Článek
Do života nevstupuješ jako prázdná postava, kterou si sestavíš podle vlastních představ. Dostaneš určitou genetickou výbavu, temperament, tělesné dispozice a rodinu, do které ses narodil. Někdo vyrůstá v bezpečí a dostává podporu, jiný se od dětství učí dávat pozor, aby nevyvolal konflikt. Někdo získá sebevědomí díky rodičům, kteří mu věří, jiný si celý život nese pocit, že nikdy nebude dost dobrý. Tyto počáteční podmínky ovlivňují, jak vnímáš svět, jak reaguješ na druhé a jaké možnosti před sebou vůbec vidíš. Vyrůstáš v určitém prostředí, přebíráš jeho pravidla a postupně si vytváříš představu o tom, co znamená být úspěšný, oblíbený nebo šťastný. Ani tvoje povaha není výsledkem svobodného výběru z nabídky několika možností. Přesto se právě s ní musíš naučit hrát. Někdo dostane do vínku odvahu a průbojnost, jiný citlivost a opatrnost. Jeden se snadno seznamuje, druhý potřebuje dlouho budovat důvěru. Životní startovní čára zkrátka neleží pro všechny na stejném místě.
Ostatní hráči rozhodují o tvém skóre
Brzy zjistíš, že body nezískáváš podle nějakých univerzálních pravidel. Každý hráč má vlastní systém hodnocení a vlastní představu o tom, co je správné. Jeden tě ocení za upřímnost, jiný tě za stejnou vlastnost označí za netaktního. Někdo obdivuje tvoji samostatnost, zatímco další v ní vidí sobectví. Když se přizpůsobíš, získáš body u jednoho člověka, ale ztratíš je u jiného. Když se rozhodneš říkat pravdu, někdo ti poděkuje a někdo tě přestane mít rád. A tak postupně zjišťuješ, že neexistuje jediný způsob, jak hrát tak, abys uspokojil všechny. Přesto se o to často pokoušíš. Sleduješ reakce okolí, přemýšlíš, co si o tobě kdo myslí, a upravuješ své chování podle očekávání druhých. Z pochvaly máš radost, kritika tě rozhodí a odmítnutí vnímáš jako ztrátu bodů. Jenže tím přenecháváš ostatním stále větší pravomoc rozhodovat o tom, jakou hodnotu přisoudíš sám sobě. Najednou už nehraješ podle vlastních pravidel. Hraješ tak, abys získal co nejlepší hodnocení od lidí, kteří se sami nedokážou shodnout na tom, co je dobrá hra.
Můžeš udělat všechno správně a stejně prohrát
Představ si, že se k někomu chováš férově, pomáháš mu a stojíš při něm, když tě potřebuje. Investuješ do vztahu čas, pozornost i důvěru. A potom tě ten člověk zklame, podvede nebo odejde. Dostal jsi záporné body, přestože jsi neudělal nic, za co by sis je zasloužil. Podobné situace potkáváš v práci, v rodině i mezi přáteli. Můžeš být schopný a pracovitý, ale místo uznání přijde závist. Můžeš se snažit být dobrým rodičem, a přesto se jednou dozvíš, že tvoje dítě vidělo některé věci úplně jinak. Můžeš někoho milovat celým srdcem, ale jeho city nedokážeš ovládat. Tady se dostáváš k jedné z nejnepříjemnějších pravd života: správné jednání nezaručuje dobrý výsledek. Nemáš pod kontrolou rozhodnutí ostatních, jejich povahu ani to, jak budou reagovat na tvoje chování. Nemáš ani jistotu, že se ti všechno úsilí někdy vrátí. Přesto právě v takových chvílích často hledáš chybu sám v sobě. Přemýšlíš, co jsi měl udělat jinak, co jsi měl říct a kde jsi ztratil body. Někdy přitom žádná tvoje chyba neexistuje. Jen ses ocitl v situaci, jejíž výsledek jsi nemohl řídit.
Jediné pravidlo, které stojí za to znát
Existuje však jedna věc, kterou ve hře ovlivňuješ víc než ostatní: vlastní jednání. Nemůžeš si vybrat všechny karty, které dostaneš, ani rozhodnout, jaké karty mají ostatní hráči. Nemůžeš jim přikázat, aby tě měli rádi, uznávali tě nebo se k tobě chovali spravedlivě. Stále však rozhoduješ, jestli budeš lhát, manipulovat, pomáhat, odpouštět nebo jednat férově. Rozhoduješ, jestli se necháš strhnout cizím vztekem, nebo si zachováš vlastní klid. Jestli kvůli pochvale opustíš své zásady, nebo přijmeš, že se někomu tvoje rozhodnutí líbit nebude. To neznamená, že máš vždycky všechno zvládnout správně. I ty budeš chybovat, někdy ublížíš druhým a někdy se zachováš přesně tak, jak ses kdysi zařekl, že se nikdy nezachováš. Podstatné je, co s tím uděláš dál. Dokážeš svou chybu přiznat? Poučíš se? Zkusíš příště jiný postup? Svoboda nespočívá v tom, že ovládáš celou hru. Spočívá v tom, že si i v omezených podmínkách zachováváš možnost rozhodovat o vlastních krocích.
Představ si, že jednoho dne hra skončí. Co po tobě zůstane? Počet lidí, kteří tě obdivovali? Majetek, který jsi získal? Postavení, o které ses tolik let snažil? Možná zjistíš, že jsi příliš mnoho času věnoval snaze získat body od hráčů, jejichž názory se neustále měnily. Možná ses kvůli jejich uznání vzdal věcí, na kterých ti skutečně záleželo. A možná jsi někdy prohrál jen proto, že ses snažil hrát podle pravidel někoho jiného.
Zdroje:
Epiktétos – Rukověť (Enchiridion)
Self-determination theory: A macrotheory of human motivation, development, and health/Deci, E. L., & Ryan, R. M. (2008)
