Článek
V Česku to od pátku vře. Důvodem je novela zákona, která mění financování veřejnoprávních médií a kterou poslanci vládní koalice protlačili prvním čtením. Hlasování naplánovali na sobotu ve 4:36 ráno, poté co omezili rozpravu i řečnickou dobu poslanců.
Šlo o standardní způsob hlasování? Nebo spíše o postup, který sice pravidla umožňují, ale z hlediska demokratické kultury je přinejmenším sporný? Názory veřejnosti, politiků i odborníků se liší.
Expert na komunální volby
Jedním z těch, kdo byl přizván do diskuse právě na toto téma, byl i politolog ze soukromé vysoké školy Newton University Lukáš Valeš, který zároveň přednáší na Právnické fakultě Západočeské univerzity. Vysokoškolský pedagog, jehož specializací jsou především komunální volby, je častým hostem diskusních pořadů na komerčních televizích. Na školních stránkách se nicméně prezentuje jako „politický analytik pro Českou i Slovenskou televizi“.
Rozhovor s odborníkem nabral v sobotu 25. října v České televizi překvapivou dynamiku. Host se poměrně rychle dostal do ostrého sporu s moderátorem České televize Jakubem Musilem. Nestalo se tak ani ve chvíli, kdy Valeš tvrdil, že proces, kterým byla novela schválena byl standardní. A nestalo se tak ani ve chvíli, kdy poněkud kontroverzně tvrdil, že porušovat sněmovní zvyklosti vlastně nic neznamená.
Vy máte klást otázky. A přikyvovat?
Moderátor vstoupil Valešovi do řeči až ve chvíli, kdy politolog uvedl zjevně ničím nepodložené tvrzení. Jak onen výrok zněl? „Drtivá většina mladé generace, střední generace nemá televizi ve svých domovech. Mají ji tam proto, aby si posílali nějaký YouTube nebo placený kanál, ale ne aby sledovali Českou, Novu nebo jakoukoliv jinou televizi,“ uvedl Valeš.
Když se na to moderátor snažil zareagovat, Valeš ho nepustil ke slovu. „Nechte mě domluvit. Nedělá mi to žádná televize, proto není důvod ani na České“.
„Důvod k tomu je, když mám nějaké výtky,“ oponoval moderátor Musil.
„Vy nemáte mít výtky. Vy mně máte klást otázky, já vám rád odpovím,“ kontroval Valeš.
Na upozornění, že nestanovuje pravidla diskuse nebo to, jak má moderátor vést rozhovor reagoval Valeš následujícím způsobem:
„Tohle se mi opravdu na žádné televizi nestává. Na Primě mě nechají domluvit, na Nově mě nechají domluvit“.
„Tady jste na České televizi, tak nemusíte srovnávat,“ oponoval moderátor.
„Teď nahráváte svým vlastním kritikům. Vy tady nejste od toho, abyste něco korigoval,“ tvrdil Valeš.
Když měl moderátor Musil konečně možnost krátce uvést na pravou míru tvrzení o tom, že mladá a střední generace vůbec televizi nemá, reagoval Valeš slovy - „To se omlouvám, to bylo nepřesné. Nechytejte mne za slovo“.
Moje dcera televizi nemá
Rozhovor, který se odehrál v sobotu v živém vysílání ČT24, velmi dobře ukazuje rozdíl mezi komerčními a veřejnoprávními médii. V debatě, která má být odborná, hovoří „expert“, který dostane velkorysý prostor, a to i přes to, že se významně odchýlí od věcné odborné diskuse a dává průchod svým vlastním politickým názorům nebo osobním preferencím. Třeba těm týkajícím se toho, co by on sám rád viděl v televizi, za co by konkrétně on byl ochoten platit a za co nikoliv.
Namísto ověřených dat pak použije příklad své 19leté dcery, která se prý na televizi nedívá. Z toho vyvozuje, že celá Generace Z to má stejně. Jenže vědecky podložený závěr nelze vyvozovat z jediné osobní zkušenosti. K tomu jsou vždy zapotřebí relevantní data, což by měl politolog přirozeně vědět.
Snadno vyvratitelným nesmyslem je pak tvrzení, že ani střední generace nevlastní nebo nepoužívá televizi. Data společnosti Atmedia přitom uvádějí, že v roce 2025 vlastnilo televizor 86 % domácností. Televizi podle ní denně sleduje 58 % lidí ve věku 35 až 44 let a 72 % lidí ve věku 45 až 54 let.
A kolik lidí sleduje nejméně jednou týdně konkrétně veřejnoprávní televizi? Ve věku 25 -34 let je to 38 % lidí, 35-44 let 56 % lidí, 45 - 54 let 72 % lidí a 55+ let je to dokonce 85 % lidí. Je zřejmé, že odborník Lukáš Valeš ve svých výrocích „vařil z vody“.
Pod záštitou „odbornosti“
Pozoruhodná je ovšem Valešova reakce. Moderátora nechce pustit ke slovu a brání mu uvést jeho výroky na pravou míru. Nejde o korekci jeho názorů, jak v rozhovoru naznačuje, ale o opravu faktických nesmyslů. Jaká je ostatně role moderátora? Vést rozhovor, konfrontovat diskutující s fakty a uvádět na pravou míru zavádějící nebo nepravdivá tvrzení. To se týká nejen politiků, ale i odborníků. Ani ti nejsou neomylní nebo nedotknutelní. Právě jejich odborná autorita jim totiž může dodávat důvěryhodnost i tehdy, když šíří nepravdivé informace.
Valeš svým srovnáním s komerčními televizemi vlastně nechtěně uhodil hřebíček na hlavičku. Zatímco komerční televize se řídí především sledovaností a potřebou zaujmout diváka, veřejnoprávní média mají jiné poslání. Mají poskytovat ověřené informace, přispívat k orientaci veřejnosti v důležitých společenských otázkách a vytvářet prostor pro kvalifikovanou diskusi. K té samozřejmě patří i konfrontace hostů s fakty, upozorňování na nepřesnosti a zpochybňování nepodložených tvrzení. Nestačí jen dát hostovi prostor a nechat ho říkat cokoli bez ohledu na to, zda to odpovídá skutečnosti.
Sám politolog Valeš svým vystupováním neúmyslně potvrdil, že silná veřejnoprávní média ve skutečnosti potřebujeme. Pokud o jejich nezávislost přijdeme nebo budou jejich role a možnosti okleštěny, může se stát, že proti Valešovi příště bude sedět přesně takový moderátor, jakého by si přál. Poslušný, přikyvující a bez nepříjemných otázek. A nebylo by nakonec efektivnější posadit proti němu robota, který by pouze přikyvoval?
