Článek
Když se řekne „Tomio Okamura,“ člověku se vybaví spousta věcí. Někdo si představí zarputilého bojovníka za český lid, jiný vidí člověka s talentem na nenapodobitelné rétorické výstupy. A teď? Teď už bude vnímaný i jako možný adept na titul „Politický mučedník roku.“
Ano, je to tak. Policie si dovolila požádat Poslaneckou sněmovnu o jeho vydání k trestnímu stíhání. Proč? Kvůli údajně kontroverzní předvolební kampani SPD. Víte, ta kampaň, která podle některých expertů na marketing připomínala spíš satiru než seriózní politiku. Co tam bylo tak šokujícího? Inu, asi to, že ne každý ocení kreativní zpracování strachu a xenofobie jako umělecký žánr.
Okamura se samozřejmě hájí, že jde o snahu umlčet jeho hnutí a „pravdu,“ kterou hlásá. A proč by ne? Když už SPD dokáže každou kritiku překroutit do útoku na „svobodu slova,“ proč to nevyužít i tady? Ostatně, co jiného je demokracie, než právo říkat, co chcete, bez jakýchkoliv následků, že?
Okamura k celé kauze dodal, že jeho výroky byly jen „alegorické“ a „symbolické.“ Takže když se někdo urazí, problém je samozřejmě v tom, že mu chybí smysl pro humor a schopnost dekódovat hluboké metafory. Ale uznejme, kdo z nás by čekal, že se z předsedy SPD vyklube moderní Kafka?
Někteří kolegové ve Sněmovně už přispěchali s podporou jeho vydání. Vzhledem k tomu, že na Okamuru čekají u policie, mohli bychom v jeho dalším prohlášení slyšet něco ve stylu: „Jsem politicky pronásledován za to, že říkám pravdu, a vy všichni jste loutky Bruselu!“ Není to sice originální, ale proč měnit taktiku, která funguje?
Pokud bude vydán, můžeme očekávat nezapomenutelnou show. Tomio je přece mistr teatrálních výstupů, takže soudní síň se rázem změní na scénu z Shakespeara – pravděpodobně něco mezi Hamletem a Bouří. Jedinou otázkou zůstává, zda nakonec dostane šanci svým voličům ukázat, že ani na lavici obžalovaných neztratí svůj unikátní styl.
A co my ostatní? Budeme dál sledovat, jak se drama rozplétá. Jen si dávejte pozor na kávu. Slzy dezolátů by mohly být tentokrát o něco hořčejší.
