Článek
V letošních sněmovních volbách kandidují mimo jiné dva současní poslanci Evropského parlamentu Filip Turek (Motoristé sobě) a Kateřina Konečná (Stačilo!). To je v českých poměrech něco nevídaného. Už proto, že pokud skutečně zasednou ve sněmovních lavicích, jejich čisté příjmy klesnou zhruba o polovinu.
Kolik vlastně berou?
Plat řadového českého poslance aktuálně činí zhruba 109 500 korun, k tomu ale patří ještě paušální náhrady ( kolem 20 tisíc měsíčně). O něco vyšší jsou další příplatky v případě, že poslanec ve sněmovně zastává nějakou důležitou funkci jako je předseda (172 447 korun) či předseda sněmovny (108 455 korun) nebo předseda (41 700 korun) a místopředseda (20 900 korun) některého z výborů.
K platu poslanců je ale třeba připočítat další částky, které skutečnou výši jejich platů činí trochu nepřehlednou. Například na ubytování je to až 20 500 korun, na administrativní práce je to 21 200 korun, pronájem regionální kanceláře až 27 tisíc korun a na plat asistenta je to až 55 tisíc korun. Proplatit si mohou nechat také ubytování na domácích a zahraničních cestách.
Podstatně lépe je na tom ale poslanec Evropského parlamentu, jehož plat se odvíjí od platu soudce Soudního dvora Evropské unie a je pro všechny jednotný. Jeho základní plat činí v přepočtu přibližně 259 tisíc korun. Na náhradách a dalších příjmech je to pak přes 120 tisíc korun a náhrady na platy asistentů činí přes 700 tisíc korun. Poslanecký plat se řídí mírou inflace v Belgii a Lucembursku.
Celkově si tak měsíčně přijde téměř na 400 tisíc korun a další peníze může využít na platy spolupracovníků. To je ve srovnání s řadovým českým poslancem zhruba dvakrát tolik.
Navíc mají europoslanci nárok na důchod ve věku 63 let. „Rovná se 3,5 % platu za každý dovršený rok ve funkci a jedné dvanáctině za každý další dovršený měsíc, celkově však nejvýše 70 %,“ uvádí stránky Evropského parlamentu.
Sezení na dvou židlích je vyloučeno
Vykonávat obojí nelze. Zvolením poslancem a nástupem do funkce v českém parlamentu zaniká mandát evropského poslance. Podle Zákona o volbách do Evropského parlamentu jsou tyto dvě funkce neslučitelné. Zákon tak zkrátka brání dvojímu zastupování, a to „doma“ a v Bruselu. A platí to i opačně. Evropský parlament zkoumá, zda už zvolený europoslanec nemá funkci poslance domácího parlamentu. Pokud ano, konstatuje, že mandát je „volný“ a nastupuje další v pořadí zvolených.
Dává tedy smysl dát přednost poslanecké funkci „doma“ před finančně výhodnějším mandátem v Bruselu? Možná v případě Kateřiny Konečné, která je ve funkci europoslankyně již 12. rokem, což znamená, že již nyní má zajištěn slušný důchod vyplácený EU. Navíc si tím, že bude doma hodně na očích může zajistit budoucí volbu do europarlamentu. Svým osobním angažmá navíc zřejmě vrátí„do hry“ komunisty, kteří se sněmovny v minulých volbách vypadli.
V případě Filipa Turka je to složitější. Motoristé si zřejmě byli jisti, že jedině s ním získají nezbytných 5 %. On sám ale v europarlamentu zasedá teprve druhým rokem a na jeho budoucí penzi to tedy bude mít pramalý vliv. Navíc se u něj zdá méně pravděpodobným, že v příštích eurovolbách uspěje znovu.
Znamená to tedy, že se „obětují“ pro své strany? Možná ano. Právě jejich kandidatura do české sněmovny tak u mnohých voličů nepochybně rozhodne o tom, že právě jim dají svůj hlas. I při zisku těsně nad 5 % hlasů zůstanou pro voliče viditelní.
Mohou také uvažovat velmi racionálně a zároveň se řídit úslovím „Kdo nic neriskuje, nic nezíská“. Předpokládaný vítěz voleb, tedy hnutí ANO 2011, bez těchto stran vládu pravděpodobně nesloží. Možná tedy dva zmínění europoslanci míří od počátku mnohem výše než do poslaneckých lavic.
Nelze to vzít zpět
Pokud by se tak nestalo a jejich nová funkce by se jim začala „zajídat“, nemají na výběr. Podle Ústavy ČR se sice zvolený poslanec může své funkce poslance v české sněmovně vzdát, a to třeba tím, že nesloží slib. Nicméně samotný mandát vzniká už zvolením, proto jeho europoslanecký mandát zanikne s okamžitou platností. To znamená, že v případě úspěšné kandidatury coby europoslanci skončí už tuto sobotu 4. října 2025. Řešením tedy není ani to vzdát se mandátu a poslat do sněmovny „náhradníka“.
Snad jsou dobře informováni a nebudou tím po volbách nepříjemně překvapeni. V opačném případě zbývá jediné částečně svůj „úspěch - neúspěch“ částečně vyvážit některými funkcemi doma - například předsednickou či místopředsednickou rolí ve sněmovně nebo předsednictvím ve výborech. Každopádně, je téměř jisté, že o politických „obětavcích“ z Bruselu po volbách ještě hodně uslyšíme.
