Článek
Evropská unie je podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii založena na úctě k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, právním státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty doplňují pluralismus, nepřípustnost diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost žen a mužů. Článek 3.1 k tomu dodává, že cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt obyvatel. Máme tedy třináct vzájemně propojených hodnot, které nejsou jen abstraktními formulacemi ve smlouvách, ale základem fungování Evropské unie a jejích institucí.
Každá z těchto hodnot má svůj konkrétní význam. Lidská důstojnost připomíná, že každý člověk má hodnotu bez ohledu na svůj původ, vzhled či názory. Svoboda chrání možnost myslet, mluvit a jednat, pokud tím neomezujeme druhé. Demokracie znamená, že hlas občanů má váhu a že se mohou podílet na rozhodování. Spravedlnost vyžaduje férové zacházení a stejná pravidla. Tolerance umožňuje soužití lidí s odlišnými názory a životními zkušenostmi. Právní stát znamená, že pravidla platí pro všechny, včetně těch nejmocnějších. Lidská práva jsou základní ochranou každého člověka, rovnost odmítá nerovné šance dané původem a nediskriminace brání tomu, aby se s lidmi zacházelo hůře kvůli jejich identitě či okolnostem. Solidarita znamená, že nám není lhostejný osud druhých. Ochrana práv menšin zaručuje, že práva menšiny nezávisí na vůli většiny. Pluralismus chápe rozmanitost jako přirozenou součást demokratické společnosti. A mír není jen nepřítomnost války, ale také přesvědčení, že spory mají být řešeny dialogem, nikoli silou.
V Evropském hnutí jsme se propagací těchto hodnot začali zabývat mimo jiné proto, že chyběl centrální prostor, kde by byly přehledně a srozumitelně vysvětleny. Proto vznikl web hodnoty.eu a stejnojmenný profil na Instagramu. Prostřednictvím těchto kanálů i aktivit třeba během Dne Evropy chceme oslovovat zejména studenty středních a vysokých škol, ale také širší veřejnost. O Evropské unii totiž často mluvíme především v souvislosti s ekonomikou, jednotným trhem nebo evropskými fondy. Evropská integrace však vznikala také jako odpověď na válku a jako projekt založený na společných hodnotách. Proto má smysl ptát se nejen na to, co Unie financuje, ale i na to, jaké principy mají její fungování určovat.
Mapa hodnot EU
Jak se tedy hodnoty promítají do praxe? Mapa dostupná zde v odkazu uvádí u každé ze třinácti hodnot pět příkladů právních předpisů nebo mechanismů Evropské unie. Rozlišuje tři roviny: A označuje přímou právní implementaci, tedy předpis, který ukládá konkrétní povinnost; B je institucionální nebo politický nástroj, který vytváří mechanismus, financování či politiku; C představuje základní právní rámec, v němž je hodnota zakotvena jako právo nebo princip a její konkrétní provedení může být upraveno jinde. Mým cílem teď samozřejmě není projít všech pětašedesát příkladů jeden po druhém, ale ukázat, jak se obecná zásada mění v konkrétní pravidla a činnost institucí. Podívejme se na tři příklady.
Prvním je svoboda. Listina základních práv Evropské unie chrání mimo jiné svobodu projevu a informací. V digitálním prostředí se tato hodnota promítá do pravidel pro online platformy, například do aktu o digitálních službách. Ten upravuje fungování digitálních služeb a klade důraz mimo jiné na transparentnost moderování obsahu a respektování základních práv. Obecný princip svobody se tak dostává do prostředí, v němž dnes lidé získávají informace, diskutují a vyjadřují své názory.
Druhým příkladem je právní stát. Ani zde nejde pouze o slavnostní deklaraci. Evropská pravidla propojují respektování základních principů a právního státu také s využíváním evropských prostředků - to jsme viděli nedávno v případě Maďarska a Damoklův meč může brzy viset i nad Českou republikou. Vedle toho Evropská komise každoročně vydává zprávu o právním státu, která sleduje například fungování justice, protikorupční rámec a pluralitu médií.
Třetí hodnotou je solidarita. Tu představuje tzv. kohezní politika a podpora méně rozvinutých regionů prostřednictvím evropských fondů, ale také evropský mechanismus civilní ochrany, v jehož rámci si členské státy pomáhají při katastrofách a krizích, jak jsme viděli třeba letos v létě v době velkých požárů. Tyto příklady ukazují, že evropské hodnoty se postupně překládají do práv, povinností, politik a institucí.
Důležitou roli při jejich naplňování má Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), který představuje institucionální most mezi organizovanou občanskou společností a institucemi Evropské unie a kde po pětileté přestávce opět působím. EHSV sám nepřijímá zákony; jeho stanoviska pro tři hlavní instituce EU mají poradní charakter. Jeho význam spočívá v tom, že dává konkrétním skupinám a organizacím hlas, vytváří prostor pro participaci, shromažďuje zkušenosti z terénu a přenáší je do stanovisek, doporučení, slyšení a dialogu s Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou. Jednoduše řečeno: právní předpis říká, co má platit. EHSV pomáhá zjišťovat, jak to skutečně funguje mezi lidmi.
Prvním příkladem je skupina pro základní práva a právní stát (FRRL). Zabývá se mimo jiné stavem právního státu, základními právy, svobodou sdružování a shromažďování, svobodou projevu, svobodou médií a nediskriminací. Neomezuje se přitom na diskusi v Bruselu: její zástupci navštěvují členské státy a hovoří s občanskou společností i dalšími aktéry. Díky tomu mohou lépe porozumět tomu, jak práva a demokratické principy fungují v konkrétním prostředí, a formulovat doporučení vycházející ze zkušeností lidí a organizací. Skupina letos navštívila i Prahu, vydala o tom zprávu a následně i hojně citované stanovisko k přesunu lidskoprávních agend z úřadu vlády a jejich rozdrobení na ministerstva.
Druhým příspěvkem EHSV je podpora Evropské občanské iniciativy. Samotný právní mechanismus vytvořila Evropská unie, EHSV však pomáhá tomu, aby fungoval v praxi. Vytváří prostor pro organizátory iniciativ, zve je na jednání a plenární zasedání, propojuje je s občanskou společností a diskutuje o možnostech dalšího zlepšování celého procesu. Demokracie totiž není pouze možnost jednou za několik let volit. Zahrnuje také možnost občanů vstupovat do evropské politické agendy mezi volbami a upozorňovat na témata, která považují za důležitá.
Třetím příkladem je Stálá skupina pro začleňování Romů. Jejím smyslem není pouze o Romech diskutovat, ale vytvořit prostor přímo pro romské organizace a občanskou společnost, sledovat provádění národních strategií, identifikovat dobrou praxi a formulovat doporučení. Součástí této práce jsou i návštěvy v terénu, jednání s institucemi, komunitami a místními organizacemi. Obecná evropská hodnota ochrany práv menšin se tak dostává do kontaktu s konkrétními lidmi a jejich každodenními zkušenostmi.
Čtvrtou aktivitou je Evropské fórum pro migraci, které EHSV pořádá společně s Evropskou komisí. Jeho cílem je dostat do evropské migrační politiky zkušenosti občanské společnosti, místních aktérů a sociálních partnerů. Důležité není jen to, co stojí v evropských předpisech, ale také to, jak migrační, azylová a integrační politika funguje na místní úrovni. Právě zde se solidarita propojuje s lidskou důstojností, tolerancí a lidskými právy. Všechny čtyři příklady ukazují specifickou úlohu EHSV: evropské hodnoty jsou zakotveny v právu, ale k jejich skutečnému naplňování potřebují také občanskou společnost, dialog a instituce, které naslouchají zkušenostem lidí.
Evropské hodnoty navazují také na principy vycházející z osvícenství: svobodu jednotlivce, rovnost před zákonem, toleranci, důraz na rozum a kritické myšlení i respekt k lidské důstojnosti. Osvícenské ideály a následná evropská zkušenost zejména 20. století posílily přesvědčení, že moc má být omezena pravidly, lidé mají mít chráněna práva a veřejné záležitosti mají být předmětem rozumné diskuse, nikoli pouze autority nebo síly. Evropská unie tyto principy převádí do společného právního a institucionálního rámce. Zatímco osvícenské myšlení zdůrazňuje význam svobodného a odpovědného člověka, evropské instituce se snaží zajistit, aby se základní práva a pravidla uplatňovala v rámci celé společnosti.
A právě v tom spočívá hlavní poselství mého prvního blogového příspěvku tady na Médiu.
Evropské hodnoty mají význam tehdy, když nezůstanou pouze napsané ve smlouvách nebo prohlášeních. Hodnota se musí proměnit v pravidlo, pravidlo v instituci a instituce nakonec v konkrétní zkušenost člověka. Nestačí je tedy pouze vyznávat. Musíme je převádět do každodenního života.
