Článek
Byl jednou jeden mladý holub, který trávil celé dny na střeše staré pily. Kolemjdoucím se chvástal: „Kdybych chtěl,“ vrkal sebevědomě, „mohl bych doletět až do Ameriky. A kdybych chtěl, byl bych za hodinu v Antarktidě!“
Zvířata jen pokyvovala hlavou.
Starý jezevec šel také jednou kolem. Když slyšel holuba, jak se zase naparuje, pravil: „Mluvit o obzoru umí každý, kdo má plné volátko. Ale skutečná křídla poznáš až ve chvíli, kdy opustíš hranici téhle střechy. Zatím jenom víříš prach.“
Holub se zastyděl. Sklopil křídla a od té doby už nikdy neřekl „kdybych chtěl“. Pochopil, že slova jsou jen stíny činů.
