Článek
Znásilňování ukrajinských nevinných žen ruskými vojáky není rozhodně pouze morálním selháním jednotlivců. Zdá se, že je to cílený program ze strany ruské vojenské mašinérie tolerovaný a podporovaný z místa nejvyššího ruského velení. Jak jinak si lze vyložit mediální vzkaz Putina, kdy ve věci možnosti jednání o Minských dohodách o příměří mezi Ukrajinou a separatistickými bojůvkami v Donbasu z roku 2014, odpověděl prezidentovi Zelenskému odkazem na text písně skupiny Červená plíseň: „Líbí, nelíbí. Trp, moje krasavice. Je to potřeba udělat. Jinak to nejde.“.
Píseň přitom odkazuje na prznění spící ženy, která se nemůže bránit. Ruští vojáci si mohou bez problémů vyložit tento vzkaz nejvyššího velitele vojsk klidně vyložit tak, že takové nedůstojné a nelidské zacházení vůči ukrajinským ženám bude v ruské armádě tolerováno a netrestáno, ne-li si je vyložit jako přímý návod k takovém jednání. Jaký morální dopad do ruské společnosti asi vnesou po návratu z fronty ruští vojáci, kteří se těch zvěrstev na Ukrajině dopouštěli? Nebudou považovat své chování tolerované na frontě považovat za tolerované i po návratu domů do Ruské federace?
O to více je to alarmující a morálně zvláštní, pokud uvážíme, že Putin je otcem minimálně 2 dcer, že takový člověk se na výchově těchto dcer podílel a měl by jim poskytnout mužský vzor, který si tyto dcery ponesou do svých dospělých životů a do svých budoucích vztahů se svými manželi.
Pokud jde o ekonomické dopady války. Putin napadením Ukrajiny posouvá Rusko z evropské periférie do čínské kolonie. Hazarduje s životní úrovní Rusů a tím neplní základní funkci vládce vůči lidu, který mu dal ve volbách důvěru - zajistit obživu svému lidu. Rusko mohlo přitom dál setrvávat na evropské periferii a získávat významné příjmy za ropu, plyn a další nerostné suroviny od evropských odběratelů, dosavadní ekonomické sankce ze strany Západu byly pro Rusko nepříjemné ale únosné.
Ale agresivním napadením Ukrajiny se Rusko připravilo o veškerou důvěru a tím i obchodní vztahy s Evropou a USA, nejde přitom jen o suroviny, ale také odchod mnoha zahraničních firem z Ruska a jejich rozhodnutí, že tam nadále nebudou investovat. Nezbývá Rusku než se pokoušet svoji produkci surovin uplatnit východním směrem v Indii a Číně. To však znamená pro Rusko prodej za nižší cenu a další výdaje spojené buď se vzdálenou dopravou po oceánech nebo dodatečné investiční výdaje do produktovodů nebo železničních tratí v Asii. V této souvislosti je strategickou chybou Putina za 22 let jeho politického vlivu, že nepodpořil významně žádné jiné ekonomické aktivity mimo uvedenou těžbu surovin a tím velmi zúžil manévrovací prostor, který nyní Rusko má, pokud jde o možnost čelit ekonomickým sankcím uvaleným Západem.
Ale ani strategicko-vojensky nebylo napadení Ukrajiny správný tah. Ukrajina byla dlouhodobě sestrou Ruska. Dokonce vládcové Ruska – Chruščov byl Ukrajinec, Brežněv - syn ruských rodičů - na Ukrajině vyrůstal. Rusko a Ukrajina jsou velmi propojené národy a nádoby, ekonomiky. Utajení informací, které jsou široce sdílené, je takřka nemožné, protože existuje mnoho neformálních vazeb a informačních toků mezi lidmi na obou stranách. Sympatie vůči Ukrajině jsou u mnoha Rusů stále silné, sabotáže na ruském území budou nadále časté. Mnoho Ukrajinců v Rusku pracovalo i pracuje, existují smíšená manželství. Není pochyb o tom, že celá Ukrajina je pro Rusko vojensko-strategicky příliš velké sousto, s rostoucím odporem Ukrajinců a sílící podporou Západu, muselo Rusko počítat.
Chybné politické rozhodnutí jednoho muže, na němž nic nemění ani jeho veřejné projevy doprovázené slabou vojenskou strategií, zastaralou vojenskou technikou a demoralizací vojska táhne ruskou válečnou loď ke dnu. Lze oprávněně očekávat, že při tomto vývoji bude muset brzy ruská admiralita zavést nové standardizované povely: „Ke dnu hleď!“ a „Rozplav“ namísto dosavadních „Přímo hleď!“ a „Rozchod“.
