Křesťanská Amerika pořád trestá smrtí. Je to slučitelné s vírou?

Případ Christy Pikeové, odsouzené ženy, která přežila dvojí podání smrtící injekce, znovu otevírá otázku, zda má trest smrti místo v civilizované společnosti 21. století. Je ale také otázkou, zda je poprava člověka slučitelná s hodnotami křesťanství, k nimž se velká část americké společnosti i politiků hlásí.

Christa Pikeová měla být v Tennessee popravena 30. září 2026. Odsouzena byla za vraždu o rok starší spolužačky Colleen Slemmerové, kterou spáchala v roce 1995, když jí bylo pouhých 18 let. Její případ byl mimořádný jak brutalitou původního zločinu, tak tím, co následovalo téměř o tři desetiletí později.

Nejprve byl výkon rozsudku smrti těsně před jeho vykonáním odložen, aby k němu nakonec došlo jen o několik hodin později. Při pokusu o popravu však selhalo podání smrtící injekce. Pikeová přežila dvě dávky pentobarbitalu a v kritickém stavu byla převezena do nemocnice. Podle jejích advokátů byla následně v bezvědomí, napojena na ventilátor a její paže byly oteklé, popálené a pokryté puchýři. Lékaři se podle nich snažili odstranit z jejího těla účinky podaného pentobarbitalu.

Lékaři se nyní snaží zachránit ženu, kterou se stát pokusil popravit. A to je možná největší paradox celého případu. Lékař má člověka léčit a zachraňovat jeho život, nikoli se podílet na jeho usmrcení. Právě proto Americká lékařská asociace považuje účast lékařů na popravách za neslučitelnou s lékařskou etikou.

Podobně k tomu přistupují farmaceutické firmy. Některé z nich omezily distribuci svých přípravků právě proto, aby nebyly používány k výkonu trestu smrti. Státy, které popravy dosud provádějí, proto v minulosti hledaly jiné dodavatele a jiné způsoby, jak se k takovým látkám dostat.

Stát může rozhodnout, že člověk má zemřít. Jenže lékaři, kteří mají k jeho popravě potřebné odborné znalosti, se podle pravidel svých profesí na jeho usmrcení podílet nesmějí. Společnost vytvořila profesní etická pravidla, která lidský život chrání natolik, že jeho úmyslné ukončení zakazují. Ale stát přitom může rozhodnout přesně opačně – že lidský život ukončit nejen smí, ale dokonce musí.

Případy z Tennessee navíc odhalily nečekané problémy. Nejde totiž o první případ, kdy se tam při popravě něco zásadně pokazilo. V poslední době se opakovaně objevily problémy s vytvořením žilního vstupu nebo s podáním smrtící látky. A v některých případech skončily popravy smrtí, která podle svědectví a pozdějších zjištění rozhodně nepůsobila jako klidné a bezbolestné usmrcení. Nezávislé vyšetřování přitom už v minulosti odhalilo zásadní pochybení.

69letý intelektově postižený Byron Black byl v Tennessee popraven 5. srpna 2025. Během popravy opakovaně zvedal hlavu, sténal a svému duchovnímu poradci řekl, že ho to velmi bolí. Pozdější pitva u něj prokázala plicní kongesci a edém. Podle patologů vyvolává takový stav pocity dušení, tonutí a paniky.

O necelý rok později se v Tennessee nepodařilo popravit 57letého Tonyho Carrutherse. Více než hodinu se popravčí tým snažil vytvořit potřebný žilní vstup. Podle jeho právníků trpěl Carruthers při opakovaných pokusech zjevně bolestmi, sténal a krvácel. Guvernér nakonec odsouzenému udělil roční odklad.

V případě Christy Pikeové se nabízí nepříjemná otázka, zda se podobnému problému tentokrát nedalo předejít. Její právníci předem upozorňovali na to, že má malé a obtížně přístupné žíly a že při podání smrtící injekce mohou vzniknout komplikace. Přesto se poprava uskutečnila a Pikeová je nyní v nemocnici v kritickém stavu.

Pokud na možné utrpení odsouzených není brán ohled, vzbuzuje to samozřejmě otázku – jde ještě o výkon „spravedlnosti“, nebo je v něm skryta také snaha o pomstu? Právě proto má stát při ukládání a výkonu trestů podléhat pravidlům, která mají bránit svévoli při zacházení s odsouzenými.

Nadměrné utrpení při výkonu trestu smrti řeší i Osmý dodatek americké ústavy, který zakazuje „kruté a neobvyklé tresty“. Má mimo jiné bránit tomu, aby stát mohl s odsouzenými zacházet libovolně nebo jim ukládat tresty, které překračují hranice toho, co ústava připouští.

Jinými slovy – nejvyšší trest nemá být aktem pomsty, ale výkonem spravedlnosti podle pravidel, která mají platit pro všechny stejně.

A tady se dostáváme k otázce, která je v případě Spojených států zvlášť zajímavá. Země, v níž se stále vykonávají popravy, se zároveň často označuje za hluboce křesťanskou. A mezi americkými evangelikály má trest smrti stále značnou podporu. V souvislosti s odsouzením Pikeové na sociálních sítích probíhala diskuse, do které se zapojovalo také mnoho amerických křesťanů. A část z nich poměrně nepokrytě volala po pomstě, a to ve smyslu starozákonního „oko za oko, zub za zub…“.

Ostatně také republikánský guvernér státu Tennessee Bill Lee se identifikuje jako evangelikální křesťan. Sám říká, že jeho víra zásadně ovlivňuje jeho práci a že do politiky šel mimo jiné proto, aby „sloužil lidem“. Pravidelně v září vyhlašuje Dny modlitby, pokory a půstu pro Tennessee. V letošním prohlášení mluví o Boží milosti, odpuštění, spravedlnosti, laskavosti a lásce.

Guvernér, který veřejně mluví o Bohu, odpuštění, milosti, pokoře a lásce, je zároveň představitelem státu, který nechává lidi popravovat. Odmítl udělit milost Christě Pikeové, která žádala o změnu trestu na doživotí. Přestože její právníci v žádosti uvedli několik důvodů, proč by trest měl být mírnější.

Konkrétně šlo o skutečnosti, které její obhájci v roce 1996 porotě nepředložili. Kromě toho, že jí v době vraždy bylo pouhých 18 let, šlo o rozsáhlé sexuální zneužívání, týrání a zanedbávání, kterému byla vystavena od útlého dětství. Pozdější odborná vyšetření u ní navíc zjistila bipolární poruchu a posttraumatický stresový syndrom.

Jak je možné, že člověk, který se považuje za hluboce věřícího křesťana, zůstal v tomto případu neoblomný? A je vůbec poprava člověka slučitelná s křesťanstvím?

Odpověď na tuto otázku není možná bez toho, abychom se pokusili porozumět především konzervativním americkým evangelikálům.

Právě mezi bílými evangelikálními protestanty je přitom podpora trestu smrti výrazně vyšší než v americké populaci jako celku. Za morálně přijatelný ho označuje 56 procent z nich, oproti 38 procentům celé americké populace.

Naopak u demokratů jde nejčastěji o lidi bez vyznání, další početnou jsou protestanti, ke kterým patří zejména Afroameričané, významnou skupinou jsou i katolíci a menší skupinu pak tvoří lidé jiné než křesťanské víry.

Trest smrti je přitom v současné Americe výrazně spojen také s politickou příslušností. Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2025 ho za morálně přijatelný označilo 53 procent republikánů či voličů, kteří k republikánům inklinují, oproti 26 procentům demokratů či demokraticky orientovaných voličů. U bílých evangelikálů se přitom politická a náboženská identita výrazně překrývají: drtivých 85 procent z nich se hlásí k Republikánské straně nebo k ní inklinuje.

Nelze z toho ale vyvozovat, že politická příslušnost je jediným důvodem, proč lidé trest smrti podporují. U části republikánských evangelikálů hrají roli i teologické důvody: stát má podle jejich výkladu Bible právo trestat zločiny smrtí.

Mezi v Česku známé zastánce trestu smrti patřil i evangelikální influencer a podporovatel republikánské strany Charlie Kirk. Jeho zdůvodnění dobře ilustruje způsob, jakým o trestu smrti přemýšlí část konzervativních evangelikálů.

K ospravedlnění trestu smrti používal Bibli. Tvrdil například, že přikázání „Nezabiješ!“ neznamená za žádných okolností způsobit smrt. Rozlišoval mezi vraždou a zabitím. Poukazoval také na Starý zákon, kde platil princip „oko za oko, zub za zub, život za život“.

Dalším zdůvodněním byl fakt, že člověk je obrazem božím. Z toho prý vyplývá, že úmyslné zabití člověka je natolik závažný čin, že odpovídajícím trestem může být smrt vraha.

Tvrdil také to, že pokud by vrah žil a oběť nikoliv, bylo by to znehodnocení života její oběti. Poprava je proto podle něj „společenskou sebeobranou“ a potvrzením hodnoty života oběti.

A konečně - tvrdil, že společnost vrahovi život vlastně nebere, protože vrah si ho „vzal sám“ tím, že zabil jiného a stát jen dokončuje to, co zahájil on sám.

Kirk také vysvětloval, že jako křesťan může být zároveň ochráncem života nenarozených (pro life) a obhájcem trestu smrti. Použil argument o vině a nevině. Zatímco nenarozené dítě je podle něj nevinný lidský život, který je třeba chránit, odsouzený vrah již sám právo na život jinému člověku odňal. Trest smrti proto podle něj není v rozporu s ochranou lidského života, ale naopak potvrzuje jeho hodnotu.

To jsou argumenty, ze kterých vychází jedna část amerického evangelikálního křesťanství, které se dnes významně propisuje do republikánské politiky.

Nelze ale tvrdit, že všichni evangelikálové jsou pro trest smrti. Druhý, menší tábor, argumentuje také Biblí, ale proti trestu smrti. Zdůrazňují milosrdenství, vykoupení, hodnotu každého lidského života i Ježíšovo odmítnutí násilí.

Přesvědčení o tom, že trest smrti je morálně přijatelný nebo že ho Bible dokonce schvaluje, je v zásadním rozporu s tím, jak se dnes k trestu smrti staví římskokatolická církev.

Podle zprávy italského deníku La Repubblica se Vatikán ještě před popravou pokusil zasáhnout a požádal, aby k popravě Pikeové nedošlo. O stejnou věc žádal Vatikán už předtím v mnoha jiných případech, ale žádosti často zůstaly bez odezvy nebo nebyly zveřejněny. Bez odpovědi zůstal papež i tentokrát.

Tři biskupové z Tennessee žádali už 10. září zastavení popravy. Po zpackaném pokusu o popravu žádají katoličtí a episkopální biskupové ze státu Tennessee o změnu trestu na doživotí a potvrdili, že zásadně nesouhlasí s trestem smrti. „Zmírnění trestu nepopírá spravedlnost. Dává najevo, že spravedlnost se nemusí proměnit v pomstu a že stát Tennessee se může rozhodnout pro zdrženlivost, respekt k lidské důstojnosti a milosrdenství,“ napsali v dopise adresovaném guvernérovi.

Americká organizace Catholic Mobilizing Network, která bojuje za zrušení trestu smrti v této souvislosti vyzvala Američany, aby „nikdy nepřijali zabíjení posvěcené státem“ a dodala, že „Na usmrcování člověka není nic normálního a děsivé události ze středečního večera nám to připomněly.“

Co tedy římskokatolická církev o trestu smrti říká? Podle současného katechismu je nepřípustný, protože je „útokem na nedotknutelnost a důstojnost člověka“. Říká, že současná společnost může nebezpečného zločince izolovat a chránit společnost, aniž by ho musela usmrtit. Velmi zajímavá je věta, ze které je patrný rozdíl vůči evangelikálům. Ta říká, že „důstojnost člověka nezaniká ani tím, že spáchal velmi závažný zločin“.

Slova současného papeže se velmi liší od toho, jak argumentoval Charlie Kirk v souvislosti s „pro life“ hnutím. Při příležitosti 15. výročí zrušení trestu smrti v Illinois letos v dubnu papež Lev XIV. uvedl, že církev považuje každý lidský život od početí až do přirozené smrti za posvátný. Trest smrti je podle jeho slov nepřípustný, protože útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka.

To samozřejmě neznamená, že katolická církev byla vždy proti trestu smrti. V předchozím znění Katechismu byl trest smrti považován za legitimní, byť krajní prostředek ochrany společnosti. Změna formulace přišla v roce 2018 za papeže Františka.

Neznamenalo to ale, že by jej její moderní představitelé jednoduše schvalovali. Už papež Jan Pavel II. v roce 1995 uvedl, že k popravě lze sáhnout pouze v případě absolutní nutnosti, kdy není možné jinak ochránit společnost, a dodal, že takové případy v moderních státech prakticky neexistují.

Různé křesťanské tradice a jejich interpretace Bible ukazují, proč může být pro mnoho Evropanů poprava člověka něčím, co je s křesťanskou vírou neslučitelné. A také proč je tomu v části americké evangelikální tradice jinak.

Ani osobnosti, které tento evangelikální pohled na trest smrti obhajují pomocí Bible, jej neoznačují za pomstu. Mluví o spravedlnosti, trestu a ochraně společnosti. Přesto dění kolem posledních poprav v Tennessee i některé reakce na sociálních sítích vzbuzují otázku, zda se ve chvíli, kdy stát člověka usmrcuje, nemůže hranice mezi spravedlností a odplatou nebezpečně stírat.

Další zdroje:

"Papst Leo hat offenbar um einen Aufschub der Hinrichtung von Christa Pike gebeten (Papež Lev zřejmě požádal o odklad popravy Christy Pikeové)"; Spiegel 2.10. 2026