně „pípal“, aby mi z toho maximálně po roce „nehráblo“.
Poslední dobou často propíraným tématem jsou pak samoobslužné pokladny. Přiznávám, že jejich užití jsem se poměrně dlouhou dobu úspěšně vyhýbal. Nakonec však z časových důvodů nebylo zbytí. Pokud nemáte velký nákup, nebojte se samoobslužné pokladny používat. Je to snadné, naučí se to i cvičená opička a odpadne vám potřeba stát dlouhé fronty.
Pak jsou tu ceny zboží, hlavně potravin. Ano, samozřejmě se zdražují. Nemám však pocit, že by ceny rostly nějak závratným způsobem. Co se týče kvality potravinových produktů, je faktem, že například se západními zeměmi se asi nemůžeme rovnat. Na každém z nás je však výběr potravin. Můžeme si zvolit buď tu nejlevnější variantu s nevalnou kvalitu a zdravotními riziky, nebo sáhnout po o něco dražším, avšak kvalitnějším výrobku. Nikoho tu nenabádám studovat složení nebo se chovat při nakupování jako král. Samozřejmě jsou i tací, kteří na cenu nemusí hledět vůbec. U většiny z nás je však při nakupování základem přemýšlet a uvažovat v měřítku „poměr cena-výkon“ dle svých možností.
Pokud budeme k nakupování a střetávání jak s ostatními lidmi v marketech, tak se zaměstnanci obchodů přistupovat s otevřenou a pozitivní myslí, bude možná i méně sporů, o kterých tu autoři nadšeně píší (mnohdy možná pouze pro honbu za čteností).
