Hlavní obsah

Zorganizovala jsem víkendový pobyt na chatě s kamarádkami. Při odchodu čekaly, že ho zaplatím sama

Foto: Ilustrační obrázek: vytvořeno pomocí AI / Meta AI

Obrázek je ilustrační

Tři kamarádky si užívaly víkend na chatě, který jsem pro nás zorganizova od začátku do konce. Všechno probíhalo skvěle až do nedělního odjezdu. Tehdy jsem totiž zjistila, že každá z nich počítala s tím, že celý pobyt zaplatím já.

Článek

Nápad na společný víkend vznikl během jednoho obyčejného posezení u kávy. Sešly jsme se po několika týdnech, protože každá měla poslední dobou spoustu práce a povinností. Petra řešila rekonstrukci kuchyně, Lenka měla doma dvě malé děti a Dana se právě rozešla s přítelem. Povídaly jsme si o tom, jak bychom všechny potřebovaly na chvíli vypadnout z běžného kolotoče. V jednu chvíli jsem navrhla, že bychom mohly vyrazit na nějakou chatu, ideálně někam do hor, kde bychom si uvařily, otevřely víno a nemusely se o nic starat.

Nápad se setkal s nadšením. Petra okamžitě prohlásila, že jede, Lenka začala hledat volný víkend v kalendáři a Dana navrhovala, že bychom si mohly vzít společenské hry. Nakonec jsme se shodly na termínu za tři týdny. Protože jsem měla s podobnými pobyty zkušenosti a ostatní se do organizování příliš nehrnuly, nabídla jsem se, že se po nějakém ubytování podívám.

Ještě ten večer jsem prohledala několik nabídek. Chtěla jsem něco příjemného, ale zároveň ne příliš drahého. Nakonec jsem našla pěknou chalupu na okraji Beskyd, která měla čtyři samostatné pokoje, velkou společenskou místnost, krb a venkovní posezení. Cena za celý víkend byla 12 800 korun. Nebylo to úplně málo, ale při rozdělení mezi čtyři ženy mi to připadalo přijatelné. Každá by zaplatila 3 200 korun, k tomu případně něco za jídlo a pití.

Poslala jsem odkaz do naší společné skupiny. Všechny reagovaly nadšeně. Petra napsala, že chalupa vypadá nádherně, Lenka poslala několik srdíček a Dana se ptala, jestli je poblíž nějaká restaurace. Následně jsem napsala, že pokud souhlasí, rezervuji ji a pošlu jim údaje k platbě. Nikdo nic nenamítal. Petra dokonce odpověděla, že se těší, až si konečně pořádně odpočine.

Ubytování jsem tedy rezervovala a zaplatila ze svého účtu. Majitel požadoval celou částku předem, takže jsem neměla jinou možnost. Do skupiny jsem následně poslala potvrzení a napsala, kolik na každou vychází. Očekávala jsem, že mi peníze postupně pošlou. Jenže se nestalo vůbec nic.

Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem si, že mají ještě dost času a že to vyřešíme později. Po několika dnech jsem se připomněla. Petra odpověděla, že na to zapomněla, Lenka slíbila, že pošle peníze po výplatě, a Dana napsala, že se k tomu dostane o víkendu. Ani jedna ale nic neposlala.

Týden před odjezdem jsem tedy znovu připomněla částku. Tentokrát už jsem byla trochu důraznější, protože jsem nechtěla mít v ubytování uložených téměř třináct tisíc jen ze svého. Petra mi odepsala, že se nemám stresovat a že to nějak vyřešíme na místě. Její odpověď mě trochu zarazila, ale nenapadlo mě, že by někdo skutečně očekával, že celý pobyt zaplatím sama. Brala jsem to jako obyčejné odkládání platby.

V pátek jsme se postupně sešly před chalupou. Přijela jsem jako první, převzala klíče a ukázala majiteli, že je všechno v pořádku. Ostatní dorazily během následující půlhodiny. Všechny byly nadšené, prohlížely si pokoje, chválily vybavení a hned začaly plánovat, co si večer uvaříme. Přivezla jsem několik základních potravin, protože jsme se předem domluvily, že si uděláme společný nákup a náklady na jídlo si potom rozdělíme.

První večer se vydařil. Seděly jsme u krbu, povídaly si a otevřely několik lahví vína. Řešily jsme práci, vztahy i děti. Bylo příjemné být zase chvíli jen samy za sebe. Ani jednou nepřišla řeč na peníze. Nechtěla jsem kazit atmosféru tím, že budu opakovaně připomínat platby, a předpokládala jsem, že se k tomu dostaneme při odjezdu.

V sobotu jsme vyrazily na procházku, potom jsme si zašly na oběd do nedaleké restaurace a odpoledne strávily na terase. Večer jsme si pustily hudbu a hrály karty. Petra několikrát poznamenala, jak dobře jsem ubytování vybrala, a Dana dokonce navrhla, že bychom podobný víkend mohly pořádat pravidelně. Byla jsem ráda, že se všem líbí, a vůbec jsem netušila, co mě čeká následující ráno.

V neděli jsme po snídani začaly balit. Posbíraly jsme odpadky, uklidily kuchyň a připravily chalupu k předání. Majitel přijel krátce před jedenáctou, prošel pokoje a poděkoval nám, že jsme po sobě nechaly pořádek. Potom se obrátil na mě a zeptal se, jestli bylo všechno v pořádku. Potvrdila jsem mu, že ano, a on se rozloučil.

Zrovna jsem ukládala poslední tašku do auta, když jsem zaslechla Petru, jak se ptá ostatních, jestli už můžeme vyrazit. Vzápětí se na mě obrátila Dana s otázkou, jestli bychom se cestou nemohly někde zastavit na kávu. Přikývla jsem, ale zároveň jsem připomněla, že bychom si ještě měly vyrovnat peníze za ubytování a společné nákupy.

Petra se na mě podívala s překvapeným výrazem. „Počkej, ty to chceš opravdu rozpočítávat?“

Nejdřív jsem si myslela, že žertuje. Řekla jsem, že samozřejmě. Vždyť jsme se přece domluvily, že jedeme společně a náklady si rozdělíme. Vytáhla jsem telefon a ukázala jim původní zprávu, ve které jsem psala cenu za osobu. Petra se ale zatvářila poněkud otráveně a odpověděla, že to pochopila jinak.

„Já jsem myslela, že nás zveš. Vždyť jsi to celé vymyslela a zařídila,“ dodala.

Podívala jsem se na ni a potom na ostatní. Lenka se najednou začala zabývat zapínáním bundy. Dana sklopila oči a Petra pokračovala, že když někdo organizuje společný výlet, obvykle počítá s tím, že ostatním připraví nějaké překvapení. Prý se už těšily, že si uděláme hezký víkend, a vůbec je nenapadlo, že budou muset ještě něco doplácet.

Zůstala jsem stát s telefonem v ruce a chvíli jsem nevěděla, co odpovědět. Nebylo mi příjemné dohadovat se na parkovišti před cizím člověkem, ale zároveň jsem nemohla uvěřit tomu, co slyším. Vždyť jsem nikde nenapsala, že je zvu. Naopak jsem jim několikrát sdělila cenu a žádala je o peníze.

„Holky, já jsem ten pobyt zaplatila předem ze svého. Dohromady to stálo skoro třináct tisíc. Opravdu jsem neměla v plánu vás všechny pozvat. Jen jsem se nabídla, že najdu chatu a zařídím rezervaci,“ vysvětlila jsem.

Dana se konečně ozvala. Řekla, že jí to celé připadá trochu trapné, protože jsme si přece užily hezký víkend a teď se hádáme kvůli penězům. Lenka se přidala s tím, že momentálně nemá tolik volných peněz a počítala s tím, že organizaci vyřeším já. Když jsem se jí zeptala, proč tedy předem slíbila, že mi částku pošle po výplatě, neodpověděla.

V tu chvíli mi došlo, že nejde jen o nedorozumění. Přinejmenším některé z nich si skutečně představovaly, že všechno zaplatím já, a nijak je nezajímalo, že jsem za ně už několik dní čekala na peníze. Možná si myslely, že mám dostatek prostředků, možná jim připadalo samozřejmé, že když jsem s nápadem přišla, převezmu i všechny náklady. Každopádně se mě na to nikdo předem nezeptal.

Řekla jsem jim, že rozhodně nemám problém někoho pozvat, pokud se tak předem domluvíme. Ale nemůžu přijmout situaci, kdy si někdo sám vymyslí, že je na můj účet, a ještě se tváří překvapeně, když po něm chci zaplatit jeho podíl. Potom jsem otevřela kalkulačku a znovu jim ukázala rozpis nákladů.

Petra nakonec vytáhla telefon a poslala mi 3 200 korun. Přitom poznamenala, že příště už si organizaci raději vezme na starost někdo jiný. Lenka poslala peníze až večer a Dana mi částku převedla ještě na parkovišti. U společného nákupu jsme se dohodly na rozdělení zvlášť. Nebylo to příjemné, ale alespoň jsem nemusela odjíždět s pocitem, že jsem zaplatila celý víkend za čtyři dospělé ženy.

Cestou domů mi Petra napsala, že ji mrzí, jak to dopadlo, ale že jsem prý mohla být trochu ohleduplnější a řešit peníze předem. Zprávu jsem si přečetla několikrát. Odpověděla jsem jí, že jsem to předem řešila, jenže ona ani ostatní na mé opakované zprávy nijak konkrétně nereagovaly. Pak jsem telefon odložila.

Od toho víkendu jsme se už v takové sestavě nesešly. S Lenkou se občas vidím, s Danou si napíšeme k narozeninám a Petra se ze společné skupiny postupně vytratila. Nikomu jsem nezakazovala se se mnou stýkat, ale další společný pobyt už jsem organizovat nechtěla.

Nejvíc mě totiž nezaskočilo, že se někomu nechtělo zaplatit tři tisíce za víkend na chatě. Každá může mít jiné finanční možnosti a nemám potřebu nikomu počítat peníze. Zarazilo mě, že tři dospělé ženy dokázaly celý víkend bez jediného slova předpokládat, že jejich ubytování, jídlo a pohodlí zaplatím já. A když jsem se ozvala, připadala jsem si najednou jako ta, která pokazila příjemnou společnou akci.

Proto příště už žádný pobyt organizovat nehodlám.

Příběh byl zpracován na základě předlohy, kterou poskytla autorova čtenářka. Jména a postavy jsou v něm fiktivní. Příběh je psán v 1. osobě z pozice vypravěčky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz