Článek
Porodnost v Česku i jinde v rozvinutém světě klesá. Rodiny mají méně dětí a stále více lidí se rozhodne děti vůbec nemít. Právě ženy často čelí kritice od starší generace, která si myslí, že zná důvody tohoto trendu.
Mateřský lockdown
Bylo by to pochopitelné, kdyby v tomto postoji společnost zůstala konzistentní. To se ale neděje. Když se žena naopak rozhodne stát matkou, čelí často veřejné dehonestaci. Všichni například vědí, že dnešní matky nemají nic na práci. Péči o děti i domácnost jim usnadňují jednorázové plenky, automatické pračky, myčky či robotické vysavače. A tak celé dny tráví na sociálních sítích. Alespoň to píší někteří lidé. Kde? Na sociálních sítích přece!
Další vlna kritiky přichází tehdy, když se žena rozhodne, že nebude s dítětem trávit roky života v „mateřském lockdownu“ a vyrazí ven. Jenže pak vadí jejich přítomnost v hromadné dopravě, v kavárnách a problém je i to, pokud s dítětem často tráví čas v dětských herničkách. Měla by přece sedět doma a věnovat se dítěti, domácnosti a chystat manželovi, který celých osm hodin pracoval, teplou večeři. Vadí přirozené projevy dětí jako je pláč, hlasité mluvení nebo vývojová fáze, kdy batole ještě není schopné regulovat hněv. Kdyby se dítě chovalo jako malý dospělý, problém by to možná nebyl. Zádrhel je v tom, že dítě k tomu, aby mohlo dospět, potřebuje zdravým způsobem projít vývojovými fázemi, které mu to umožní.
Kojením na Den matek pohoršila veřejnost
Skutečně ostrá kritika ale přijde tehdy, kdy se žena rozhodne kojit své dítě na veřejnosti. Na to se mnozí „slušní lidé“ prostě nechtějí dívat. Neděje se to jen u nás. Nedávno se vlna kritiky za krmení vlastního dítěte snesla na americkou matku, která nakojila své dítě v restauraci, kde se konala oslava Dne matek.
Video ze slavnosti, kde matka dělá to nejpřirozenější, co k mateřství patří, tedy kojí své malé dítě, vidělo téměř 20 milionů uživatelů sociální sítě X. „Naschvál se předvádí. Zakrýt se něčím lehkým by jí nic neudělalo. Nejsme v Africe,“ komentovala video jedna diskutujících žen. Mnozí volali po tom, aby se žena alespoň zakryla, když už má potřebu krmit své dítě veřejně tímto způsobem. Jiní ji obviňovali dokonce z exhibicionismu. To je ale problematický požadavek, protože ne každé dítě se pak cítí komfortně, oční kontakt je v takové situaci podstatný. Navíc žena dělá přirozený akt a jeho sexuální interpretace vypovídá více o kritikovi a jeho nastavení než o oné ženě.
Do debaty se zapojili i ti, kdo se cítí povolaní radit ženám, do jakého věku je vhodné dítě kojit. „Pokud je to dítě dost staré na to, aby si o kojení řeklo, je staré až moc,“ má jasno jedna z uživatelek. Jiná žena píše: „Ten kluk se nakojí a hned potom si objedná burger a hranolky,“ je si jista jiná žena.
Dítěti na videu jsou pravděpodobně méně než dva roky. Světová zdravotnická organizace přitom doporučuje kojení nejméně do dvou let věku dítěte nebo i déle.
V Česku podobná diskuse proběhla v roce 2019, kdy se jedna žena rozhodla stejným způsobem nakrmit své malé dítě v bance, kde čekala, až přijde na řadu. Tehdy se do diskuse zapojilo i mnoho mužů, kteří byli pohoršení. Radili ženám například to, aby kojení nahradily umělým mlékem nebo aby děti nechaly doma, když potřebují něco zařídit.
Takhle mateřství nevypadá
Analýza toho, proč právě kojení lidi tolik dráždí, by vydala na samostatný článek. Jistě na tom má svůj podíl sexualizace ženského těla. V naší společnosti jsou prsa vnímána hlavně jako sexuální symbol, ne jako zdroj potravy. Roli jistě hrají i dřívější doporučení lékařů dítě včas odstavit a nahradit mateřské mléko umělou stravou. Ženy v kojení nebyly podporovány ani v porodnicích, a proto se jim to nedařilo nebo s ním záhy přestaly. Pohled na ženy, které své dítě krmí přirozeně, proto může mnohé dráždit a připomínat jim, že ony samy byly o tuto možnost ochuzeny. Nebo jen zkrátka trvají na zastaralých doporučeních, kterým dosud věří.
Případ „pobuřujícího“ videa natočeného symbolicky na Den matek ale znovu ukazuje na to, jak problematický vztah k mateřství máme. Přijímáme ho jen v idealizované podobě, kdy nenarušuje naše pohodlí nebo neproblematizuje naše vidění světa, případně nám nepřipomíná, že jsme se ve vlastním přístupu k němu mohli mýlit.
Tlak společnosti na to, jak by mělo mateřství vypadat, spolu s tím, že neváháme matky veřejně zostuzovat nebo jim radit, jak mají pečovat, jde proti stejně silnému tlaku na zvýšení porodnosti. Málokdo si dnes chce nechat mluvit do toho, co má dělat, jak to má dělat. Tomu se ale zpravidla nevyhne ani na sociálních sítích, ani kdekoliv na veřejnosti. Jít do mateřství nebo do dalšího dítěte si žena, která to vnímá, dobře rozmyslí.
Pokud chceme více dětí, měli bychom si své nevyžádané rady a doporučení odpustit. Tendence trvat na svém a neměnit své názory, stejně jako neschopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhého, nesvědčí o zralosti. Je to projev dětinskosti. Možná právě ona je dalším důvodem, proč nás děti a matky tolik dráždí. Děti přirozeně projevují svou nezralost – jsou náročné, emotivní a upřímné – a pokud v sobě máme podobné nezralé sklony, může být pro nás náročné je přijmout a pochopit.
