Článek
Informace Davida Grusche, který byl až do letošního roku agentem vládní skupiny pro zkoumání neidentifikovatelných anomálních jevů, jsou znepokojivé. Tento týden pod přísahou promluvil v Kongresu o tom, že lidstvo se dostalo do kontaktu s mimozemšťany. Hovořil o tom, že Američané získali těla mrtvých posádek mimozemských lodí a nyní je zkoumají, následovat budou jejich pitvy. Aktivity UFO údajně sleduje americký vládní program už od 30. let minulého století tvrdil Grusch, který si vzal s sebou na slyšení v Kongresu další dva vysoce postavené insidery. Gruschova slova však následně popřel Pentagon a skeptičtí jsou k jeho slovům i odborníci, kteří je považují za pouhou další konspiraci.
Navzdory tomu, že o přítomnosti UFO mluvil insider, kterým Grusch nepochybně je, nechávají tyto zprávy lidi chladné. Kongres se tématem sledování neidentifikovatelných objektů vládou sice bude nadále zabývat, nicméně tyto novinky nevzbudily paniku, obavy, ani nadšení z možného setkání. Situace zcela jiná než ta, ke které ve Spojených státech došlo v roce 1938. Pokud by k takové výpovědi došlo v tehdejší době, mohlo by to způsobit podobnou paniku jakou tehdy vyvolala domnělá invaze z Marsu.
Poklidný nedělní podvečer
Všechno tehdy začalo tím, že rádio CBS v neděli 30. října 1938 vpodvečer odvysílalo hru dramatika H. G. Wellse s názvem Válka světů. Třiadvacetiletý režisér s velmi podobným příjmením Orson Welles ji ale ale zpracoval zcela originálně.
Příběh o tom, že na Zemi doletěla výprava marťanů, podal jako běžnou rozhlasovou reportáž. Mnoho posluchačů se tehdy proto domnívalo, že Spojené státy skutečně čelí invazi z Marsu. Hra začala tím, že blok rozhlasových zpráv a hudby přerušovaly informacemi o erupcích na Marsu. Následovala reportáž o vylodění mimozemšťanů u Grovers Mill, kde měli pobít sedmitisícové americké vojsko.
Jelikož rozhlas byl tehdy ještě bylo „v plenkách“, měli lidé problém rozlišit skutečnost od sugestivní umělecké fikce. Nepomohlo úvodní oznámení, že nejde o skutečnou reportáž, přestože bylo v průběhu hry ještě třikrát zopakováno. Lidé, kteří propadly panice, si nevšimli ani několika nepřesností. Konkrétně šlo o zkomolení názvů některých míst, dále skutečnost, že zprávy, které se v průběhu vysílání objevovaly, byly datovány o rok později a zapracováno bylo i několik dalších zřejmých nelogičností.
Původně však měl být tento rozhlasový kus ještě o něco realističtější, ty nejděsivější scény se v něm ale, zřejmě naštěstí, nakonec neobjevily. Na druhou stranu velmi neobvyklé bylo ve srovnání s běžným vysíláním to, že zmizely reklamní přestávky, což mohlo posluchače utvrzovat v přesvědčení, že se skutečně děje cosi neobvyklého a ohrožujícího.
Mediální manipulace
Zájem o hru byl nebývalý. Z původního milionu posluchačů narostl jejich počet celkově na milionů šest. Rozrušení lidé, kteří možná naladili stanici o něco později, tak začali podléhat panice. Opouštěli své domovy, volali policii či hasiče nebo se snažili ukrýt před očekávanými útoky. Jak se ale později ukázalo, byly zprávy o zoufale prchajících Američanech značně nadsazeny a ve skutečnosti se týkaly jen omezeného počtu lidí.
Palcové titulky, které následující den vyšly v novinách, obviňovaly režiséra Wellse dokonce z vyvolání celostátní paniky. Dění, které popisovaly, si však značně přibarvily. Objevily se například nepravdivé zprávy, že několik lidí dokonce spáchalo pod vlivem děsu z vysílání sebevraždu. Důvodem těchto novinářských hyperbol byl především fakt, že rozhlas byl pro tisk novou a nepříjemnou konkurencí.
Autor rozhlasové dramatizace pak na následné tiskové konferenci musel svůj záměr vysvětlovat a obhajovat se před hněvem tisku. Novináři jej obviňovali z úmyslného vyvolání paniky, což Welles odmítl a trval na svém uměleckém záměru.
Případ Války světů ale prvně ukázal, jak mohou být média manipulována a jak nebezpečný dopad by podobné ovlivňování konzumentů médií mohlo mít. Výsledkem kauzy tak byla nová pravidla pro způsob, jakým musí být podobná fiktivní díla podávána posluchačům, aby se předešlo podobným incidentům.
Podobné kusy přímo inspirované Orsonem Wellsem se ale samozřejmě nesčetněkrát opakovaly, a to nejen v Americe. V Československu jeden takový odvysílala Československá televize v režii Jitky Němcové roce 1990. V pořadu zvaném Taneční zábava mělo dojít k přepadení televizního studia a hlasatelky Marie Tomsové. I v čerstvě svobodné zemi zůstal ale tento pokus wellesovskou mystifikaci nepochopen a na tvůrce pořadu i televizi se tehdy za tuto „zradu“ snesl hněv diváků.
Válka světů Orsona Wellse se stala jedním z nejslavnějších případů „masové paniky“, kdy umělecké dílo mělo neúmyslný a nepředvídatelný dopad na veřejnost. I přesto zůstala Wellesem zdramatizovaná Válka světů respektovaným a uznávaným uměleckým dílem, které přispělo k jeho pověsti výjimečného tvůrce.
