Článek
Herec Oldřich Kaiser překvapil svým odmítavým postojem ke koncesionářským poplatkům za veřejnoprávní média. Ještě více pak svým vystoupením na demonstraci spolku Svatopluk před Českou televizí.
Geniální troll?
Zpočátku nebylo vůbec jasné, zda se Kaiser skutečně přidal ke kritikům veřejnoprávních médií, nebo demonstranty jen šikovně „vytrollil“. A není divu. Spolek Svatopluk kolem sebe sdružuje pozoruhodně nesourodou společnost – komunisty, bývalé disidenty, národovce i tradicionalistické katolíky.
Není proto překvapivé, že se mnozí ptali, co proboha oblíbený herec dělá ve společnosti Kateřiny Konečné, Ilony Švihlíkové nebo Michala Semína.
Na pódiu to chvílemi vypadalo, že Možná přijde i kouzelník. Jenže nepřišel. Místo toho Kaiser spustil patetickou recitaci proletářské básně S. K. Neumanna oslavující Lenina. Verše, které zřejmě udržel v paměti celá desetiletí.
O co jiného než o legraci by se mohlo jednat? O vtípek na adresu přítomných komunistických politiků? Tak to vypadalo, tím spíše, že Kaiser se k politice dosud veřejně nevyjadřoval.
Jenže všechno je zřejmě jinak. Už předtím, než Kaiser poskytl rozhovor Deníku N, v němž hovořil o údajné cenzuře v České televizi, existovaly náznaky, že svůj odmítavý postoj k televizním poplatkům myslí vážně.
Potvrdila to ostatně i jeho manželka Dáša Vokatá, bývalá disidentka, která už od začátku osmdesátých let žije ve Vídni a za níž se Kaiser přestěhoval. Uvedla, že video, které už v týdnu před demonstrací putovalo po sítích, je pravé a herec si za svým postojem stojí.
Za svobodu a proti cenzuře?
Další zajímavou okolností je, že oba figurují mezi čestnými členy společenství PRAK. To má ve svém názvu vysvětlení, že vystupuje „proti represi a kriminalizaci občanů za jejich svobodné názory“. Mezi jeho představiteli a podporovateli najdeme například politika Jindřicha Rajchla, bývalého komunistického funkcionáře Josefa Skálu nebo spisovatelku Lenku Procházkovou.
A koho PRAK brání? Na jeho stránkách najdeme mimo jiné dvě pozoruhodné kauzy. Jedna se týká Josefa Skály, někdejšího místopředsedy KSČM, který zpochybňoval sovětskou odpovědnost za masakr polských zajatců v Katyni. Za popírání genocidy dostal podmíněný trest a jeho ústavní stížnost neuspěla.
Druhou výraznou kauzou je pak případ bývalé učitelky Martiny Bednářové, která během výuky na základní škole šířila nepravdivá tvrzení o ruské invazi na Ukrajinu a zpochybňovala tamní válečné zločiny. Také ona byla odsouzena k podmíněnému trestu a dočasnému zákazu učitelské činnosti.
Právě tyto případy ukazují, co PRAK rozumí obranou svobody projevu. Jeho představitelé považují trestní postihy za nepřípustné omezování názorů. Soudy ale v uvedených případech dospěly k úplně jiným závěrům.
Disidenti s komunisty
Jakkoli může Kaiserovo vystoupení na akci Svatopluku působit bizarně, v jeho okruhu se dlouhodobě pohybují také osobnosti s disidentskou minulostí. Kromě Lenky Procházkové například Jan Schneider.
Je v tom historický paradox. Lidé, kteří před listopadem 1989 stáli proti komunistické diktatuře, cenzuře a sovětské nadvládě, dnes překvapivě nacházejí společnou řeč s komunisty, nacionalisty a dalšími odpůrci současného politického uspořádání. Někteří zpochybňují podporu Ukrajiny, jiní kritizují veřejnoprávní média a jejich fungování, další odmítají například neziskovky nebo důraz na práva menšin.
Zřejmě přitom své dnešní postoje vnímají jako pokračování někdejšího boje za svobodu. Jenže dnešní demokratické poměry, v nichž mohou bez obav veřejně vystupovat proti vládě i médiím, se od předlistopadového režimu dost zásadně liší. Vysvětlení pro tak nesourodá spojenectví se proto hledá jen těžko.
Ve Vídni platí více
V souvislosti s Kaiserovou účastí na pražské demonstraci ale vyvstává ještě jedna otázka. Proč se herec, který žije ve Vídni, rozhodl osobně zapojit do protestu proti českým koncesionářským poplatkům, které v Česku možná ani neplatí? A proč mu vadí právě české poplatky, když v Rakousku funguje velmi podobný systém financování veřejnoprávní televize a rozhlasu?
Rakouské domácnosti přitom platí podstatně více než ty české. Ve Vídni činí společný příspěvek na veřejnoprávní televizi a rozhlas 15,30 eura měsíčně, tedy v přepočtu přibližně 380 korun. Česká domácnost platí za Českou televizi a Český rozhlas dohromady 205 korun. Ve čtyřech spolkových zemích jsou poplatky ještě vyšší a v přepočtu dosahují až téměř 500 korun měsíčně. K základnímu příspěvku se tam totiž připočítává zemská dávka, určená na podporu kultury.
A navíc - i v Rakousku jsou poplatky povinné i pro domácnosti, které nemají televizor ani rádio. Stačí, že mají v zemi registrované hlavní bydliště a nevztahuje se na ně zákonné osvobození.
A ani v Rakousku ovšem nejsou všichni s tímto systémem spokojeni. Také tam probíhá kampaň za zrušení povinných poplatků za veřejnoprávní ORF. A její argumentace je nápadně podobná té, kterou slyšíme doma.
Stojí za ní pravicově populistická strana FPÖ vedená Herbertem Kicklem. Ta požaduje úplné zrušení povinného příspěvku domácností a převedení financování veřejnoprávní ORF na státní rozpočet. Rakouskou veřejnoprávní stanici přitom obviňuje z politické zaujatosti, jednostranného zpravodajství a propagandy. Zároveň chce výrazně omezit její výdaje a pozměnit programové zaměření.
Dobrou zprávu já přináším vám
Podobnost s českou debatou je pozoruhodná. Také u nás odpůrci koncesionářských poplatků hovoří o neobjektivitě, cenzuře a potřebě zásadní reformy veřejnoprávních médií. A také česká vláda chce jejich financování převést na státní rozpočet.
Jak se Kaiser s Vokatou staví k rakouské ORF a tamní kampani proti poplatkům, nevíme. Nabízí se ale otázka, nakolik jejich pohled na Českou televizi ovlivňuje také prostředí, v němž žijí.
A ještě zajímavější je, co Oldřicha Kaisera přimělo, aby se do českého sporu o budoucnost veřejnoprávních médií osobně zapojil. Zda ho k tomu vedou nějaké vlastní zkušenosti s Českou televizí, přesvědčení sdílené s lidmi kolem Svatopluku, nebo také debata, kterou nyní sleduje ve svém rakouském domově.
Další zdroje:
„Já jsem proti všemu.“ Kaiser poprvé vysvětlil své vystoupení na akci s Konečnou a Drulákem," DeníkN; 9.11. 2026
