Článek
Zácpa, či odborně obstipace, je jedním z nejčastějších gastrointestinálních problémů, který postihuje miliony lidí po celém světě. Ačkoliv se může jevit jako triviální nepříjemnost, její dopad na kvalitu života a celkové zdraví je významný. Definujeme ji jako stav, kdy dochází k obtížnému nebo méně častému vyprazdňování střev (méně než tři stolice týdně), doprovázenému pocitem neúplného vyprázdnění, nadměrným tlačením a tvrdou stolicí. Pochopení jejích mechanismů a efektivních strategií zvládání je klíčové pro udržení střevního zdraví.
Fyziologie defekace: Orchestr střevních pohybů
Normální defekace je komplexní koordinovaný proces, který zahrnuje interakci trávicího systému, nervového systému a svalů pánevního dna. Po natrávení potravy postupuje trávenina tenkým střevem do tlustého střeva (kolonu), kde dochází k absorpci vody a elektrolytů a formování stolice.
Klíčovou roli hrají peristaltické vlny – rytmické stahy hladké svaloviny střevní stěny, které posouvají obsah směrem k rektu. Když stolice dosáhne rekta (konečníku), dojde k jeho distenzi (roztažení), což aktivuje nervové receptory a vyvolá defekační reflex. Tento reflex vede k relaxaci vnitřního análního svěrače (nedobrovolného svalu) a vyvolává nutkání na stolici. Vědomou kontrolou vnějšího análního svěrače (kosterního svalu) a svalů pánevního dna pak člověk rozhoduje o načasování a provedení defekace. Během tlačení se zapojuje i bránice a břišní svaly (Valsalvův manévr), což zvyšuje intraabdominální tlak a napomáhá evakuaci.
Etiologie zácpy: Mnohostranné příčiny
Příčiny zácpy jsou rozmanité a často se vzájemně prolínají. Můžeme je rozdělit do několika kategorií:
- Funkční zácpa (primární):
Zpomalený tranzit stolicí (slow transit constipation): Peristaltika tlustého střeva je zpomalená, což vede k delšímu zadržování stolice v kolonu, nadměrné absorpci vody a tvrdnutí stolice. Přesná příčina není vždy známa, ale může souviset s poruchou nervového řízení střeva.
Porucha defekace (anorektální dyssynergie / dyssynergická defekace): Navzdory normálnímu posunu stolice tlustým střevem dochází k poruše koordinace svalů pánevního dna a svěračů během defekace. Místo relaxace svěračů dochází k jejich paradoxní kontrakci, což brání vypuzení stolice. Často je spojena s chronickým tlačením a nesprávnými defekačními návyky.
Syndrom dráždivého střeva (IBS-C): Zácpa je jedním z dominantních symptomů IBS, doprovázená bolestí břicha, která se po defekaci zmírňuje. Předpokládá se, že zde hraje roli narušená motilita, hypersenzitivita střeva a osa střevo-mozek. - Sekundární zácpa (způsobená jinými faktory):
Dietní faktory: Nízký příjem vlákniny (rozpustné i nerozpustné), nedostatečný příjem tekutin.
Léky: Mnoho léků má zácpu jako vedlejší účinek (např. opioidy, antidepresiva, antacida obsahující hliník, antihistaminika, železo, blokátory vápníkových kanálů).
Životní styl: Sedavý způsob života, nedostatek fyzické aktivity.
Psychologické faktory: Stres, úzkost, deprese mohou ovlivnit střevní motilitu a defekační reflex. Potlačování nutkání na stolici kvůli nevhodným podmínkám (cestování, cizí prostředí) může vést k rozvoji zácpy.
Metabolické a endokrinní poruchy: Hypotyreóza (snížená funkce štítné žlázy), diabetes mellitus (diabetická neuropatie), hyperkalcémie (zvýšená hladina vápníku).
Neurologická onemocnění: Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza, míšní léze.
Strukturální abnormality: Nádory tlustého střeva, striktury, divertikulitida, rektokéla, prolaps rekta.
Diagnostika a terapeutické přístupy
Diagnostika zácpy začíná důkladnou anamnézou a fyzikálním vyšetřením. Důležité jsou informace o frekvenci stolice, její konzistenci (Bristolská škála stolice je užitečný nástroj), přítomnosti krve, bolesti a lécích. V některých případech jsou nutná doplňující vyšetření, jako je kolonoskopie (k vyloučení strukturálních abnormalit), tranzitní test (ke zhodnocení rychlosti průchodu stolicí) nebo anorektální manometrie (k posouzení funkce svěračů a svalů pánevního dna).
Terapie zácpy je založena na komplexním přístupu:
- Nefarmakologické metody (základní kámen):
Zvýšení příjmu vlákniny: Postupné zvyšování příjmu vlákniny (zelenina, ovoce, celozrnné produkty, luštěniny) na 25-30 g denně. Vláknina zvětšuje objem stolice a změkčuje ji.
Dostatečný příjem tekutin: Minimálně 2-3 litry denně (voda, neslazené čaje).
Pravidelná fyzická aktivita: Pohyb stimuluje střevní motilitu.
Nácvik defekačních návyků: Vytvoření pravidelného režimu (např. chodit na toaletu vždy po snídani), respektování nutkání a správná defekační poloha (podřep s opřenými chodidly pro lepší úhel rektum-anální kanál). - Farmakologické metody (laxativa): Používají se, pokud úprava životního stylu nestačí.
Objemová laxativa (vláknina): Psyllium, methylcelulóza – zvětšují objem stolice a stimulují peristaltiku.
Osmotická laxativa: Laktulóza, polyethylenglykol (PEG), hořčík – přitahují vodu do střeva a změkčují stolici.
Stimulační laxativa: Senna, bisacodyl – stimulují střevní stěnu k silnějším kontrakcím. Používat opatrně a krátkodobě, hrozí riziko závislosti a poškození střeva.
Změkčovadla stolice: Docusát – usnadňují průchod stolice.
Prokinetika a sekretagoga: Novější léky pro chronickou zácpu, které působí na specifické receptory ve střevě (např. linaclotid, prucaloprid). - Další terapeutické přístupy:
Biofeedback terapie: Účinná pro poruchy defekace (dyssynergie), kde se pacient učí správně koordinovat svaly pánevního dna.
Chirurgická léčba: Velmi zřídka u rezistentních forem zácpy způsobených anatomickými abnormalitami.
Závěr: Individualizovaný přístup je klíčový
Zácpa je multifaktoriální problém, který vyžaduje individualizovaný přístup. Klíčem k úspěšné léčbě je identifikace a odstranění příčiny, úprava životního stylu a v případě potřeby adekvátní farmakologická podpora. Je důležité nepodceňovat tento stav a v případě chronických problémů vyhledat lékařskou pomoc, aby se vyloučily závažnější příčiny a nastavila optimální terapie. Správná péče o střevní zdraví je základem celkové pohody a vitality.
