Článek
V posledních dnech budí velké emoce, zejména ty negativní, alžírská boxerka Imán Chalífová. Často i u lidí, kteří nejsou s danou problematikou vůbec seznámeni a pouze papouškují názory ostatních. Navíc ho využívají někteří naši extremističtí politici a vrcholní politici zejména v nedemokratických zemích k propagandě, jaké jsou to hry, když tam není spravedlnost. Pak, že není sport propojen s politikou. Je a to nejvíce v těch zemích, kde je demokracie tabu a právě ti úspěšní sportovci jsou diktátorům nástrojem k propagandě a naopak. Jenom malá vsuvka. Jak asi dopadnou chudáci medailisté z KLDR ve stolním tenisu, kteří si dělali selfie při medailovém ceremoniálu se soupeři z demokratické a znepřátelené Jižní Koreje.
Nedá mi to také jako sportovci vyjádřit svůj názor, který nikomu nevnucuji, ani nikomu neberu ten jeho.
Za mne je asi nejkontroverznější to, že boxerská asociace IBA jí start při svých soutěžích zakazuje, ale olympijský výbor (MOV) jí start povolila. V každém případě není ani jedno rozhodnutí ideální. Pokud může soutěžit, není to asi fér vůči soupeřkám, ale dalo by se o tom dlouze diskutovat, jelikož je Chalífová od narození žena, byť tak úplně nevypadá. Ale ruku na srdce. Její soupeřka z Itálie má k ženské dokonalosti také daleko. Ale toto platí u většiny boxerek. A tím se jim určitě tímto nevysmívám, protože každý z nás za svůj vzhled dost často nemůže. Pokud by soutěžit nemohla, není to fér vůči té sportovkyni. Myslím, že už tak si užila jako děvče spoustu posměšků a nemá to jako žena jednoduché. Samozřejmě je otázkou, zda zvýšena hladina testosteronu je přirozená pouze díky mužským chromozomům XY nebo je vytvořena uměle. Podle těch negativních názorů by mně potom zajímalo, zda by muž s nízkou hladinou testosteronu měl závodit se ženami? Asi se shodneme, že nikoli.
Z minulosti si jistě vzpomeneme na atletku Caster Semenyovou, u které se řešil podobný problém. A i u nás máme podobný případ. Dokonce světovou rekordmanku z osmdesátých let minulého století na 800 m a českou rekordmanku ve všech sprinterských disciplínách (100, 200, 400 a 800 m) Jarmilu Kratochvílovou. Kdo z nás není na její výkony dodnes pyšný? I ona měla o dost zvýšenou hladinu testosteronu a pravděpodobně nikoliv přirozeně.
Jak tedy toto vyřešit, abychom nikomu neublížili? Dnes už máme třeba paraolympioniky, což je logické, byť tam je to také diskutabilní, jelikož má každý úplně jiné postižení. Dále jsou kategorie muži a ženy. A časem se toto možná rozšíří. Dále u bojových sportů, vzpírání, ale třeba i u veslování (lehké váhy), jsou kategorie dle hmotnosti sportovců. Byť Krpálek prohrál s Japoncem Saitém, který byl o 60 kg těžší, ale bylo to v té nejtěžší kategorii, kde už není další hranice. I to by mohlo být bráno jako nespravedlivé. Někdy je dělíme i podle věku. Jak dále kategorizovat sportovce? Dle hladiny testosteronu? U starších mužů (už po třicítce) je přirozeně nižší než u mladších mužů. Dále třeba dle výšky? Vždyť malý basketbalista nebo volejbalista je znevýhodněn. A co třeba dle IQ? Šachista z vyšším IQ má pravděpodobně vyšší šanci vyhrát než ten s nižším. A takto bychom mohli hledat dále.
Co říci na závěr? Není to jednoduché a nikdy to nebude úplně spravedlivé. Vždy bude někdo nespokojen. Jen některé pro mě hloupé vtipy, které letí na sociálních sítích, mi nepřijdou k daným sportovcům úplně fér!
