Článek
Příběh o „sexistickém odklízení sněhu“ ze švédského města Karlskoga začal jako nadsázka. Jeden z úředníků tamní radnice vtipkoval v diskusi o zimní údržbě, že snad jedinou oblastí, kam nezasahují „genderoví aktivisté“ je odklízení sněhu ve městě. Jenže právě tato poznámka vedla k zamyšlení, které přineslo překvapivé výsledky: ukázalo se, že tradiční odklízení sněhu je ve skutečnosti diskriminační a navíc ekonomicky nevýhodné.
Problém spočíval v pořadí, jakým se sníh odklízel – nejprve hlavní silnice pro auta, až pak chodníky a cyklostezky. Tohle pořadí ale mělo na ženy a muže zcela jiný dopad, protože způsob cestování mužů a žen se výrazně liší. Muži totiž častěji jezdí auty, zatímco ženy více využívají hromadnou dopravu, chodníky nebo cyklostezky. Navíc ženy obvykle vykonávají více cest, protože se starají o děti, pečují o blízké a chodí na nákupy. Právě ony celosvětově vykonávají 75 procent neplacené práce.
Jak vlastně cestují ženy?
Je známo, že muži častěji cestují osobními vozy a ženy častěji využívají městskou hromadnou dopravu. Třeba ve Francii jezdí hromadnou dopravou ze dvou třetin ženy, v Chicagu jich takto cestuje 64 % a velmi podobné je to i v Česku. Z průzkumu z roku 2018 je zřejmé, že čeští muži jezdí do zaměstnání vozem dvakrát častěji než ženy. A pokud domácnost vlastní jeden vůz, má k němu dominantně přístup právě muž.
Ve Švédsku se na základě zmíněné anekdoty úředníka rozhodli experimentovat: začali odklízet sníh nejprve z chodníků, tras pro hromadnou dopravu a cyklostezek. Tušili, že k pohromě nejspíše nedojde, jelikož jízda vozem ve dvaceticentimetrovém sněhu je poněkud snazší než stejné cestování s kočárkem, invalidním vozíkem nebo nákupními taškami. A jaké byly výsledky? Výrazně ubylo zranění chodců, která byla na kluzkém povrchu třikrát častější než nehody motoristů. Hospitalizace klesly, což státu přineslo výrazné úspory. Ukázalo se také, že většinu zraněných chodců (69 %) tvoří ženy, jejichž úrazy navíc bývají vážnější a častěji vyžadují hospitalizaci.
Genderové „šílenosti“
Přesto experiment narazil. Z Karlskogy se tento přístup přenesl i jinam, a to včetně hlavního města. Jenže právě během zimy 2016, která byla mimořádně bohatá na sněhovou nadílku, došlo ve Stockholmu k dopravnímu chaosu a tisícům úrazů. Kritici rovnosti pohlaví tento nezdar rychle a rády využili. Dostalo se to i do zahraničních médií, která si ráda berou na mušku „feminismus“ či „genderová studia“. A tématem to bylo i v některých českých médiích. Jenže už se nepsalo o tom, že problémem nebylo upřednostnění chodců, nýbrž celkově neefektivní organizace odklízení sněhu. Následující zimu ve Stockholmu zapojili moderní efektivnější stroje a ke kolapsu nedošlo, naopak počet úrazů klesl na polovinu. Tento úspěch už ale do médií nepronikl.
Příběh ukazuje, že naše rozhodnutí často vycházejí ze zažitých zvyklostí a zkušeností, které neberou v úvahu odlišné potřeby lidí. Data tříděná podle pohlaví velmi často chybí. Pozice v městském plánování častěji zastávají muži, kteří navrhují systémy vyhovující spíše jejich potřebám.
Zapomenutá polovina
Podobný problém vidíme i v městské dopravě, která bývá plánována paprskovitě – směřuje do centra a zpět, což odpovídá potřebám dojíždějících mužů. Ženy však častěji cestují v rámci města a vhodnější by pro ně byla veřejná doprava připomínající síť pavučiny.
Nejde pochopitelně o úmyslné upřednostňování mužského potřebu a potřeb. Jde zkrátka o historicky zakořeněné způsoby plánování, které nikdo nezpochybňuje. Přesto, že polovině populace vlastně příliš nevyhovují. Změna pohledu, jako byla ta ve Švédsku, ukazuje, že promyšlenější a spravedlivější plánování může přinést výhody všem – a ještě ušetřit.
Zohlednění potřeb žen neznamená upřednostnění jedné skupiny, ale spravedlivější přístup, který zlepšuje kvalitu života všem – a přináší i ekonomické výhody.
Další použité zdroje:
Criado Perez C.: Neviditelné ženy; Brno 2024
https://www.mdcr.cz/Media/Media-a-tiskove-zpravy/Pruzkum-ukazal-rozdily-v-dopravnim-chovani-muzu-a?fbclid=IwAR211×NPn6ybuPnyfFP6n6JDyDc-nRHG-7UDtVEfDf3eTfiKyAWjpQ16SVQ
