Článek
Žil byl bradatý vědec a ten do všeho šťoural. Jednou se procházel jasanovou alejí a na listech spatřil podivná stvoření. Do oka mu padli kovově zelení brouci. Okamžitě je začal po desítkách sbírat a vkládat do plátěného vaku.
Tvorové ho úpěnlivě prosili: „Nech nás žít! Ušetři naše životy!“
On jejich nářky nevnímal. Přestal, až když měl pytlík plný. Cestou domů přemítal: „Ti chrobáci musí v sobě ukrývat nějaké tajemství. Vypadají tak zvláštně!“
Po návratu z procházky se zavřel v malé laboratoři a pustil se do bádání. Všechny brouky naložil do lihu. Za několik dní roztok přefiltroval. Když spiritus odpařil, zbyla na dně kádinky jakási zvláštní látka - kantaridin.
Záhy zjistil, že tato sloučenina vykazuje neobyčejné fyziologické vlastnosti.
Nelenil a do novin si dal inzerát tohoto znění:
Braunovy pastilky – splní vaše sny!
Přípravek pro muže – stoprocentně pomůže!
Zájem byl enormní. Poptávka mnohonásobně překračovala nabídku. Nešťastní brouci byli v masovém měřítku loveni a chytáni.
„Ach, ouvej!“ naříkali puchýřníci, „když to tak půjde dál, všichni vymřeme.“
Kdykoliv uviděli přicházet nějakého člověka, v panice prchali a hledali vhodný úkryt.
Zdálo se, že o jejich osudu je rozhodnuto.
Náhle vysvitla určitá naděje.
Ve vědeckých časopisech se objevily podivné zvěsti. Ten zázračný prostředek vyvolával nebezpečné záněty ledvin. U některých jedinců způsobil dokonce smrt.
Pozornost o brouky rázem ustala.
Puchýřníci zajásali. Už se nemuseli schovávat a bát o své životy. Opět vyhledávali oblíbené jasany.
