Chci být znovu hejtmanem. Pošlete mi peníze, žádá Jan Grolich

Jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL) udělal cosi velmi neobvyklého. S blížícími se krajskými volbami vyzval své příznivce, aby mu přispěli na předvolební kampaň. Chce svému kraji šéfovat i v dalším volebním období, oslovit potenciální voliče ovšem něco stojí.

Znáte vtip o Andreji Babišovi, který po smrti přijde k nebeské bráně? Svatý Petr jej přivítá a dá mu možnost vybrat si, zda půjde do nebe nebo do pekla. Nejprve mu ukáže, jak to vypadá v ráji. Šťastní lidé na obláčcích, zpěv andělských chórů a doslova nebeský klid. To se Babišovi moc líbí. Chce ale dát šanci i druhé možnosti, proto si nechá ukázat i peklo. Tam to skutečně žije! Bary plné exotických drinků, krásné ženy, hudba, tanec a rychlá auta. Babiš je nadšený a rozhodne se tedy pro peklo. V tu chvíli k němu přiskočí ďábel, napíchne ho na vidle a hodí jej do toho nejrozžhavenějšího kotle. „Podvod! Co to má znamenat, vždyť to tu ještě před chvilkou vypadalo docela jinak?“ ptá se čertů politik. Odpovědi se mu dostane záhy: „Ale to byl přece politický marketing!“

Vtip vystihuje to, co v současném českém politickém boji dominuje. Od chvíle, kdy se před třinácti lety politického klání v Česku začal účastnit i miliardář Babiš, hraje marketing v politice naprosto zásadní roli. Ten, kdo si najme (všeho)schopného marketéra a koupí si více mediálního prostoru, influencerů, či dokonce vydavatelství novin, ten má větší šanci na úspěch. Nepřekvapivě právě Babiš se svým hnutím v průzkumech opět válcuje všechny své protivníky. Navzdory svým kauzám, přešlapům během pandemie covidu-19 i pochybám o jeho skutečných motivech, se kterými vstoupil do politiky. Mistrní kuchaři marketingu zkrátka dokáží i ze skromných surovin uvařit ten nejlákavější gurmánský pokrm.

Je vůbec možné obstát v prostředí, kde jiní účastníci politické soutěže disponují výrazně vyššími finančními částkami, které mohou využít v marketingu? Velmi těžko. Nabízí se však jedna cesta, která by takovou nevýhodu mohla alespoň částečně zvrátit. Je jí crowdfunding, kdy se na kampaň politika skládají jeho příznivci. V Česku není příliš častý, byť běžní lidé i velcí sponzoři posílají na transparentní účty politiků částky, které přesně k tomuto účelu mohou využít. Crowdfunding, kdy se lidé skládají na kampaň konkrétního politika po malých částkách, se u nás příliš nepěstuje.

Nyní s takovým nápadem ale přišel jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL), který vyhlásil crowdfundingovou kampaň v polovině letošního července. Že jde o nezvyklý krok, který u někoho může vzbudit i rozpaky, je patrné z jeho videa, kde říká: „Jdu tak trochu ze své komfortní zóny. Jdu si prostě říct o peníze. Já jsem se rozhodl, že budu znovu kandidovat na hejtmana, chci tu kampaň dělat nějak pořádně a to prostě stojí nějaký peníze. A v zahraničí je úplně běžný, že se dělají crowdfundingy, oslovuje se veřejnost a jednotliví dárci, ale u nás to běžný není a i mně osobně to je hloupý, ale říkal jsem si, že to chci dělat pořádně a pořád si myslím, že ty věci se dají dělat nějak jinak.“

David a Goliáš

Grolich má pravdu, že v zahraničí jde o  zcela běžný krok. Kupříkladu Donald Trump v roce 2016 získal právě od malých dárců 69 procent všech prostředků Stejným způsobem vybírali peníze například i Bernie Sanders či Ted Cruz . Malé dary v hodnotě do 200 dolarů se navíc v průzkumech ukázaly stejně zásadní jako ty od velkých sponzorů. A jak se ukazuje, je to také způsob, jak budovat komunitu a získat si tak větší loajalitu svých podporovatelů, a to i dlouhodoběji a v otázkách, které daný politik ve svém crowdfundingovém tažení komunikoval . V USA se například ukázalo, že lidé následně přispívali v politických kampaních, které se týkaly kupříkladu klimatické změny. Negativní stránkou takových kampaní může být v případě některých politiků i to, že vedou k větší polarizaci v názorech na sporná témata.

Ostych politika, který se rozhodl pro crowdfundingovou kampaň, není na místě. Zřejmě je spíše důsledkem naší výchovy, kdy obecně nemáme ve zvyku říkat si o pomoc a oceňuje se schopnost pomoct si sám. Požádat někoho o peníze považujeme za neslušné, nebo dokonce troufalé. Tím spíše, že jde o placenou politickou funkci, což je práce, ke které část veřejnosti přistupuje s předsudky. Na druhou stranu se nacházíme v situaci, kdy jsou „chudší“ politici zjevně znevýhodněni. Paradoxně se tak stydíme požádat o příspěvek veřejnost, ale považujeme za přijatelné, že politik s miliardovými příjmy si může dovolit služby těch nejlepších marketérů a vynakládat na kampaně mnohem vyšší částky. Ve skutečnosti ale crowdfundingové kampaně umožňují podobným Davidům bojovat s Goliáši.

V českém prostředí tím ale navíc můžeme na tradici a myšlenky některých politiků a myslitelů. Konkrétně míním „drobnou práci“, ke které povzbuzoval Tomáš Garrigue Masaryk inspirovaný Karlem Havlíčkem Borovským a představu občanské společnosti, již zastával Václav Havel. V obou případech jde o to, že nám politika nesmí být lhostejná. Přispět k ní nutně nemusíme jen tím, že sami kandidujeme ve volbách a činíme velká gesta, ale také vlastní aktivitou jinde. „Aby každý raději malé nedostatky okolo sebe, k jejichž zdvihnutí moc jeho stačí, napravoval, místo planého stesku na všeobecné veliké nedostatky, které jeden napravit nemůže,“ psal na toto Karel Havlíček Borovský. Vztáhnout jeho slova na situaci, kdy můžeme podpořit konkrétního politika, jehož vizi jsme uvěřili a který může - z našeho úhlu pohledu - vykonat cosi dobrého, je nabíledni. V opačnému případě jsou naše stesky na politiku a nemožnost ji ovlivňovat, protože jsme příliš „malí páni“, jednoduše liché.

Zdroje:

http://www.cfinst.org/Press/PReleases/17-02-21/President_Trump_with_RNC_Help_Raised_More_Small_Donor_Money_than_President_Obama_As_Much_As_Clinton_and_Sanders_Combined.aspx

https://theconversation.com/political-crowdfunding-does-more-than-raise-money-it-can-also-rile-up-opponents-183333

https://www.kosatik.eu/100-x-masaryk/

https://edu.ceskatelevize.cz/video/15227-vaclav-havel-a-obcanska-spolecnost