Článek
Nejvýraznější kritik Putinova autoritářského režimu Alexej Navalnyj je po smrti. Zemřel v trestnici zvané Polární vlk, která se nachází až za polárním kruhem a podle Navalného posledních zpráv tam panovaly otřesné podmínky. Stejně jako v případě smrti mnoha Navalného předchůdců, padá i v tomto případě vina na prezidenta Vladimira Putina a jeho blízké okolí, které se spolu s ním na brutální likvidaci všech odpůrců podílí. Způsob, jakým se tento režim opakovaně vypořádává se svými kritiky, nepatří do civilizovaného světa 21. století.
Je nemožné kritizovat Putina a přežít
„Váš systém, váš Putin a jeho činovníci jsou nepřátelé lidu. Zrádci a vrazi ruského lidu. Nikdo nezabil v posledních letech více ruských lidí než váš Putin,“ řekl v květnu 2022 Alexej Navalnyj ve svém proslovu u soudu. Vyzval zároveň Rusy, aby se stejně jako on Putinova režimu nebáli. Záhy byl odsouzen k dalším devíti letům vězení, souhrnně k devatenácti letům života v trestaneckých koloniích. Po třech letech za nejasných okolností v jedné z nich nečekaně zemřel.
Postavit se na odpor proti Putinově moci se v Rusku neodpouští. Řada těch, kteří na svůj vzdor doplatili, je dlouhá. Anna Politkovská. Alexandr Litviněnko. Sergej Magnitski. Boris Němcov. V poslední době tam můžeme zařadit také Jevgenije Prigožina, mezinárodně hledaného zločince a vůdce žoldnéřů ve válce na Ukrajině, který se však odhodlal k vojenské vzpouře, což mu nebylo zapomenuto. To jsou jen některá z nejznámějších jmen odpůrců Putinovy moci, kteří byli zavražděni. Známý je i případ otravy Sergeje a Julije Skripalových otrávených novičokem v britském Salisbury, a to zřejmě agenty ruské tajné služby Alexandrem Petrovem a Ruslanem Boširovem, kteří stáli také za výbuchem muničního skladu v českých Vrběticích v roce 2014. Podezřelých případů, kdy lze předpokládat, že se ruský režim vypořádává s různými nepohodlnými lidmi je ale mnohem více. Lidé, kteří nějakým způsobem stáli v opozici, věděli příliš mnoho nebo z pohledu režimu „selhali“ totiž nápadně často v Rusku vypadávají z oken nebo umírají při kuriózních autonehodách. Jiní, podobně jako Navalnyj, putují na dlouhá desetiletí do vězení. A to i ti, kteří kritizují bezprecedentní agresi vůči Ukrajině. Nemluvě o 300 tisíc Rusech, kteří ve válce již zemřeli, a 200 tisících lidech, kteří z Ruska od roku 2022 utekli. Porušování mezinárodního humanitárního práva na Ukrajině, kdy se ruská strana neštítí záměrného vraždění civilistů, je pak nejkřiklavějším projevem zločinnosti ruského režimu.
Čestný člověk patří do vězení
Život opozičního vůdce Alexeje Navalného skončil v pouhých 47 letech ve vězení, do kterého byl tajně přesunut loni před Vánoci. Kdo onen politik vlastně byl a čím natolik popudil ruskou moc, že se sním rozhodla vypořádat tak tvrdě?
Do politiky vstoupil už na začátku nového tisíciletí, a to nejprve ve spojení se stranou Jabloko. Byl z ní ale vyloučen a krátce nato se dal dohromady s ruskými nacionalisty. Jeho politický přerod v opozičního vůdce, kritika a režimu a bojovníka proti korupci přišel v roce 2011. Putin se chystal vrátit do prezidentského křesla a potřeboval proto vyhrát i parlamentní volby se svou stranou Jednotné Rusko. Jenže Navalnyj mu jeho návrat „osladil“, když členy strany označil v médiích za podvodníky a zloděje. Po volbách do Státní dumy tak následovaly masové demonstrace, kde si nespokojení lidé Navalného větu vzali jako hlavní heslo. Když v protikorupčním tažení pokračoval i v dalších letech a stal se tak populárním po celém Rusku, a navíc stále více projevoval své politické ambice, začal být pro Putina stále více nepohodlným. Začal být pronásledován v inscenovaných procesech a v roce 2017 došlo i k prvnímu fyzickému útoku. V roce 2020 se mu během cesty letadlem udělalo nevolno. V německé laboratoři se prokázalo, že byl otráven nervově-paralytickou látkou. Po návratu do vlasti, před kterým byl varován, byl zatčen za porušení podmínek předchozího trestu a okamžitě uvězněn. Rok po svém návratu do Ruska napsal: „Hrdina jedné z mých oblíbených knih - Vzkříšení Lva Tolstoje - říká: ´Ano, jediné slušné místo pro čestného člověka v Rusku je v současné době vězení.´“ Na podmínky ve vězení si však opakovaně stěžoval, kritizoval, že se mu tam nedostává potřebné lékařské péče a držel kvůli tomu také delší dobu hladovku. Ve vězení Navalnyj nakonec také po dvou rozsudcích, které znamenaly souhrnně devatenáctiletý trest, zemřel. Stalo se tak v ruském státním zařízení, proto za jeho úmrtí stát nese plnou zodpovědnost.
Nazvat činy pravými jmény
Činy, kterých se současný ruský režim dopouští, jsou ohavné. Přehlížet je nebo dokonce podléhat naivním představám o tom, že stát za ně není zodpovědný, neboť jedná v dobrém úmyslu nebo v zájmu svých občanů, je neobhajitelné. Jakkoliv se nás ruská propaganda, která se v Česku a dalších zemích světa šíří mnoha kanály, přesvědčuje o opaku. Jaké legendy se asi začnou šířit po pátečním úmrtí nejvýraznějšího Putinova kritika posledních let?
Brutální vraždy, zločiny, bezprecedentní agrese a potlačování základních lidských práv. To jsou činy, kterých se ruský režim dopouští a jež bychom se neměli bát pojmenovat pravými jmény. Jen tak mohou být představitelé tohoto režimu jednou pohnáni k zodpovědnosti za své činy. Mimochodem, na otázku, co by byl jeho poslední vzkaz lidem v případě, že by byl jednou zabit stejně jako jeho předchůdci, řekl Navalnyj toto: „Nevzdávejte se, pamatujte, že jsme obrovská síla, kterou ti špatní utlačují jen proto, že si nedokážeme uvědomit, jak silní ve skutečnosti jsme. K vítězství zla úplně vystačí nečinnost dobrých lidí. Proto nelze zůstat nečinnými.“ Tato silná slova zazněla v dokumentu, který o něm ještě před jeho zatčením natočil kanadský režisér Daniel Rothe.
