Článek
Včera sněžilo do pantoflí,
ale nikdo si toho nevšiml, protože televize zpívala zeleně.
Můj strýc je salám a má brýle z knedlíků.
Každé ráno běhá do kopce a křičí „evoluce!“,
zatímco mu z uší roste civilizace.
Na chodníku ležela báseň. Byla z papriky.
Okolo šly hodiny, ale nešly. Lezly. Bokem.
Chtěly být abstraktní, ale byly z lipového dřeva.
A lipové dřevo přece nikdy nelže. Ani v prosinci.
Otočil jsem stránku kalendáře a našel čaj.
Čaj, co si myslí, že je káva,
a každý den si přehrává Wagnera na rotopedu.
Mezihra
Když slunce padá do zelí,
je čas si natřít čelo šepotem.
Nebo se aspoň schovat pod slovník cizích jazyků
a doufat, že nás nikdo nepřeloží.
Dneska je úterý.
Nebo neděle přestrojená za kometu.
Kdo ví.
Každopádně,
nedůvěřujte žirafám v cylindru.
Mají sklony k ironii
a často citují Sokrata, když se nikdo nedívá.
Konec?
Možná. Ale možná to byl jen začátek banánu.
A banán, jak známo, nikdy nekončí – jen se loupe.
