Článek
Pizza. Jediné slovo, které stačí k vyvolání okamžité chutě, vzpomínek i kulturních asociací. V dnešní době známe pizzu jako ikonický pokrm italské kuchyně, často spojovaný s Neapolí, rajčaty, mozzarellou a pecí na dřevo. Ale málokdo si položí otázku, kde se vlastně vzalo samotné slovo pizza. Jeho historie je překvapivě bohatá a sahá až do dávných dob, kdy dnešní podoba tohoto jídla ještě ani neexistovala.
Nejstarší známý písemný výskyt slova pizza pochází z roku 997 našeho letopočtu. Nalezneme jej v latinsky psaném dokumentu z města Gaeta, což je menší přímořské město v jižní Itálii, mezi Římem a Neapolí. V tomto dokumentu se píše, že jeden z místních obyvatel je povinen každoročně odvádět místnímu biskupovi dvanáct pizz jako formu naturální daně. V té době však šlo pravděpodobně o zcela odlišné jídlo než to, co dnes známe pod stejným jménem. Nejednalo se o pokrm s rajčaty, ty se do Evropy dostaly až o pět století později. Mnohem pravděpodobnější je, že šlo o plochý pečený chléb – jednoduché těsto upečené na kameni nebo v peci.
Původ samotného slova není jednoznačný a jazykovědci se dodnes přou o to, která z možností je ta pravá. Jedna z teorií říká, že slovo pizza pochází z latinského „pinsa“, což je příčestí od slovesa „pinsere“, tedy tlouci, mačkat, rozplácnout. To by odpovídalo způsobu přípravy těsta, které se rozmačkává a roztahuje do tenkého tvaru. Jiná teorie ho spojuje s řeckým slovem „pitta“ nebo „pita“, které označuje placatý chléb a je dodnes užíváno v mnoha středomořských jazycích. Vzhledem k tomu, že jižní Itálie byla kdysi hustě osídlena Řeky a byla známa jako Magna Graecia, řecký vliv na jazyk zde byl značný a slovo pitta se mohlo přirozeně přetvořit v podobu pizza. Třetí, poněkud překvapivá teorie, hledá původ ve středověkém germánském výrazu „bizzo“ nebo „pizzo“, což znamená kus nebo sousto, a který je příbuzný německému „Bissen“. Tento vliv by mohl pocházet od Longobardů, germánského kmene, který v raném středověku ovládal části Itálie, zejména na severu. Slovo se tak mohlo šířit a proměňovat na různých jazykových hranicích.
Jisté je, že slovo pizza má za sebou tisíc let proměn a vlivů. Od plochého chleba biskupům, přes chudinské jídlo v uličkách Neapole, až po světový fenomén s ananasem na vrchu. A ačkoliv jazykovědci možná nikdy nenajdou jediný správný původ, to nic nemění na tom, že pizza se mezitím stala univerzálním slovem porozumění. Když se řekne pizza, víme přesně, o čem je řeč. Bez ohledu na to, jestli jsme v Neapoli, New Yorku nebo Tokiu. A možná právě v tom spočívá její kouzlo – z pokrmu beze jména se stalo slovo, které chutná všem.
