Článek
Tento jehličnan dorůstá nejčastěji do velikosti košatého keře vysokého 2 až 3 metry, za příznivých růstových podmínek vytváří až stromovité porosty. Vyznačuje se trvale zelenými jehlicovitými listy, nenápadnými květy, které se mění v dužnatý červený míšek s červenohnědým semenem uvnitř. Celá rostlina, kromě míšku obklopujícího semeno, je značně jedovatá.
Jedovatost tisu byla dobře známa již ve starověku. Tehdy panoval dokonce názor, že i tisové výpary mohou usmrtit toho, kdo by snad usnul pod tisovým stromem. Staří Řekové považovali tis za symbol smutku a zároveň věčného života, podobně jako brčál, zimostráz, břečťan aj.
Antičtí lékaři používali rostlinu proti vzteklině, následkům hadího uštknutí, dále jako anthelmintikum (proti hlístům) a abortivum (prostředek vyvolávající potrat). Kmeny bojovných Gallů namáčely údajně hroty svých šípů v jedovaté šťávě z rozmačkaného tisového jehličí.
Z hlediska praktického využití se uplatnilo především dřevo pro výrobu nábytku, nožů, hřebenů, některých dechových nástrojů apod. Zřídka sloužilo čerstvé jehličí v homeopatii při léčbě revmatismu, srdečních chorob a určitých kožních nemocí. Předpokládalo se, že tato dřevina nemá jinak další upotřebení pro lékařské účely. Až nové objevy v oblasti přírodních látek vedly k přehodnocení dřívějších poznatků.
Počátkem sedmdesátých let našeho století byla z tisu izolována látka s názvem taxol, označovaná též jako taxol A (paclitaxel, NSC-125973, chemického složení C47H51NO14).
Klinické výzkumy potvrdily, že uvedená sloučenina vykazuje výrazné protirakovinné působení, zejména v případě leukémie, rakoviny vaječníků, prsů, plic. Ačkoliv je taxol obsažen v četných druzích tisu, například Taxus media, T. cuspidata, T. canadensis, T. floridana, není jeho získání snadnou záležitostí. Nalézá se totiž v rostlinných tkáních ve velmi nízkých koncentracích. S tím úzce souvisí náročné technologické postupy při zpracování. Drahocenná surovina se musí především oddělit od doprovodných obsahových látek, mezi něž se řadí rozličné glykosidy, alkaloidy, sacharidy, organické kyseliny či hořčiny.
Dnes poskytuje relativně nejvyšší množství taxolu tis krátkolistý (Taxus brevifolia), a to dřevo 0,0006 %, jehlice 0,0015 %, větve 0,0017 %, kořeny 0,004 %. Nejbohatším zdrojem se však ukázala být kůra (0,015 %). Vědcům se již podařilo vyrobit taxol syntetickou cestou, a tím se stal dostupný všem pacientům, kteří ho pro zdárnou léčbu potřebují.
