Článek
V roli první dámy byla téměř neviditelná. Zahlédnout jsme ji mohli jen výjimečně, třeba když manžela doprovázela při slavnostním předávání státních vyznamenání na Pražském hradě nebo ve chvíli, kdy šli společně k volbám. V posledním roce ale také dvakrát samostatně vystoupila s projevy. Prvně to bylo na podzim 2021, kdy se vyjádřila ke spekulacím o zdravotním stavu tehdy hospitalizovaného Miloše Zemana, podruhé jej zastoupila loni v červnu během malého pietního aktu k uctění památky lidických žen a dětí. Pozornost ji ale zjevně v těchto chvílích dobře nedělala a na dotazy novinářů tak nepřekvapivě nedošlo.
První dámou z donucení
Je třeba připomenout, že role první dámy je v Česku pouze formální a není nijak zákonně ukotvena. Podle zdejších zvyklostí by ale žena prezidenta měla společensky vystupovat nebo se věnovat charitativní činnosti. Tomu druhému se Ivana Zemanová skutečně věnovala, založila Nadační fond Ivany Zemanové, kterému se ale zřejmě věnovala spíše okrajově. Navíc za poslední rok o žádných aktivitách neinformoval ani fond, ani ona sama. Na webu je naposledy zmíněn dar pro děti z dětských domovů z prosince 2021 a facebooková stránka obsahuje jako poslední příspěvek fotografii vozidla, které bylo pravděpodobně určeno pro Farní charitu Chrudim. Jisté to ale není, příspěvku chybí popisek.
Už od první volby Miloše Zemana tušíme, že jeho žena Ivana přijala roli první dámy jen velmi neochotně. Zda je za tím nechuť být středem pozornosti nebo jiný důvod není jasné. Už před první prezidentskou volbou v roce 2013 ji ve všech aktivitách zastoupila dcera Kateřina. Ta si tehdy dokonce vysloužila přezdívku „první dcera“, ale poté, kdy se v některých médiích v roce 2013 objevily snímky, kde se Kateřina účastní jakési „lechtivé“ party, vzala její neoficiální role za své. Ivaně Zemanové tak nezbylo, než tuto roli alespoň v té nejnutnější podobě plnit.
Zemanův poklad
Nikdy ale nevystoupila s projevem, poselstvím, které by reflektovalo dění v zemi. Ani to, které by alespoň částečně spadalo pod její „agendu“. Neslyšely jsme od ní, že by podpořila celospolečenskou solidaritu na počátku covidové pandemie, nepodpořila zdravotníky pracující v nemocnicích, ani nezmínila tisíce rodin, kteří přišli o své blízké. Nezaznamenali jsme náznak solidarity s válečnými uprchlíky z Ukrajiny, ani s lidmi, kteří v současnosti čelí tíživé ekonomické situaci.
Jakoby by chtěla dostát citátu, který je připisován jejímu muži: „Manželky, které nekladou otázky, jsou pokladem. Važte si jich!“ Prezidentova žena ale nepochybně není ženou bez názoru a vůle. V minulosti se Zemanová dokázala za svého manžela velmi tvrdě postavit. V roce 2003, kdy sociální demokracie nepodpořila jejího muže v nepřímé prezidentské volbě a on nečekaně vypadl už v prvním kole, neváhala prásknout do stolu a vrátit svou stranickou legitimaci. Také příběh seznámení této dvojice dává tušit, že si Ivana dokáže jít velmi cílevědomě za svým. V roce 1990 se vzdala studia romanistiky na brněnské filozofické fakultě, protože si v jednom rozhovoru přečetla, že politik, který jí imponuje, nemá asistentku. Ozvala se mu, začala pro něj pracovat a o tři roky později se stala jeho ženou. O 30 let později tato žena působí docela jiným dojmem, a to pravděpodobně proto, že se ocitla v roli, která jí není vlastní.
Budoucí první dáma, která již prohlásila, že se chce věnovat mimo jiné například samoživitelkám, toto minimalistické pojetí role doufejme překoná. Nebude to tak těžké, protože začínat bude prakticky od nuly.
