Článek
Dětství jako klíčová fáze
Kořeny narcistní poruchy sahají do raného dětství, často do období do šesti let. V této době si dítě osvojuje první vzorce vnímání světa i sebe sama, přičemž rozhodující roli hrají reakce rodičů či jiných vychovatelů na jeho chování. Chvála či kritika, a především způsob, jakým jsou podávány, formují dětské ego a ovlivňují celý jeho další vývoj. Pokud v této fázi dojde k narušení rovnováhy mezi přijetím a odmítnutím, může být základ pro pozdější narcismus položen.
Honba za dokonalostí
Narcisté mají často přehnané mínění o vlastní důležitosti, což je vede k obsesivní touze po dokonalosti. Buď sami sebe považují za bezchybné, nebo trpí vnitřní nespokojeností, že této dokonalosti nedosahují. Tento ideál přenášejí i na své okolí – požadují od druhých perfektnost, a pokud ji nenacházejí, neváhají dávat své pohrdání najevo.
Navenek si však narcista pečlivě buduje iluzi dokonalosti. Připustit si jakýkoliv nedostatek je pro něj nepředstavitelné; ohrozilo by to jeho křehké ego. Chová se proto povýšeně a arogantně, maskuje své slabosti a skrývá skutečné emoce pod maskou neomylnosti.
Zdravá sebeláska je nezbytnou součástí vyvážené osobnosti, ale pokud přeroste v narcismus, vede k černobílému vnímání reality a k absenci sebereflexe.
Zjednodušené vidění světa
Narcisté vnímají svět buď idealizovaně, nebo naopak zcela kriticky. Jejich hodnocení druhých je extrémní – lidé jsou buď vynášeni do nebes, nebo naopak degradováni na „neužitečné objekty“. Vztahy narcisty se tak často vyznačují ponižováním a manipulací.
Emoční inteligence? Spíše na bodu mrazu
Narcisté mají problémy s vnímáním vlastních i cizích emocí. Jejich schopnost empatie je minimální, stejně jako jejich emoční inteligence. Nedokážou správně interpretovat své vlastní pocity, natož pocity druhých.
Protože si nedokážou připustit negativní emoce spojené se svou osobností, často je vytěsňují do podvědomí, což může vést k dalším psychickým obtížím, například neurózám nebo úzkostným stavům.
Jak poznáte narcistu?
Mezi typické projevy chování narcisty patří:
- Soutěživost za každou cenu: Narcista musí vždy vyhrát, a to i za cenu porušení pravidel. Používá nečisté taktiky, pokud to znamená vítězství.
- Nepřetržitá pozornost: Narcista musí být vždy středem pozornosti a neustále prosazuje své názory.
- Nesnášenlivost vůči kritice: Kritiku vnímá jako útok na své ego, ať už je konstruktivní, nebo nikoliv.
- Neschopnost sebeironie: Narcista nedokáže přijmout vtip na svůj účet, zatímco druhé často zesměšňuje.
- Přetvářka: Na veřejnosti se snaží působit perfektně a úspěšně, zatímco v soukromí se může chovat autoritářsky a despoticky.
Narcismus bývá často spojen s dalšími poruchami osobnosti, jako jsou megalomanie, sociopatie nebo psychopatie. Ovšem ne každý narcista je nutně patologický psychopat – některé rysy narcismu mohou být přítomny, aniž by vyústily v klinickou diagnózu.
Může se narcista změnit?
Změna je u narcisty možná, ale záleží na několika faktorech:
- Sebereflexe: Je schopen přiznat si svůj problém?
- Motivace: Chce na sobě pracovat a zlepšit své chování?
Pokud tyto podmínky nejsou splněny, vztah s narcistou je nesmírně náročný a může být pro druhého destruktivní.
Metody léčby narcismu
Úspěšná terapie obvykle zahrnuje:
- Rozvoj empatie: Terapie zaměřená na pochopení hodnoty druhých lidí.
- Práce s traumaty: Zpracování událostí z dětství, které mohly přispět k rozvoji narcismu.
- Zlepšení sociálních dovedností: Podpora mezilidské komunikace a kontrola emocí.
- Kolektivní terapie: Spolupráce týmu odborníků na různých aspektech osobnosti narcisty.
Vztah s narcistou je náročný nejen kvůli jeho přehnané sebehodnotě, ale i kvůli tomu, že často vyžaduje od partnera podřízení. Narcista může mít pozitivní změny pouze tehdy, pokud je k nim veden vhodnou terapeutickou cestou a sám je ochotný spolupracovat.
O manipulátorovi se můžete dočíst v tomto článku.
