Článek
Opět se vracím zpátky do minulosti. Nedávno se mi zdál takový divný sen. V něm jsem se proměnil ve vůdce vlčí smečky. Celkem nás bylo šest statných vlků. Několik dnů jsme táhli zasněženou krajinou úplně vyhladovělí. Nikde žádná zvěř ani kořist. Ukrutný hlad svíral naše útroby.
Kvečeru jsme sešli do údolí. Kdesi v dálce se mihotala světla vesnických chalup. Přeskočili jsme dravý potok. Najednou jsme nedaleko od nás spatřili pohybující se objekt. Nebylo pochyb, byl to osamělý člověk. Jeho pach byl nezaměnitelný. Vyrazili jsme opatrně za ním.
Co když je to nějaký ozbrojený lovec? Střet s ním by pro nás nemusel dopadnout dobře. Kolik už našich druhů zemřelo na následky střelné zbraně.
Téměř neslyšně jsme se blížili k té postavě. Zjistili jsme, že to není dospělý člověk, ale jakési dítě. V ten okamžik jsme se dali do rychlého běhu. Nezdolný hlad nás vybičoval k vynaložení zbytku sil.
Když nás děcko spatřilo, zůstalo strnule stát. Na tuto chvíli jsme tak dlouho čekali. Zběsile jsme se na ně vrhli. Naše ostré zuby začaly trhat oděv. Já jsem byl první, kdo mu skočil na krk. Cítil jsem teplou krev. Uviděl jsem vyděšenou tvářičku a slyšel hrozný, srdcervoucí výkřik.
V ten okamžik jsem se celý zpocený probudil v posteli. Sen byl tak neskutečně živý! Nepříjemně naturalistický!
Ještě dva tři dny jsem o celém výjevu přemýšlel. Co asi znamenal? Pevně věřím tomu, že sny mají své opodstatnění a skrytý význam.
Trvalo poměrně dlouho, než jsem na příhodu zapomněl.
Asi po půl roce jsem navštívil jednu cestovní kancelář. Chtěl jsem vyjet někam do přírody, kde bych si odpočinul a zapomněl na všední starosti. Doporučili mi týdenní horský pobytový zájezd. Jednalo se o turisticky poměrně málo navštěvovanou oblast. Tento návrh se mi zamlouval. Alespoň tam budu mít klid na relaxaci.
Ve stanovený den jsem se vydal v luxusním autobusu na cestu. Když jsme dorazili na místo, musím říci, že představy předčily mé očekávání. Nádherná okolní krajina, čistý horský vzduch. Ubytování v hotelu bylo také skvělé, obsluha výborná, jídlo přímo báječné. Nic lepšího jsem si nemohl přát. Dokonalá dovolená.
Třetí den ráno jsem vyrazil sám na pěší procházku po kraji. Bylo nádherné slunné jarní počasí. Jen místy se vyskytovaly zbytky loňského sněhu. Asi po hodině jsem došel na velice zvláštní místo.
Ocitl jsem se na rozcestí. Kousek dál bylo vidět zurčící horský potok. Zdálo se mi, že tu krajinu odněkud znám. Ale odkud? Že by z pohlednice nebo z nějaké fotografie? Usilovně jsem přemýšlel. Můj zrak upoutalo zvláštní místo. Vydal jsem se k němu. Spatřil jsem, jak z holé země vyrůstá masivní dřevěný kříž. Ucítil jsem na kůži nepříjemné mrazení. V tu chvíli jsem si uvědomil, odkud tu lokalitu znám. Přece z toho strašného snu! To není možné! Taková náhoda a shoda událostí!
Když jsem se vrátil zpátky do hotelu, byl jsem bledý jako stěna. Všichni si mysleli, že jsem onemocněl. Musel jsem si jít lehnout. Přepadla mě svíravá bolest hlavy. Okolní svět se mnou krátce divoce roztočil. Vzal jsem si prášek. Téměř okamžitě jsem po něm usnul.
Upadl jsem do hlubokého spánku. Probudil jsem se až na druhý den. Ta příhoda mě neustále pronásledovala.
O výletu jsem se zmínil místnímu hoteliérovi. Pozorně mě vyslechl a pak pravil: „Ten kříž tam stojí, aby připomínal jednu nešťastnou událost. Před pěti lety na tom místě smečka vlků rozsápala šestiletého chlapce, když se vracel z vedlejší vesnice domů.“
Poprosil jsem ho, aby mi popsal toho nešťastného chlapce. Podoba se přesně shodovala s tím, co jsem zažil ve snu.
„Vždyť jsem to byl já, kdo zardousil to nevinné dítě,“ vyděsil jsem se.
Z ničeho nic jsem začal drkotat zuby. Opět jsem pocítil onu náhlou slabost.
„Nemáte zimnici?“ zeptal se hoteliér starostlivě.
Cosi jsem zamumlat a utekl do svého pokoje. Znovu jsem dostal vysokou horečku. Večer jsem blouznil a měl jsem halucinace. Majitel hotelu mě v noci navštívil. Měl obavu o mé zdraví. Pro jistotu přivolal lékaře.
Později jsem se dozvěděl nepříjemnou zprávu. Když se prý nade mnou skláněl doktor, křičel jsem v kómatu německy: „Hilfe! Hilfe! Schrecklicher Wolf!“
Přísahám, že na ten pobyt nikdy nezapomenu! Ani na tu vesnici, která nesla tak zvukomalebný název – Liebensdorf neboli Líbezná vesnice. Příznačný název, není-liž pravda?
