Článek
Do Česka přicestoval Američan, u něhož se možná projevila infekce eboly nebo viru marburg. Možnou nákazu lékaři předběžně diagnostikovali poté, co muž přišel „po svých“ do táborské nemocnice. Nyní je hospitalizován na specializovaném pracovišti v nemocnici Bulovka. Česko čeká na výsledky testů.
Vysoká smrtnost
Strach z nemoci s úmrtností 28 až 90 % je velký. V Česku se takový virus ještě nikdy neobjevil, o to více zní taková zpráva děsivě. Ebola je vysoce nebezpečná. Přenáší se přímým kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami – například močí, potem či slinami. Nebezpečný je kontakt s nakaženým člověkem i jeho tělem po smrti. Člověka může nakazit také infikované zvířete, a to i mrtvého. Inkubační doba činí 1 až 21 dní a v této době je přenos málo pravděpodobný.
První příznaky jsou nespecifické, což včasnou diagnostiku značně ztěžuje. Nemoc začíná náhle: horečkami, slabostí, bolestmi svalů, hlavy a krku. Následuje zvracení, průjem a vyrážka. V těžších případech může dojít k selhání ledvin a jater nebo k vnitřnímu a vnějšímu krvácení. Někdy se projeví také vyrážkou, zarudlýma očima, bolestí na hrudi nebo obtížemi při dýchání či polykání.
Ohniska nákazy
Zdravotníci musí nosit oděv zakrývající každý milimetr kůže. V horku se v něm dá pracovat jen 40 minut. Misí, během kterých léčí nemocné, brání šíření nákazy a školí místní personál se zúčastní zejména nezávislá mezinárodní organizace Lékaři bez hranic.
Nemoc se prvně objevila v Africe v roce 1976, a to v dnešní Konžské demokratické republice. Z celkem 318 nakažených tehdy 280 lidí zemřelo. Ve stejném roce zemřelo 156 lidí v Súdánu. Také později některé africké země čelily velké epidemii této nemoci. V roce 2013 vypukla epidemie v Guineji a rychle se rozšířila do dalších západoafrických zemí. Trvala až do roku 2016 a zemřelo 11 000 lidí.
Ebola má pět kmenů pojmenovaných podle původu: Bundibugyo, Súdán, Taï Forest, Reston a Zaire. Čtyři z nich se mohou přenést i na lidi. Kmen Reston to sice dokáže také, ale prozatím u něj nebyla hlášena žádná onemocnění ani úmrtí.
Marburg - velmi podobný virus
Virus marburg, objevený o devět let dříve než ebola, pochází také z Afriky a na člověka se přenesl ze zvířat. V minulosti se objevil také v Německu a bývalé Jugoslávii, a to u lidí, kteří pracovali s tkáněmi nakažených zvířat.
Má stejnou inkubační dobu jako ebola a velmi podobné příznaky, které nastupují náhle. Patří k nim horečka, malátnost, bolesti svalů a hlavy. Následně dochází k zánětu hltanu, zvracení, průjmu a vyrážce na trupu a pažích. Onemocnění je provázeno krvácením do kůže a vnitřních orgánů a často dochází k poškození jater, ledvin a mozku. U těžkých průběhů se rozvíjí šokový stav a mnohočetné selhání vnitřních orgánů.
Umírá na něj přibližně 23-90 % nemocných. Přenáší se stejným způsobem jako ebola, ale především v pozdních fázích nemoci. V inkubační době je přenos méně pravděpodobný, ale nelze ho zcela vyloučit.
Zastavení americké pomoci
Dříve se objevily obavy, že by virus eboly mohl být použit jako biologická zbraň. Ty vzrostly roku 1992, kdy se na Západ dostaly informace o sovětských biologických zbrojních programech. Podle lékaře Kanatžana Alibekova SSSR vynaložil velké finanční prostředky na výzkum eboly a pokusů zkřížit ji s virem neštovic a virem machupo. Tyto pokusy ale měly být naštěstí neúspěšné.
Zatímco svět se obává eboly a marburgu, USA chtějí omezit pomoc zasaženým zemím i financování výzkumu. Chce omezit pomoc zemím, kde se viry šíří, a také financování výzkumu těchto i dalších nemocí. USAID v boji proti ebole do té doby hrála zásadní roli. Jenže za Trumpova prezidentství, a to zejména toho druhého, se USA od globální zdravotní pomoci a spolupráce odklánějí.
V lednu 2025 Trump podepsal výkonný příkaz č. 14169, který na 90 dní zastavil veškerou zahraniční pomoc USAID s výjimkou humanitární pomoci a vojenské pomoci Egyptu a Izraeli. To vedlo ke zrušení 83 % všech programů, včetně stovek grantů zaměřených i na ebolu.
Americký ministr zdravotnictví snížil počet zaměstnanců ve svém rezortu, omezil financování výzkumu infekčních nemocí, a to včetně programů zaměřených na ebolu a také nařídil revizi výzkumu virů, což komplikuje výzkum nových vakcín.
Důsledky amerických kroků
Náhlé masové škrty v USAID a propouštění vedly k ukončení řady programů zaměřených na kontrolu infekcí. „Oblastí, která vzbuzuje obavy, je, že škrty postihly Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, které je zodpovědné za screening cestujících na nemoci na letištích nebo pozemních hraničních přechodech. Řeší například situace, kdy si někdo na palubě letadla mohl přinést infekční nemoc a nakazit tak ostatní. Zdroj z agentury s přímými informacemi nám říká, že některé z těchto letištních zdravotních stanic přišly o všechny zaměstnance Centra pro kontrolu a prevenci nemocí,“ řekl už v únoru tohoto roku reportér amerického rádia NPR Will Stone.
Odklon Spojených států amerických od zahraniční zdravotnické pomoci i domácí „úspory“ týkající se výzkumu a kontroly infekčních nemocí, mohou mít dalekosáhlé důsledky. Jedním z nich může být i větší šíření smrtelných infekčních nemocí.
Potenciálně nakažený americký občan, který je nyní v České republice nepřiletěl do naší země z USA, ale přímo z Afriky. Nedostatek personálu na tamních letištích s jeho případem tedy nesouvisí. Jaký dopad mají ale americké úspory na screening potenciálně nakažených přímo v odletových halách v zasažených afrických zemích, nevíme. Neexistují k tomu zdroje.
Případ možného výskytu eboly či marburgu v České republice tak ukazuje, jak rychle a nečekaně se vzdálený problém může stát i domácí hrozbou. A je tedy na místě se ptát, co proti šíření závažných infekcí můžeme dělat my sami.
