Článek
Už přes tři roky ale na tradičně chaotické politické scéně pod vedením premiérky Meloni panuje nebývalý klid. Její nástup do funkce v říjnu 2022 přitom doprovázely nebývalé obavy o další směřování země.
Vzhledem k její minulosti se není čemu divit. Ačkoli to tak na první pohled nemusí vypadat, už od mládí měla tato drobná blondýnka velmi blízko k pravici. V patnácti letech vstoupila do Italského sociálního hnutí (MSI), jež bylo založeno stoupenci fašismu a bývalými spolupracovníky diktátora Benita Mussoliniho. V dané době Meloni dokonce veřejně obdivovala postavu Duceho a označovala jej za „dobrého politika“.
Později se jméno Giorgii Meloni skloňovalo pro změnu v souvislosti s kontroverzním politikem a podnikatelem Silviem Berlusconim. Mediální magnát, jenž přepsal pravidla (nejen) italské politiky a jako vůbec první mocichtivý byznysmen sliboval, že stát povede jako firmu, si v roce 2008 Meloni vybral jako svou ministryni pro mládež. Ta se tehdy ve svých jednatřiceti letech stala nejmladší ministryní v italské historii. Po čtyřech letech se ale v roce 2012 Meloni rozhodla založit vlastní stranu Bratři Itálie (FdI). FdI byla už tehdy v porovnání s Berlusconiho Lidem svobody (PdL) a dřívější Forza Italia (FI) o něco pravicovější a euroskeptičtější. Vznik FdI tehdy podpořil i samotný Berlusconi, přičemž strana v následujících volbách figurovala na jeho širší středopravicové kandidátce.
V prvních letech strana ale nedosahovala významných úspěchů. Koneckonců, pravicových stran bylo v té době v Itálii i bez FdI dost – vedle v té době již doyena všech pravičáků Berlusconiho rostla koncem minulé dekády především obliba strany Liga severu (LN), vedené Matteem Salvinim. Liga severu původně usilovala o odtržení tradičně bohatších a průmyslově vyspělejších oblastí na severu Itálie od chudšího jihu. Později ale upustila od separatistických tendencí, odstranila ze svého názvu sever a přejmenovala se na Ligu, přičemž se přetvořila v celonárodní pravicovou stranu, která staví hlavně na silném euroskepticismu. Liga si díky tomuto kroku významně polepšila a v období před koronavirovou pandemií společně s levicovým Hnutím pěti hvězd (M5S) patřila mezi nejpopulárnější strany v zemi.
Pro rebranding se rozhodla také Meloni, jež postupně začala program Bratrů Itálie mírnit a posouvat více ke středu spektra. Strana přešla především k silnému euroskepticismu (čímž začala silně konkurovat nejen Lize, ale také M5S). Z FdI se ale stala hlavně silně pravicová strana. Sama Meloni o Bratrech Itálie hovoří jako o mainstreamové partaji a usiluje o to, aby na italské voliče FdI působila co nejvíce důvěryhodně a neproblematicky. A zabírá to.
Od vítězství ve volbách v roce 2022 si Bratři Itálie udržují stabilní volební preference, jež se celé tři roky pohybují kolem 30 %. Dobře si vedou také jejich koaliční partneři Forza Italia a Liga, opoziční Demokratická strana (PD) vedená političkou Elly Schlein má pak od voleb v průzkumech okolo 20 % preferencí. Giorgia Meloni se díky vítězství ve volebním klání stala první ženou ve funkci premiérky Itálie. A co víc, její vláda nepadla do roka od nástupu k moci, což se v zemi jen tak nestává. Úspěch FdI a současné vlády stojí právě na silné vůdčí osobnosti Giorgii Meloni. Ta si je moc dobře vědoma toho, že podpora, jaké se její kabinet těší, je na italské poměry abnormální. Zdráhá se tak zavádět zásadnější a tím pádem dost možná nepopulární reformy.
To je ale problém, protože Itálie čelí (stejně jako další evropské státy) celé řadě ekonomických a bezpečnostních výzev spojených se současnou mezinárodní situací. Specificky ji ale trápí stárnoucí populace a nízká porodnost. Zatímco jiné státy se tento problém pokouší vyřešit příchodem lidí ze zahraničí, Meloni a její vláda proti imigraci bojují. Jsou navíc spojeni s ambiciózním plánem, podle nějž by měli migranti žádající o azyl v Itálii být posíláni do detenčních zařízení v Albánii. Neefektivní a finančně i logisticky náročný plán se nesetkal s úspěchem, a Meloni tak musí politické body hledat jinde.
Italská premiérka se společně s Matteem Salvinim, jenž ve vládě vykonává funkci vicepremiéra a ministra dopravy, nechala slyšet, že se zasadí o vybudování mostu mezi Sicílií a pevninskou Kalábrií. Plánovaný most by ale stál v oblasti, která patří k seizmicky nejaktivnějším na světě. Otázky také vyvolává jeho financování, jež by mělo vycházet z výdajů na obranu. Itálie přitom patří mezi státy, které v rámci NATO do obrany investují vůbec nejméně. Takové země jsou trnem v oku Donalda Trumpa – v případě Itálie to tak ale není.
Giorgia Meloni se snaží na poli zahraniční politiky profilovat jako silná lídryně a se současným americkým prezidentem si rozumí asi nejlépe ze všech evropských politických představitelů. Jako jediná pozvaná evropská politička se dokonce zúčastnila Trumpovy lednové inaugurace. Není se čemu divit, protože oba lídři k sobě mají názorově velmi blízko a na společných setkáních lze pozorovat jejich vzájemnou sympatii. Trump se ostatně v mnohém podobá Silviu Berlusconimu, po jehož boku Meloni ve vysoké politice začínala. Ví tak, co na ješitné byznysmeny ve vysokých funkcích platí.
Na rozdíl od jiných Trumpových oblíbenců ale Meloni dlouhodobě podporuje Ukrajinu. Dobré vztahy s americkým prezidentem v kombinaci s jasnou podporou Ukrajiny tak zvyšují její význam také na evropské politické scéně. Právě Meloni totiž může fungovat jako prostředník, kterému věří jak Bílý dům, tak Brusel. Na poli zahraniční politiky je tak Meloni velice úspěšná. Pokud ale nezačne být aktivní i doma, může časem post premiérky kvůli přehlíženým problémům na domácí půdě opustit. Více ukážou parlamentní volby, které se v Itálii odehrají příští rok. Zatím to ale vypadá, že si FdI spolu s Giorgiou Meloni své pozice udrží.
