Článek
Valerij Starodumov se narodil v tehdejším Sovětském svazu do poměrně obyčejných poměrů. Jeho život před rokem 1986 nebyl ničím výjimečný – pracoval jako technik v průmyslovém podniku a žil poklidný život, jaký vedly miliony dalších mužů v socialistické realitě. Měl rodinu, každodenní rutinu a starosti, které se točily kolem práce, bydlení a zajištění budoucnosti. Patřil ke generaci, která vyrůstala v přesvědčení, že sloužit státu je samozřejmostí, a že když přijde výzva, není prostor pro otázky.
Ta výzva přišla na jaře roku 1986. Po výbuchu čtvrtého reaktoru v Černobylu byl Starodumov jako tisíce dalších povolán k zásahu. Nikdo z nich přesně nevěděl, do čeho jde. Informace byly kusé, realita zamlžovaná a slovo „radiace“ znělo spíš abstraktně než jako přímé ohrožení života. Přesto nastoupil. Později na to vzpomínal slovy: „Nešli jsme tam jako hrdinové. Šli jsme tam, protože nám řekli, že je to potřeba.“
V zóně kolem reaktoru pracoval v podmínkách, které si dnes jen těžko dokážeme představit. Ochranné obleky byly často nedostatečné, měřicí přístroje nepřesné a čas strávený v nejvíce kontaminovaných místech byl limitován jen přibližně. Starodumov se podílel na odstraňování radioaktivního odpadu, na dekontaminaci budov a také na pracích spojených s výstavbou provizorního sarkofágu, který měl zničený reaktor uzavřít. Byla to práce na minuty – někdy doslova na desítky sekund – kdy skupiny mužů vybíhaly na střechy, odhazovaly kusy vysoce radioaktivního materiálu a okamžitě se vracely zpět.
Jednu z těchto situací popsal později velmi syrově: „Viděl jsem grafitové bloky, jak leží kolem nás. Věděli jsme, že jsou nebezpečné. Ale nikdo nám neřekl, že pár minut vedle nich může znamenat roky života pryč.“ Strach byl všudypřítomný, ale často potlačený. Mnozí si uvědomovali riziko až zpětně – v tu chvíli šlo o splnění úkolu.
Krátce po návratu ze zóny se začaly objevovat první zdravotní problémy. Únava, slabost, bolesti hlavy. Starodumov však patřil mezi ty, kteří neprodělali akutní radiační syndrom v nejhorší podobě. Přesto jeho tělo neslo následky – postupně se objevovaly chronické obtíže, které ho provázely celý život. V Sovětském svazu ale nebylo jednoduché o těchto věcech mluvit otevřeně. Likvidátoři byli sice oficiálně označováni za hrdiny, ale realita jejich zdravotní péče a podpory byla často nedostatečná.
Po rozpadu Sovětského svazu se situace změnila jen částečně. Starodumov začal postupně vystupovat a mluvit o svých zkušenostech. Jeho svědectví patří k těm, která pomáhají pochopit skutečný rozsah katastrofy i lidskou cenu, kterou si vyžádala. Nešlo jen o fyzické zdraví, ale i o psychiku – mnoho likvidátorů trpělo úzkostmi, depresemi a pocitem, že byli vystaveni riziku bez plného vědomí.
S odstupem let začal svůj příběh vnímat i jinak. Nejen jako sled událostí, ale jako určité poselství. „Nejhorší nebyla ta práce,“ řekl v jednom rozhovoru. „Nejhorší bylo, že jsme nevěděli pravdu. Člověk snese hodně, když ví, do čeho jde.“ Právě tato věta se stala jedním z klíčových motivů jeho vyprávění.
Valerij Starodumov zemřel v roce 2023 ve věku 78 let.
Dnes je jeho příběh připomínkou toho, jak důležitá je transparentnost, odpovědnost a respekt k lidskému životu. Starodumov nepůsobí jako klasický hrdina z filmů – spíše jako obyčejný člověk, který byl postaven do neobyčejné situace a obstál v ní tak, jak nejlépe dokázal. Jeho život ukazuje, že odvaha často nevypadá jako velká gesta, ale jako tiché přijetí povinnosti v okamžiku, kdy není jiná volba.
Inspirace, kterou jeho osud přináší, je možná méně okázalá, ale o to silnější. Připomíná, že za velkými historickými událostmi stojí konkrétní lidé se svými rodinami, strachem i nadějemi. A že pravda, byť krutá a nepříjemná, je vždy lepší než nevědomost.
Knižní zdroje:
ALEXIJEVIČ, Světlana. Modlitba za Černobyl (Voices from Chernobyl). Praha: Pistorius & Olšanská, 2015. ISBN 978-80-87053-89-8.
PLOKHY, Serhii. Chernobyl: The History of a Nuclear Catastrophe. New York: Basic Books, 2018. ISBN 978-1-5416-1612-1.
Webové zdroje:
INTERNATIONAL ATOMIC ENERGY AGENCY (IAEA). Chernobyl Accident 1986 – Official Reports and Analysis. Vienna: IAEA, dostupné online.
RADIO FREE EUROPE / RADIO LIBERTY. Oral Histories of Chernobyl Liquidators. Dostupné z: https://www.rferl.org
CHERNOBYL NATIONAL MUSEUM. Archive of Liquidators’ Testimonies. Dostupné z: https://chnpp.gov.ua
