Článek
Nedávno zvolená předsedkyně Liberálně demokratické strany (LDP) Sanae Takaiči ale není na tamní politické scéně žádným nováčkem. V aktivní politice působí od devadesátých let a v minulosti mimo jiné dvakrát vykonávala funkci ministryně vnitra a komunikace. Zmíněný resort vedla během vlád premiéra Šinzóa Abeho, jenž byl i jejím politickým mentorem.
Přestože svým nástupem do funkce nová premiérka přepsala dějiny země vycházejícího slunce, sama rozhodně bořit tradice neplánuje. Ba naopak – jako Abeho dlouholetá chráněnka a blízká spolupracovnice hodlá Takaiči pokračovat v jeho konzervativní a silně národně orientované politice.
Ačkoli měla v mládí navzdory přísným rodičům hrát na bubny v heavymetalové kapele a jezdit na Kawasaki Z400GP, dnes po jejím dřívějším rebelství není ani stopy. Sanae Takaiči vystupuje proti migrantům, genderové rovnoprávnosti či sňatkům osob stejného pohlaví. Brojí také proti tomu, aby v čele císařské rodiny stanula žena a odmítá zákon, jenž má umožnit, aby manželé i po uzavření sňatku mohli mít rozdílné příjmení (zajímavostí je, že se z jejího manžela Taku Yamamoty po svatbě navzdory jí prosazovaným tradicím stal Taku Takaiči). V předvolební kampani sice od tradicionalistické rétoriky mírně upustila a slíbila, že chce v zemi s kriticky nízkou porodností a stárnoucí populací snížit náklady na péči o dítě. Vše ale nasvědčuje tomu, že co se týče pokrokovosti, bude jinak papežštější než papež.
Sama Sanae Takaiči tvrdí, že jejím největším vzorem je bývalá britská premiérka Margaret Thatcher. Přestože obě konzervativní předsedkyně vlády mají mnoho společného (včetně až nápadně podobného stylu oblékání), Železné lady by se pravděpodobně nelíbily plány, jež má Takaiči s japonským hospodářstvím. Čtvrtou nejsilnější ekonomiku na světě trápí klesající kupní síla, stagnace, oslabující jen a vůbec největší státní dluh na světě, jenž přesahuje 240 % HDP. Takaiči chce po vzoru Abeho a jeho abenomiky hospodářství podpořit státními investicemi, což je v přímém rozporu s tím, co v 80. letech s britskou ekonomikou prováděl její idol. Zmiňované investice mají putovat také do armády, jejíž rozvoj chce Takaiči výrazně podpořit, mimo jiné nákupem raket od Spojených států amerických.
Právě USA a zejména prezident Donald Trump novou japonskou premiérku silně podporují. Obecně platí, že americko-japonské bilaterální vztahy jsou tradičně velmi silné a vřelé. V současnosti to ale platí dvojnásob – Donald Trump měl opravdu dobré vztahy s Šinzóem Abem a Sanae Takaiči jako jeho jasnou pokračovatelku vnímá stejně pozitivně. Během Trumpovy říjnové návštěvy Japonska se oba lídři culili od ucha k uchu a hovořili o „zlatém věku americko-japonských vztahů“.
Takaiči navíc byla připravená na to, co chce Trumpovo ego slyšet, a nezapomněla jej tak chválit jako mírotvůrce, jenž si zaslouží, aby mu za jeho úsilí byla udělena Nobelova cena. Japonské premiérce pomohlo i to, že několik let pracovala v týmu americké poslankyně Patricie Schroeder, a má tak bohaté znalosti o fungování americké politiky. Výsledkem je vedle už dříve zmíněného nákupu raketových střel pro stíhačky F-35 také dohoda o dodávkách vzácných zemin a kritických nerostů. Zatímco nákup raketových střel výrazně pomůže japonské armádě, druhá podepsaná dohoda sníží americkou závislost na Číně, jež je největším vývozcem vzácných zemin a kritických nerostů na světě.
To, že chce Japonsko v tak strategickém odvětví konkurovat Číně, Peking pochopitelně nijak zvlášť netěší. Vzácné zeminy a kritické nerosty ale nejsou jedinou překážkou v dnešních čínsko-japonských vztazích. Hlavním jablkem sváru se posledních týdnech stal ostrov Tchaj-wan. Sanae Takaiči se totiž během proslovu v parlamentu nedávno nechala slyšet, že pokud by Čína Tchaj-wan napadla, její země by takový útok vnímala jako „situaci ohrožující přežití Japonska“ a musela by zakročit.
Tento výrok zvedl čínské politiky ze židle a způsobil největší krizi v bilaterálních vztazích za poslední roky. Čína těží z toho, že je pro Japonsko největším obchodním partnerem, a udeřila tak sankcemi, které mohou dlouhodobě bolet. Došlo navíc ke zrušení mnoha letů mezi oběma zeměmi, kvůli čemuž Japonsko tratí na jindy tučných příjmech od čínských turistů.
V zájmu Sanae Takaiči je pošramocené vztahy co nejdříve urovnat. Vyhrocené situaci ale příliš nepomáhá ani fakt, že si Čína (stejně jako zbytek světa) letos připomíná 80 let od konce druhé světové války. Čína tak vyzdvihuje vítězství nad japonským imperialismem a připomíná si zločiny, kterých se Japonci na jejím území v minulosti dopouštěli (jeden příklad za všechny: Nankingský masakr).
Odpuštění může být o to těžší, že Sanae Takaiči je, co se týče vyrovnávání se s imperiální a válečnou minulostí, kontroverzní osobností. V minulosti totiž navštívila tokijskou svatyni Jasukuni, jež je věnována padlým v boji za japonského císaře, včetně řady usvědčených válečných zločinců. Toto místo je spojováno s glorifikací japonského nacionalismu a imperiální minulosti, a je dlouhodobým problémem nejen ve vztazích s Čínou, ale také s Jižní Koreou.
Mezi domácí veřejností se ale Sanae Takaiči navzdory roztržce s Čínou těší poměrně vysoké popularitě. V pořadí stá předsedkyně japonské vlády má podle průzkumů v současnosti podporu 72 % občanů. Čas ukáže, zda si tyto preference udrží i v případě, že japonské společnosti nenabídne nic jiného než Šinzóa Abeho v kostýmku Železné lady. Možná by v sobě měla znovu probudit svou vnitřní rebelku a dokázat, že umí japonské společnosti navrhnout také vlastní řešení.
