Článek
Sledovat sociální sítě některých českých politiků je disciplína pro otrlé. Neověřená fakta, osobní útoky, urážky oponentů i voličů stran, se kterými nejsou ve shodě. To je denní chleba některých politiků.
Jejich způsob komunikace tak umožní nahlédnout do jejich duše a způsobu, kterým uvažují. Takovou možnost veřejnosti poskytl i poslanec z hnutí ANO za Plzeňsko Hubert Lang. Přiznám se, že mi do té doby bylo jeho jméno zcela neznámé.
Transparent u souseda
Pan poslanec žije podle údajů na sítích v městečku Kralovice, které má necelých 3500 obyvatel. Hubert Lang ale Kralovice považuje za vesničku, jak sám uvádí ve svém facebookovém postu. Vesničku, kde lidi trápí hlavně „doprava do práce, občanská obslužnost, otevírací doba pošty, lékárny, samotní chybějící lékaři, bezpečnost v regionu- dostatek policistů. Zavírání hospůdek, krámků…,“ uvedl. Rozhodně tam prý naopak neřeší například veřejnoprávní média.
A to je důvod, proč se pan poslanec Lang cítil velmi rozzlobeně, když se minulou neděli na sousedovic vratech objevil nápis „Podporujeme nezávislost Českého rozhlasu + ČT“. Stalo se tak v den, kdy lidé demonstrovali za svobodná veřejnoprávní média a den před jednodenní výstražnou stávkou zaměstnanců Českého rozhlasu a České televize.
Když nemáš argument, dej tam liberály
„Tak nám liberální a progresivistická propaganda, pražské kavárny a podporovatelé MCHD (Milion chvilek pro demokracii - pozn. autora) dorazili, se svojí propagandou, i na naší malou vesničku na Plzeň - sever, kde bydlím,“ pohoršoval se Lang a pokračoval, „Vyvěšením prostěradla u nás na vsi, od souseda žijícího v Praze, jež k nám jezdí jen na víkend….,“ vedle domu poslance Hnutí ANO 2011, který v regionu Plzeň- sever bydlí a je zde opakovaně i lidmi volen- to považuje za docela provokaci. Zmíněná provokace ale není jedinou věcí, která mu vadí. „Co si vlastně myslí? Do malé klidné obce zanáší rozkol, svár. Nechť si s prostěradlem lítá v Praze…,“ uvedl v závěru, který vedl k pointě celého příběhu - na hlasování pana poslance to rozhodně vliv mít nebude.
Z postu člověka, který není nevýznamným a „neviditelným“ členem hnutí ANO, ale politikem, který byl zvolen poslancem, vystupuje několik pozoruhodných věcí. Lang se pohoršuje nad tím, že si někdo dovolil viditelně vystavit svůj názor a postavit se za veřejnoprávní média. Používá k popisu takových postojů stereotypní nálepky, které se nám v současné české politice zabydlely - ten, kdo s námi nesouhlasí je „progresivista“, „liberál“ člen „pražské kavárny“. Termíny, kterými zejména radikální a antisystémové strany dlouhodobě straší. Langovi takové termíny slouží hlavně k devalvaci jiného názoru - pokud si to myslí lidé, které můžeme označit (bez ohledu na skutečnost) takto, jejich názor nemá váhu - jsou to naši nepřátelé a škodiči.
Jednobarevná vesnice?
Velmi zajímavým bodem v Langově postu je část, kde argumentuje tím, že soused je jakýmsi cizím elementem na vesnici, kde lidé mají jiné priority a preference. Dokonce hovoří o tom, že na vesnici vnáší „rozkol“. Ve skutečnosti je tím, kdo rozděluje obyvatele na „my“ a „oni“, právě poslanec. Snaží se vlastně vzbudit nenávist starousedlíků vůči „náplavám“.
Jeho předpoklad, který se čtenářům snaží vnutit, a totiž, že lidé v Kralovicích volí výhradně hnutí ANO a další strany vládní koalice, se přitom nezakládá na pravdě. ANO tam sice v posledních parlamentních volbách zvítězilo s 39,56 %, nicméně druhou byla koalice SPOLU s 16,64 %, třetí byl STAN s 11,22 % a pátou Piráti se 7,41 %. 676 lidí z těch, kteří přišli v Kralovicích k volbám, tak volili opozici. A velmi pravděpodobně tak sdílí názor se sousedem pana Langa.
Zajímavým momentem textu pana Langa je i pasáž, kde se poslanec vyznává z toho, že vyvěšení transparentu považuje za „docela provokaci“ vůči sobě. Člověk, jehož povolání je vést demokratickou diskusi, tak zpochybňuje svobodu jiného občana vyjádřit svůj názor. A zaštiťuje se přitom svou domnělou „autoritou“.
Celý post poslance Langa se zdá být ukázkou, jací lidé se aktuálně angažují ve vyšších patrech české politiky. Ti, kdo mají pocit, že vyhranými volbami získali právo ovládnout stát do poslední vesničky. Ti, kdo ostatním vzkazují - teď jsme u moci my, vy ostatní mlčte.
Kdyby šlo o jednoho nevýznamného poslance, dalo by se hovořit o tom, že jde o jakýsi exces. Vzhledem k tomu, že podobně - byť často poněkud méně přímočaře a o něco sofistikovaněji - se vyjadřují i jiní politici vládních stran, lze hovořit o trendu. O trendu, který je pro naši demokracii mimořádně ohrožující.
