Článek
Sedlák se jednoho dne zamyslel: „Proč mám krmit kočku, když z ní není žádný užitek! Třikrát denně vypije misku mléka. Za týden je to džber, za měsíc konev a za rok velký sud.“
Hned všechno přepočítal na peníze. Suma, ke které došel, mu vyrazila dech!
Okamžitě zavolal kočku:
„Micino! Kde jsi!“
Kočka přiběhla, neboť si myslela, že jí chalupník nachystal mléko.
Bez slitování jí sdělil, že musí opustit stavení.
Úpěnlivě ho prosila: „Hospodáři, nevyháněj mě! Vždyť jsem ti dlouhá léta věrně sloužila. Kam nyní půjdu?“
Ten se ale nedal obměkčit. Srdce měl jako z kamene.
A tak se hladová kočka vydala do světa.
Sedlák si spokojeně pochvaloval:
„Zase o jednoho darmožrouta méně.“
Dlouho se nic nedělo.
Až jednou se objevila myš. Pak druhá a třetí. Dokonce odkudsi přilezli potkani.
Zakrátko byla sýpka s obilím dočista prázdná. Nezbylo ani zrníčko.
Když to sedlák zjistil, pozdě zpytoval svědomí.
„Micinko! Micinečko, vrať se zpět!“
Volal, volal - leč marně.
