Článek
Jedná se o vytrvalou rostlinu, která dosahuje výše až 50 cm. Vyznačuje se čtyřhrannou, bohatě větvenou lodyhou. Listy jsou přisedlé, okrouhlolisté, mírně kožovité. Dvoupyskaté modrofialové květy vyrůstají v jednostranných lichopřeslenech. Horní pysk kalichu je tvořen velkým helmovitým přívěskem. Rostlina kvete během června a července. Tlusté, masité kořeny charakterizuje na příčném řezu žlutavé zbarvení. Plod dozrává ve vejčitou tvrdku.
Areál výskytu je poměrně rozsáhlý, neboť zahrnuje mongolsko-daursko-mandžuskou oblast. Bylina roste hlavně v Zabajkalí, amurské a přímořské části a severovýchodní Číně. Zde se objevuje na březích potoků, řek a jezer, na kamenitých stráních, úpatích hor apod.
Do rodu Scutellaria spadá přibližně 180 druhů, rozšířených téměř ve všech kontinentech. V Československu byl nalezen ve volné přírodě v Krkonoších šišák vroubkovaný (S. galericulata), v Polabí šišák hrálolistý (S. hastifolia), v okolí Kutné Hory šišák nejvyšší (S. altissima). Některé druhy se též pěstují pro výrazné a ozdobně květy. Patří mezi ně především šišák nachový (S. splendens), šišák krvavý (S. incarnata), šišák korálový (S. coccinea), šišák velkokvětý (S. macrantha) aj.
V čínské lidové medicíně je šišák bajkalský uváděn pod jménem Huang-Qin. K léčebným účelům se používají zejména kořeny, které zdejší obyvatelé dělí na mladé (Zi-Quin) a starší (Ku-Qin). Samotná kořenová droga dostala název „Ogon“. Od nepaměti byla vyhledávána jako univerzální prostředek proti rozličným chorobám, obzvláště proti nemocem respiračního traktu.
Z těchto poznatků vycházel pozdější výzkum. Předmětem exaktního zájmu se staly právě kořeny. Chemický rozbor prokázal, že jejich podstatnou část tvoří flavonoidní glykosidy, ponejvíce baicalin, baicalein-7-O-glukosid, scutellarin, wogonin-5-O-glukosid, wogonin-7-O-glukuronid. Uvedené glykosidy doprovázejí i jejich volné aglykony, tj. baicalein, scutellarein, wogonin, oroxylin (6-methoxybaicalein).
Výskyt jednotlivých flavonoidů sledovala například T. P. Popova (1973) z charkovského chemicko-farmaceutického institutu. Uvádí, že kořeny -obsahují přibližně 2 % baicaleinu, 2 % wogoninu, 2 % oroxylinu, 0,5 % 7-methoxybaicaleinu.
Vzájemným poměrem obou složek se zabývali čínští vědci, kteří konstatovali, že množství flavonoidních glykosidů činí asi 10,0-18,8 % a aglykonů 1,2-1,5 %. Tyto údaje však nelze považovat za absolutní.
Později se ukázalo, že tvorba obsahových látek značně kolísá jak u exemplářů z čínských, tak i japonských a korejských nalezišť. Kvalitu sběru tedy přímo určuje daná přírodní lokalita.
Dále byly separovány různě substituované flavony, z nichž možno namátkou vzpomenout scullcapflavon I a 5,7,2-trihydroxy-8-methoxyflavon, 5,2´,6´-trihydroxy-7,8-dimethoxyflavon, 5,2´,5´-trihydroxy-6,7,8-trimethoxyflavon aj.
Kromě toho se v kořenech vyskytují organické kyseliny (kyselina hydroxyskořicová), steroidy (β-sitosterol), barviva, pryskyřice a třísloviny ze skupiny pyrokatechinů.
Poměrně málo prozkoumané jsou nadzemní části rostliny. Sovětští autoři identifikovali v listech a v nati flavonoidní glykosid scutellarin. Takido se spolupracovníky z tokijské univerzity izoloval poprvé v roce 1976 dva flavononové deriváty, a to carthamidin a isocarthamidin.
Současně s fytochemickým výzkumem probíhalo farmakologické hodnocení. V roce 1952 N. V. Veršinin zjistil, že extrakt z kořenů vykazuje podobné účinky jako srdečník obecný (Leonurus cardiaca), avšak na rozdíl od něj působí nejen sedativně, ale zároveň výrazně snižuje krevní tlak.
Příprava výluhu probíhala následovně: Buď se využil lihový výtažek (1 díl drogy zalít 5 díly 70% lihu, nechat 7 dní vyluhovat, tekutinu scedit, užívat 20-30kapek denně), anebo vodný extrakt (1 polévkovou lžíci rozemletých kořenů zalít sklenicí vody, tekutinu na deset minut odstavit, pak scedit, užívat 1 polévkovou lžíci 3 až 4-krát denně).
Klinické zkoušky ověřily, že zmíněné extrakty jsou zcela netoxické. Prakticky se osvědčily v počátečním stadiu hypertenze.
Extrakt testovaný „in vitro“ prokázal též silně antimikrobiální působení obzvláště proti některým gramnegativním baktériím. Jeho aktivita byla srovnatelná s takovými látkami, jako je tetracyklin a alexidin. Dodatečně vyplynulo, že za výsledný efekt odpovídá (2S)-2´,5,6´,7-tetrahydroxyflavanon.
Experimenty prováděné na myších, které byly intoxikovány T-2 toxinem, galaktosaminem nebo etanolem, potvrdily hepatoprotektivní (působení na játra) vliv extraktu. Naproti tomu u dalších zkoušených látek, jako u vitaminu C, E a kyseliny lipoové tento účinek zaznamenán nebyl.
Opodstatněné využití nalezl extrakt v léčebné kosmetice. Bylo dokázáno, že ve formě krému chrání kůži před přímým zásahem slunečních paprsků. Působil blahodárně i při atopické dermatitidě.
Velký zájem se rovněž soustředil na jednotlivá izolovaná individua. Japonští vědci v roce 1981 zveřejnili zprávu o tom, že baicalein a baicalin snižují obsah volného a vázaného cholesterolu a triglyceridů v játrech.
O tři roky později pracovníci univerzity Kinki (Japonsko) na laboratorních zvířatech pozorovali účinky baicaleinu, baicalinu a wogoninu se známými antiflogistiky (dexametazon, indometacin, fenylbutazon). Výsledky pokusů byly velmi překvapivé. Vyšlo najevo, že flavonoidy mají obdobné spektrum účinku jako výše uvedená chemická léčiva. Navíc podporují hojení zánětu nejen v akutní, ale též v chronické fázi. Současně u nich byly popsány antialergické a antirevmatické vlastnosti.
Tyto základní informace budou určitě rozšířeny, neboť výzkum není ukončen a nadále probíhá. Proto lze předpokládat, že přinese nové objevy, které tak přispějí k lepšímu a důkladnějšímu poznání zmíněné léčivé rostliny.
Ačkoliv šišák bajkalský má původní vlast v daleké Asii, dá se úspěšně pěstovat ve středoevropských klimatických a geografických podmínkách. Jistě by bylo zajímavé stanovit obsahové látky u těchto rostlin.
