Článek
„Co děláš zítra?“
„No, prý mi má pošta doručit balík, tak budu od devíti do čtyř doma.“
„A pak?“
„Pak si půjdu na poštu pro ten balík.“
Tento vtip, který už nějakou dobu koluje mezi lidmi, dokonale vystihuje zkušenost většiny z nás s jedním z největších státních podniků u nás. Českou poštu, která má v portfoliu řadu rozmanitých aktivit, už léta válcuje konkurence. Není divu, kvalitou služeb se náš letitý podnik soukromým firmám neblíží ani vzdáleně. Pokud si třeba chcete na poště cokoliv vyřídit, dalo by se s nadsázkou říci, že nejspíše budete potřebovat den dovolené. Polovinu vyčerpáte na dojezd do nejbližší pobočky a druhá „padne“ na vystání dlouhé fronty. Na druhou stranu tam najdete služby, které konkurenční hráči dosud neobjevili. Na poště se můžete oddat třeba hazardu formou zakoupení stíracího losu, který slibuje závratnou výhru či dokonce doživotní rentu. Úředník České pošty vás nepochybně nezapomene upozornit na takovou možnost a z celodenního výletu tak můžete odcházet s hřejivou naději, že vaše dnešní martyrium bude vykoupeno tím, že vstoupíte do světa milionářů či rentiérů. A navíc uděláte dobrý skutek, pošťák ten den díky vám snad nepřijde o svou prémii z prodeje.
Sídlo na prodej
Faktem je, že z České pošty je poněkud drahý luxus. Soukromým podnikem se nestala proto, že poskytuje veřejné služby, jejichž paleta je docela rozmanitá: od doručování a odesílání dopisů a balíků, přes kontaktní místa pro CzechPoint až po doručování penzí až domů, a to i v těch nejzapadlejších horských vískách. Zkrátka univerzální služby, včetně těch, o které by na zisk orientované soukromé firmy prý neměly zájem.
Jenže cena za to je skutečně vysoká. Česká pošta je už šestým rokem v červených číslech. Loni její ztráta činila 1,72 miliardy korun, rok předtím to bylo 681 milionů korun. A o mnoho lepší to nebylo ani v několika předchozích letech. V zisku byl podnik naposledy v roce 2017. Státní rozpočet tak každý rok sanuje ztráty svého podniku i přesto, že Česká pošta dlouhodobě rozprodává svůj majetek. Letos na jaře rušila stovky poboček, nyní tyto nemovitosti prodává. Od podzimu má v nabídce dokonce i své sídlo: nemovitost na rohu Jindřišské ulice a ulice Politických vězňů v centru Prahy. Na webu Sreality.cz ji momentálně nabízí za 1,5 miliardy korun. Výjimečná novorenesanční stavba má spolu s dalšími desítkami nemovitostí po celé zemi přispět nejen k umoření dluhu, ale i technologické modernizaci ztrátového státního podniku. Je to ale vůbec reálné?
Kdo ji nahradí?
Otázkou zůstává, zda je to nutné. Ano, i v zahraničí podobné podniky existují, byť nejsou nutně v rukou státu. Vesměs jsou ale v černých číslech. Kupříkladu v podobně velkém Rakousku funguje plně privatizovaná pošta Österreichische Post, která loni dosáhla zisku 370 milionů eur, což je kolem osmi miliard korun. Modernizace zkrátka začala podstatně dříve, a tak se nestalo, že zemím, které se pyšní ziskovými podniky, neujel vlak. Lze ale toho stejného dosáhnout v českých podmínkách, kde zatím jen lepíme ztráty prodejem lukrativních nemovitostí?
Co by se vlastně stalo ve chvíli, kdybychom Českou poštu nechali zkrachovat? Doručování a odesílání balíků patrně bez problémů převzaly konkurenčních firmy, kterých je v Česku přehršel a nyní pilně budují výdejní boxy, které zjednodušují a zefektivňují doručování. To samé platí o dopisech, které tvoří čím dál menší část služeb pošty. Námitku, že soukromníci nemají zájem o služby v malých, hůře dostupných obcích, už nyní popírá například společnost Conteg Group. „Hodně už spolupracujeme s Českou poštou, snažíme se nabídnout většinu jejích služeb: výdej a příjem zásilek, komunikaci obce s občanem, v blízké budoucnosti dodání i podání doporučených dopisů,“ uvedl pro Seznam Zprávy, ředitel firmy Vít Voláček. Firma chce suplovat poštovní služby v obcích pro lidi pod 2000 obyvatel a oživit je tak. Plánuje například umístit do svých výdejních míst velké displeje, kde bude úřední deska nebo chce nabízet knihovní služby.
Nic hrozného se nestane
Jediné dva problémy, které mne v souvislosti se zánikem státního podniku napadají, souvisejí s doručováním důchodů a také propouštěním zaměstnanců. První se zřejmě vyřeší postupně, neboť již dnes velká část seniorů bez problémů vlastní a ovládá internetové bankovnictví. V opačném případě by mohla služby České pošty zastoupit kupříkladu nějaká státem garantovaná služba sociální, která by zároveň pomáhala seniorům třeba s komunikací s úřady. Státní podnik je ale zároveň největším zaměstnavatelem v Česku, neboť pro něj aktuálně pracuje přes 20 tisíc lidí. Část z nich by nepochybně přivítala konkurence či zmíněná sociální služba, zbytek by se musel rekvalifikovat, protože s technologickou modernizací lze předpokládat, že soukromé firmy nebudou potřebovat tak rozsáhlou síť pracovníků. Nezbylo by proto, než počítat s rekvalifikací. Ta se ale nepochybně v souvislosti s pokračujícím technologickým pokrokem a zaváděním umělé inteligence bude týkat nás všech. Skutečnou potíží, které budou politici, kteří se k zásadnímu řezu jednou odhodlají, bude nutnost přesvědčil obyvatele, že je to nutné. Tradice je tradice a zvyk je zvyk. Představit si, že by to šlo i jinak je pro nás někdy těžké, byť racionálně víme, že nás to stojí zbytečně mnoho sil i peněz.
