Článek
Poslanec Trikolory zvolený za SPD Miroslav Ševčík má za sebou další trapný výstup v poslanecké sněmovně. Na opoziční kolegyni Michaelu Šebelovou (STAN) žádající pauzu v jednání pokřikovat cosi ve smyslu ať si „vezme menopauzu“.
Muž s limonádou
Nejapný „vtip“, kterému se zřejmě zasmál jen sám poslanec. Veřejnost ho ostatně zná i díky jeho neodmyslitelné PET lahvi, ve které si údajně nosí oblíbenou limonádu.
Přiznat si, že překročil jistou nezbytnou hranici slušnosti, kterou bychom při zasedání zákonodárného sboru očekávali, zjevně nedokáže. A není sto se za svůj nemístný žert ani omluvit, k čemuž byl kolegy Michaely Šebelové ihned vyzván.
Na pomoc mu přispěchal předseda sněmovny Tomio Okamura, který stojí v čele stejného poslaneckého klubu. Jeho rolí by mělo být dbát na důstojný průběh jednání ve sněmovně a nestranně řídit schůze. Jednal zcela opačně a kolegy, kteří se Šebelové zastali, měl dle svědectví Víta Rakušana (STAN) titulovat vulgarismy a urážky prokládat oslovením „vole“.
Už proběhl i flákanec
Úroveň chování některých poslanců je zkrátka docela jiná než byla ta, na kterou jsme byli po léta zvyklí. Ne že by podobným excesům nedocházelo už v minulosti. Mezi ty nejpozoruhodnější patří případ z roku 2021, kdy tehdejší poslanec Lubomír Volný (SPD) napadl během jednání předsedajícího schůze a vyhrožoval mu slovy: „Jestli tady půjdeš, dostaneš flákanec“.
Stále ale šlo o cosi výjimečného. Dnes je zjevné, že atmosféra ve Sněmovně „přitvrzuje“. Zejména od opozičních poslankyň slyšíme, že na ně koaliční kolegové mají sexistické narážky, pokřikují na ně a zesměšňují je. Příklad, jak takový projev misogynie v praxi vypadá, nám nyní neposkytl nikdo jiný než Miroslav Ševčík.
Ekonom s majáčkem
Muž, o kterém průběžně slýcháme už od 90. let. Člověk, který má za sebou sice akademickou kariéru, ale proslavil se zejména různými kontroverzemi. První takovou vlaštovkou byl rok 2010, kdy se Ševčík řítil po dálnici D1 rychlostí 178 kilometrů za hodinu. Číslem na svém tachometru se ale nenechal rozhodit. „…byl velmi rozzlobený, nejprve nechtěl z vozu vůbec vystoupit. Nakonec policistům řekl, že povolenou rychlost nijak nepřekročil,“ popsal tehdy redaktor Idnes.cz, který byl situaci přítomen.
Kuriózního přestupku se dopustil o čtyři roky později. Nechtělo se mu čekat v zácpě na dálnici D5, kterou způsobila dopravní nehoda. Na vůz proto připevnil majáček a zapnul jej. Následně se vydal pryč v protisměru pruhem, který je určen záchranným složkám. Není třeba zdůrazňovat, že majáček použil zcela neoprávněně.
Jen o dva roky později „byl odejit“ z Liberálního institutu, který kdysi zakládal. Důvod? „Jeho jednání bylo nejen v rozporu s principy klasického liberalismu a posláním Liberálního institutu, ale i zásadami slušného chování,“ uvedl tehdy institut. O platnost takového rozhodnutí se Ševčík dokonce soudil. Odvolací soud dal za pravdu institutu.
V paměti možná ještě máte případ „šel jsem náhodou kolem“. V březnu roku 2023 se Ševčík objevil před Národním muzeem, kde se po demonstraci svolené stranou PRO protestující snažili strhnout ukrajinskou vlajku. Ševčík tvrdil, že na demonstraci nebyl, ale jen šel náhodně kolem. Také tvrdil, že u Národního muzea pomáhal zraněnému člověku.
Po tomto incidentu studenti VŠE žádali jeho odvolání z funkce. Ten dobrovolně neodstoupil a tak následovalo několik kol neúspěšného hlasování. Až v červnu umožnil Akademický senát VŠE rektorovi Ševčíka odvolat. Pro bylo 20 z 26 senátorů.
Kampaň proti Čáslavské
Jenže na některé problematické rysy jeho povahy a chování už dávno předtím upozorňovala někdejší gymnastka Věra Čáslavská. Ta byla se Ševčíkem v příbuzenském vztahu skrze exmanžela atleta Josefa Odložila. Ten byl Ševčíkovým strýcem.
Odložil jak známo zemřel po potyčce se synem Martinem. Existovaly dvě verze toho, co se onen osudný večer v srpnu roku 1993 stalo. V jedné vyvolal roztržku otec, ve druhé syn. Společné oběma verzím však bylo, že Martin Josefa udeřil a ten upadl do bezvědomí, ze kterého se již nikdy neprobral. Martin byl následně odsouzen, v roce 1997 mu však prezident Václav Havel udělil milost. Sama Čáslavská však žádost o milost nepodala, byť toho zpětně litovala.
Jelikož Čáslavská předtím pro Havlovu kancelář pracovala strhla se kolem celého případu mediální kampaň. Psalo se v ní například, že šlo o léta připravovaný útok a že matka za tím účelem přihlásila syna na judo, aby se vycvičil v bojovém umění. Čáslavská se nakonec psychicky vyčerpaná na deset let stáhla z veřejného života.
Z organizování kampaně, která směřovala zejména vůči ní, otevřeně vinila právě svého synovce Ševčíka a jeho matku. Ševčík podle ní dobře věděl, že jeho strýc na požití alkoholu reagoval i nevysvětlitelnými reakcemi. Někdy toporně padal, a to až do bezvědomí. „…jak se později ukázalo, bylo to následkem cyst v mozku, které po smrti prokázal uznávaný neurolog profesor Neoral.“ Soudci se podle ní ocitli v nezáviděníhodné situaci, protože museli rozhodovat pod tlakem médií, příbuzných i veřejnosti.
Varování, které zůstalo nevyslyšeno
Jakkoliv šlo rodinný konflikt, za kterým navíc stála i velká tragédie, je svědectví Čáslavské zajímavé. V rozhovoru, který poskytla v roce 2007, před Ševčíkem výslovně varovala. Nemá na mysli jen jeho komunistickou minulost, kdy vyučoval marxismus-leninismus a záhy po revoluci se proměnil v liberála. „Takový člověk nemůže být rovný. Poznala jsem pravou tvář komunistického režimu dobře a při oné štvanici na mého syna jsem poznala ten rukopis,“ řekla tehdy. „Chci varovat mladé lidi před lidmi jako je on. Komunismus je už pravěk a je třeba ho setřást! Nevidím už důvod k tomu, proč takové charaktery stále ještě tolerovat“, dodala.
Téměř dvě desetiletí staré varování Věry Čáslavské možná opět nabírá na aktuálnosti. Nejapná poznámka vůči poslanecké kolegyni možná není jen projevem nedostatku slušnosti. V kontextu dalších Ševčíkových kontroverzí připomíná, že o člověku nevypovídají jen jeho politické postoje, ale také to, jak se chová k ostatním.
Čáslavská už tehdy dala najevo, co si o lidech jako je Ševčík, myslí.
Další zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_%C5%A0ev%C4%8D%C3%ADk
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_%C4%8C%C3%A1slavsk%C3%A1
„Josef Odložil: prostě zabitý otec?“, Hospodářské noviny; 7. 8. 2003
