Článek
Věta, kterou nikdy nechceš slyšet od člověka v bílém plášti, zní: „Nebojte, u toho budete při vědomí.“
(SMÁT SE ZDE – ne, nebojte, nebyla to kolonka v seznamu benefitů.)
Když přišel den D, byl jsem připravený. Tedy – připravený vnitřně. Doslova. Vypil jsem tu slavnou roztokovou bombu, co tě pročistí tak důkladně, že máš pocit, že bys mohl vstoupit do buddhistického kláštera a mniši tě uznají jako jednoho z nich.
Střeva naprosto prázdná. Duše téměř taky.
(SMÁT SE ZDE – pokud máte střeva.)
Dorazil jsem do čekárny a sestra mi podala jednorázové kalhoty, které měly vzadu jen symbolický rozparek.
Pochopil jsem, že lidská důstojnost má své limity, a ten rozparek byl jejich přesné vymezení.
(SMÁT SE ZDE – pokud se vám někdy roztrhly kalhoty na veřejnosti.)
Na sále vládla podivná nálada. Lékař si pískal melodii z Harryho Pottera a sestra zrovna řešila na mobilu spor o účtenku z Lidlu. Všichni byli v pohodě.
Jen já měl v zadnici optické vlákno a lehce existenciální krizi.
(SMÁT SE ZDE – pokud vás napadne, že „být připojen k internetu“ může mít i jiný význam.)
Když bylo hotovo, lékař se spokojeně usmál a řekl:
„Střeva jako z učebnice! Jen to vaše sigma je trochu líné.“
Na to jsem odpověděl, že „to máme v rodině“.
Smál se jen sanitář. Já si to poznamenal jako rodinnou diagnózu: laxní sigma, genetická predispozice k odkládání věcí.
(SMÁT SE ZDE – nebo aspoň ocenit slovní hříčku.)
Závěr?
Preventivní prohlídky zachraňují životy. I když vám u toho někdo kouká do střev.
Až příště uslyšíte, že někdo „v sobě něco dusí“, zamyslete se, jestli to není jen nestrávený roztok z přípravy na kolonoskopii.
