Článek
Dětství a původ
Věra Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Sukoradech do rodiny státního úředníka. Prostředí, ve kterém vyrůstala, bylo typické pro menší české město první republiky: spořádané, poměrně konzervativní, s důrazem na slušné chování a jistotu „poctivého zaměstnání“. Rodiče vedli dceru k praktickému životu, nikoliv k uměleckým ambicím.
Už v dětství ale bylo zřejmé, že Ferbasová má mimořádný smysl pro humor a schopnost vystihnout lidské slabosti. Ráda napodobovala učitele i sousedy, dokázala improvizovat a bavit okolí. Nebyla však vychovávána jako budoucí herečka, spíše se předpokládalo, že si najde stabilní zaměstnání, pravděpodobně v kanceláři. Tento rozpor mezi jejím temperamentem a očekáváním okolí ji provázel i v pozdějších letech.
Cesta k filmu a okolnost jménem Anny Ondráková
K filmu se Věra Ferbasová dostala skutečně spíše shodou okolností než cílenou snahou. V polovině 30. let, kdy se československý film rychle rozvíjel, hledali producenti nové typy hereček, které by dokázaly zaujmout podobně jako tehdejší hvězdy v čele s Anna Ondrákovou. Právě Ondráková tehdy představovala ideál moderní filmové herečky: přirozené, pohyblivé, s výrazným komediálním talentem.
Ferbasová se k filmu dostala přes konkurzní a zkušební natáčení ve filmových ateliérech, kam byla doporučena díky svému vzhledu a projevu. Nešlo tedy o to, že by byla „objevena“ přímo jako náhrada za Ondrákovou, ale spíše o širší snahu najít herečky podobného typu – živé, civilní a komediálně nadané. Při zkouškách zaujala svou spontánností, mimikou a schopností reagovat bez naučeného hereckého stylu, což bylo v ostrém kontrastu s tehdy běžným divadelním projevem.
Její první filmové příležitosti byly menší, ale rychle se ukázalo, že kamera „má ráda její tvář“ a že dokáže přirozeně působit i v komických situacích. Producenti si uvědomili, že by mohla oslovit podobné publikum jako Ondráková – tedy diváky, kteří hledají energii, humor a lidskost spíše než aristokratickou eleganci. Tento moment odstartoval její rychlý vzestup, který ji během několika let vynesl mezi nejvýraznější komediální herečky své doby.
Ve druhé polovině 30. let, kdy začala dostávat výraznější role v komediích. Filmy jako Uličnice nebo Mravnost nade vše ji představily jako herečku s výraznou energií, schopnou kombinovat roztomilost s drzostí. Publikum si ji rychle oblíbilo, protože nepůsobila nedostupně – naopak připomínala „holku od vedle“.
Hvězda první republiky
Postupně se stala jednou z nejobsazovanějších hereček československého filmu. Její hvězda stoupala strmě a téměř každý nový film znamenal další potvrzení její popularity. Zatímco jiné herečky budovaly image elegance a noblesy, Ferbasová si získala diváky bezprostředností, komikou a schopností zesměšnit sama sebe.
Velký úspěch zaznamenala ve filmu Děvče za výkladem, který zobrazoval prostředí obyčejných lidí. Ve filmu Žabec opět potvrdila svůj komediální talent.
Její herectví bylo postaveno na fyzické komice, rychlých reakcích a schopnosti vytvořit postavu, která působí živě a autenticky. Na rozdíl od hvězd typu Adina Mandlová nebo Lída Baarová nebyla symbolem luxusu, ale spíše každodennosti. Právě proto si ji diváci tolik oblíbili.
Na prahu druhé světové války patřila Ferbasová k absolutní špičce českého filmu a zdálo se, že její kariéra bude dlouhá a stabilní.
Soukromý život a osudový manžel
Zásadní zlom v jejím životě přineslo manželství s architektem Josef Pálkou v roce 1941. Tento vztah byl od počátku komplikovaný. Pálka byl výrazně dominantní osobnost, která měla potřebu kontrolovat nejen soukromý, ale i profesní život své ženy. Ferbasová, která byla spíše citlivá a přizpůsobivá, se mu postupně podřizovala.
Manžel ji izoloval od některých pracovních kontaktů a zasahoval do jejích rozhodnutí. To se ještě více vyhrotilo během okupace. Pálka se zapletl s kolaborantskými strukturami a po válce byl za tuto činnost odsouzen. Ačkoli Ferbasová sama žádnou prokazatelnou kolaboraci nespáchala, byla s jeho osudem neoddělitelně spojena.
Po roce 1948, v období nástupu komunistického režimu, byla považována za politicky nespolehlivou osobu. Filmové nabídky se zastavily a její jméno prakticky zmizelo z veřejného prostoru. Pro herečku, která byla ještě před pár lety hvězdou, to znamenalo dramatický pád.
Byla nucena přijmout manuální práci: pracovala jako pomocná síla v kuchyni, v továrně a v dalších dělnických profesích. Tento kontrast byl velmi bolestný: z obdivované filmové hvězdy se stala anonymní levná pracovní síla. Podle svědectví pamětníků nesla tuto situaci těžce, ale snažila se ji zvládat důstojně. Její život v této době byl poznamenán nejen materiálními problémy, ale i pocitem nespravedlnosti a izolace.
Pokus o návrat a „Jáchyme, hoď ho do stroje!“
V 60. letech, kdy došlo k částečnému politickému uvolnění, se Ferbasová začala pomalu vracet k filmu. Šlo však spíše o drobné či epizodní role: filmový svět se mezitím proměnil a generace, která ji kdysi obdivovala, stárla.
Její nejvýraznější pozdní role přišla ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!. Tvůrci ji oslovili záměrně: chtěli do filmu obsadit herečku, která symbolizuje éru prvorepublikové komedie. Ferbasová zde ztvárnila temperamentní a trochu senilní tetičku hlavního hrdiny Františka Koudelky, postavu s výrazným charakterem, která sice neměla velký prostor, ale byla nepřehlédnutelná.
Pro diváky to bylo nostalgické setkání s herečkou, která kdysi patřila k největším hvězdám. Pro samotnou Ferbasovou to znamenalo alespoň částečné uznání po letech zapomnění. Přesto bylo zřejmé, že návrat na vrchol už není možný.
Konec života – samota a nemoci
Závěr života Věry Ferbasové byl poznamenán zdravotními problémy a dusivou samotou. Dlouhodobý stres, životní zklamání i fyzická námaha z předchozích let se podepsaly na jejím zdraví. Trpěla srdečními potížemi a celkovým oslabením organismu.
Po smrti manžela zůstala bez nejbližší rodiny. Neměla děti a její okruh přátel se postupně zmenšoval. Přestože se občas objevila ve společnosti, žila spíše v ústraní.
Zemřela 4. srpna 1976 v Praze v pouhých 62 letech. Její odchod proběhl bez velké mediální pozornosti, což působí až děsivě: herečka, která kdysi bavila celé Československo, odešla tiše a téměř zapomenutá.
Internetové zdroje:
http://www.csfd.cz/osoba/2295-vera-ferbasova/prehled/
http://www.fdb.cz/lidi/2256-vera-ferbasova.html
http://www.ceskatelevize.cz/porady/ceske-herecke-legendy/vera-ferbasova
http://www.totalfilm.cz/osobnosti/vera-ferbasova
http://www.pametnaroda.cz/cs/ferbasova-vera-1913-1976
http://www.kinobox.cz/osobnosti/vera-ferbasova
Knižní zdroje:
BARTOŠEK, Luboš. Náš film: Kapitoly z dějin (1896–1945). Praha: Mladá fronta, 1985. ISBN 80-204-0021-5.
ČESAL, Jiří. České filmové herečky první republiky. Praha: XYZ, 2012. ISBN 978-80-7388-673-5.
KŘÍŽ, Jiří; BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír. Český film: herci a herečky. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-315-0.
BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-65-8.
Čáslavský, Karel; Merhaut Václav. Hvězdy českého filmu I. Praha: Fragment, 1995. 1.vydání. ISBN 80-85768-13-5.
