Článek
Někdejší prezident České republiky se ve své pravidelné glose tentokrát zamýšlí nad tím, jak svůj mandát spravuje jeho současný nástupce. Reaguje tak na nedávný projev, ve kterém Pavel mluvil o nutnosti „příklonu k Západu“ a „opuštění blouznění o Česku jako prostoru a mostu mezi Východem a Západem“. Klausovi se zdá, že Pavel hledá problém tam, kde není. Západem podle něj jsme, a to zcela bez diskuse.
„Legitimní debata o příčinách války na Ukrajině není debatou o příklonu k Západu. Je o racionální cestě k tomu, jak válku ukončit,“ je přesvědčen Klaus. Nicméně, právě na stránkách Institutu Václava Klause se v poslední době objevují texty, které jsou - eufemisticky řečeno - poněkud nekonzistentní.
S Landou na Blaník
Třeba když Klausův poradce Ivo Strejček sice nestojí na straně Ruska, ale zároveň ho irituje, když jej čeští politici chtějí vidět „na kolenou“ a téměř obdivně se k tomu vyjadřuje o schopnosti Rusů překonat jakékoliv utrpení. Vadí mu také, když si prezident telefonuje s prezidentkou Tchaj-wanu a „vyhrocuje“ tak vztahy s Čínou. Jindy stejný autor straší Německem a dokonce fantazíruje o tom, že vláda chce nabídnou dvojí občanství sudetským Němcům, aby se mohli zúčastnit korespondenční volby a udržet tak současnou „proevroskou a nenárodoveckou“ politickou garnituru u moci. Samozřejmě výměnou za někdejší majetky, varuje Strejček.
Sám ctihodný šéf institutu pak chce se zpěvákem Danielem Landou probouzet Blanické rytíře, aby nás zachránili nejen před ekonomickými reformami současné vlády, ale především před jejími dalšími kroky jako je například podpis smlouvy s USA. A samozřejmě i před ničivými důsledky členství v EU.
Na jistou bizarnost názorů Václava Klause a členů jeho institutu jsme si již relativně zvykli a považujeme je spíše za pitoreskní část současné názorové disonance, která se na nás valí z médií všeho typu. Obvykle jim nevěnujeme příliš pozornosti. Ani prezident Petr Pavel se zjevně „nenavážel“ do prezidenta a jeho dejvického think-tanku. Mnohem pravděpodobněji narážel na dezinformační narativy, za kterými stojí zahraniční subjekty, jež se české veřejnosti snaží dlouhodobě šikovně podsunout myšlenku, že nejsme součástí ani Východu, ani Západu, ale právě jakýmsi „mostem“. O tom, zda a nakolik na ně „naskakují“ i Václav Klaus a jeho poradci a spolupracovníci, se můžeme jen domýšlet.
Homosexuálové nám ničí rodinu
Dalším velkým tématem a trápením exprezidenta Václava Klause jsou témata spojená s právy menšin. Zejména těch sexuálních. I zde je v dokonalém souladu s dezinformačními narativy, které Západ z tohoto důvodu vykreslují jako zhýralý a zdegenerovaný.
Prezident Pavel Klause pohoršil tím, že tento týden s předstihem poslal videozdravici na konferenci „Manželství a rodičovství pro gay a lesbické páry“. Exprezident se ptá, zda hlava státu vůbec smí zaujmout takto jednoznačný názor. „Schválil něco takového náš parlament? Proběhlo referendum?“ podivuje se. Skutečně potřebujeme vyhlašovat hlasování o tom, zda smí prezident vyslat online pozdrav účastníkům nějaké konference? Jaký dopad to bude mít na budoucí rozhodování o tom, zda manželství pro všechny uzákonit či nikoliv? Ptám se já.
Václav Klaus je nekonzistentní i v následujících větách. „Česká republika byla dlouho opatrná a relativně konzervativní, a i já jsem jako prezident napsal prezidentské veto k zákonu o registrovaném partnerství, což bylo předehrou současných debat,“ vysvětluje Klaus. Zatímco on měl nezpochybnitelné právo vetovat zákon, Pavel by se měl ptát, zdá může poslat pozdrav přes obrazovku. “ Přečetl si (Pavel - pozn. red.) mé argumenty? A tisíc dalších argumentů? Chce rozbít naši zemi rozbitím rodiny jako základního sociálního svazku? Chce nás zcela atomizovat? Byl i proto k této své funkci vybrán a zvolen? Nemyslím, že to všichni jeho voliči věděli."
Úsměvné, že? Pokud se v budoucnu najde nějaký odvážlivec, který vydá antologii Českého politického (ne)myšlení z počátku 21. století, měl by tam Klausova slova a argumentaci rozhodně zařadil. Velmi dobře ilustruje nejen argumentační slabost a bezradnost českého konzervatismu v podání Václava Klause, neschopnost vlastní sebereflexe a nešikovnost, se kterou zcela míjí politické terče, které si vybral.
