Článek
Sestry ve Stodské nemocnici si na jeden den oblékly staré stejnokroje - modré šaty, bílou zástěru a především naškrobený čepec. Chtěly tak připomenout hlavně starším pacientům dlouhé období, kdy je právě v těchto uniformách mohli vídat.
Když sestry byly sestrami
A reakce byly vesměs pozitivní. Nejen přímo od pacientů, kterým se vybavila doba jejich mládí, ale i na sociálních sítích, kde nemocnice videa sdílela. „Už to nikdy nesundávejte“, „Konečně přišla pravá sestra“ nebo „Děvčata, takto vám to více slušelo“ patří mezi ty nejčastěji opakované. Většina lidí chápe staré sesterské uniformy hlavně jako mimořádně slušivé, ale i praktické. Často se ale ozývali i lidé, kteří oceňovali, že díky nim bylo okamžitě jasné, jaké má kdo v nemocnici postavení.
Podobná tvrzení se už dlouho objevují v retro skupinách na sociálních sítích. Ti, kdo zažili dobu socialismu, vzpomínají nejen na to, že tenkrát byl chleba ještě chlebem, maso bylo masem, cukr více sladil nebo ocet byl skutečně kyselý, ale až překvapivě často vzpomínají právě na zdravotní sestry ve starých uniformách - „to byly sestry ještě sestrami“ nebo „to jste rozeznali sestru od uklízečky, ne jako dnes“.
Hlavně jim to slušelo
Je pozoruhodné, že lidé nejčastěji oceňovali právě to, jak sestrám tehdejší uniformy slušely. Jako by vzhled byl v jejich náročné profesi podstatnou věcí. O praktičnosti čepce, který bylo po každém vyprání znovu naškrobit, krátkých šatů a zástěry, v nichž bylo v zimě chladno a které při manipulaci s pacienty mohly odhalovat víc, než bylo sestrám příjemné, lze přitom přinejmenším pochybovat.
Nostalgie je přitom do určité míry pochopitelná. Tak si přece pamatujeme dětství a mládí – prostřednictvím obrazů, vůní, lidí a míst. Možná jsme jako děti ležely v nemocnici a staraly se o nás sestry v modrobílých stejnokrojích. Možná jsme v takové nemocnici rodily vlastní děti. Ta uniforma se tak může pojit s velmi osobními vzpomínkami na dobu, která už je nenávratně pryč.
Sestry s vysokou školou
Ano, uniforma byla v sesterské i v jiných profesích silným stavovským symbolem. Oděv jasně označoval jejich profesi, postavení i místo v nemocniční hierarchii. I pro laika tak bylo na první pohled zřejmé, kdo je sestra a jaké má v nemocnici postavení.
Dnes už je vzdělání sester mnohem více odstupňované. Praktické sestře stačí středoškolské vzdělání, zatímco všeobecná sestra potřebuje nejméně tříleté studium na vyšší odborné škole nebo bakalářské studium. Všeobecná sestra přitom může pracovat bez odborného dohledu a má vyšší kompetence. U vysoce specializované péče pak pracují sestry se specializovanou způsobilostí, k jejímuž získání je někdy třeba i magisterské studium.
A mimochodem – profesi všeobecné sestry dnes vykonávají také muži. Je jich sice stále jen malé procento, ale představa „sestřičky“ jako výhradně ženské profese také už dávno neodpovídá skutečnosti.
Není přitom náhodou, že proměna sesterského oděvu přišla v době, kdy se měnilo také vzdělávání a profesionalizace oboru. Sestra už dnes v nemocnici nedělá vše od mytí stolků až po podávání infuzí, jak jsme byli zvyklí v době, kdy se nedostávalo sanitářů a ošetřovatelů.
Poslušná, upravená, pečující
A s tím možná souvisí i to, co nám staré stejnokroje asociují. Nejenže odkazují na počátky profese, v nichž hrály v nemocnicích významnou roli řádové sestry. Právě z této tradice pocházejí i ony škrobené čepce. Starý sesterský oděv v sobě ale nese i velmi jasnou představu o tom, jak má vypadat správná žena, jejímž úkolem je pečovat o druhé: být neustále upravená, skromná, poslušná a vždy připravená sloužit.
Zmíněná nostalgie tak může souviset i s nostalgií po světě, v němž byly role jasněji rozdělené. Bylo zřejmé, kdo pečuje, kdo rozhoduje, kdo poslouchá a kdo má autoritu. A bylo také zřejmé, že péče o druhé je především ženskou rolí. Starý sesterský stejnokroj tuto představu nejen odrážel, ale také ji symbolicky posiloval.
Bílá zástěrka, při vší úctě, sestru nedělá. Nejspíš nám tedy nechybí samotné uniformy, ale svět, který symbolizovaly – svět našeho dětství a mládí, který se nám dnes zpětně jeví jako jednodušší, srozumitelnější a přehlednější. Byl to ale také svět, v němž bylo samozřejmé, že ženy pečují, muži rozhodují a nikdo to nezpochybňuje.
