Článek
Kromě toho bývá pěstován pro ozdobu v zahradách, urnových hájích a v okolí hřbitovů.
Jedná se o liánovitý popínavý keř, jehož plazivý rozvětvený stonek dosahuje délky až 20 m dlouhý. Listy jsou jednoduché, trvale zelené, kožovité, v mládí chlupaté, později lysé. Drobné květy dozrávají v kulaté, černé bobule.
Rostlina se může pochlubit celou řadou lidových názvů jako berštan, blušť, braštan, breščan, dřevolaz, efaj, efajl, efej, epfajl, horní krušpán, točík, zimozel, zimozeleň, zinzolín aj.
Rodové latinské jméno souvisí patrně s řeckým výrazem „hedra“ = sedátko, podle upevnění rostliny na podkladu. Druhový název má taktéž původ v řečtině, kde „helissó“ = vinu se, obtáčím. Toto označení se vztahuje k význačné vlastnosti rostliny.
K rostlině se váže zajímavá báje, kterou zaznamenal Ovidius, jeden z největších římských básníků: Bůh Bakchus se narodil předčasně, protože jeho matka Semele se polekala požáru, který seslal na dům vládce Zeus. Z hořícího domu však vyrostl břečťan, který oheň uhasil. Od té doby se bůh vína Bakchus věnčil břečťanem. Věnec z břečťanu ochlazoval prý s úspěchem hlavy vínem rozpálené. Proto se větvičky břečťanu objevují na pohárech a sudech v průvodech na oslavu Dionýsa nebo Bakcha.
Za dob prvních křesťanů se stal břečťan symbolem nesmrtelnosti, věčného života, manželské věrnosti, slávy, bodrosti, družnost a přátelství.
Dříve se v lékárnách používaly břečťanové listy (Folium hederae helicis) při chronických katarech, rachitických příznacích Basedowově chorobě, dále jako antitusikum při dávivém kašli.
Zevně se šťáva z vymačkaných čerstvých listů aplikovala proti vším a štěnicím, léčila vyrážky, špatně se hojící rány, vředy, popáleniny a jiná kožní onemocnění. Pryskyřice, vytékající z výhonů se používala jako přísada do nakuřovacích prášků, jako depilatoria (odstraňování chloupků) a zubní výplně při plombování.
Rozmačkané listy, zabalené do gázy, se kdysi přikládaly na postižené místo při úpalu a povrchových popáleninách.
Všechny rostlinné části, obzvláště pak semena, obsahují triterpenické saponiny, a to alfa-hederin, beta-hederin a hederasaponiny A, B a C. Jako průvodní sloučeniny byly nalezeny sacharidy, třísloviny, organické kyseliny, barviva, pektiny.
Břečťan náleží mezi mírně jedovaté rostliny. Mladé prýty a listy působí dráždivě na pokožku. V literatuře se uvádí, že děti, které požily plody břečťanu, měly průjem a zvracely.
V současné době jsou v lékárnách dostupné přípravky s upraveným a přesně definovaným obsahem účinných látek. Ty se vnitřně používají ve formě sirupů, kapek, tinktur a pastilek proti kašli a na vykašlávání hlenů z dýchacích cest.
Zevně se uplatňuje břečťan zejména v podobě rozličných kosmetických gelů a krémů jako prostředek s anticelulitními a zeštíhlujícími účinky.
