Podzimní splín, nebo už deprese? Co s námi dělá tma před pátou

V noci na 25. října jsme posunuli hodiny o hodinu zpět. Ráno je chvíli světleji, ale odpoledne se stmívá ještě před pátou a večer začíná dřív, než člověk odejde z práce. Spousta lidí v těchto týdnech cítí, že má méně energie, víc spí a nic se jim nechce. Říká se tomu podzimní splín. Je to běžná reakce na roční období, nebo už něco, co stojí za pozornost?

Dánští vědci z Aarhuské univerzity prošli národní psychiatrický registr za roky 1995 až 2012, celkem 185 419 nemocničních kontaktů kvůli depresi. Po přechodu z letního na standardní čas zjistili o 11 % víc nových depresivních epizod, než by odpovídalo dosavadnímu vývoji. Efekt postupně slábl zhruba deset týdnů. Jarní posun hodin podobný výkyv nezpůsobil.

Autoři studie nabízejí dvě vysvětlení. Hodina světla se přesune z odpoledne do rána mezi sedmou a osmou, kdy je většina lidí doma v koupelně nebo cestou do práce, a když mají volno, je už tma. Změna času je navíc zřetelný předěl, který ohlašuje dlouhé, tmavé a studené měsíce. Studie pracovala s diagnózami z psychiatrických nemocnic, tedy spíš s těžšími případy. Vědci ale předpokládají, že se změna dotkne i lehčích stavů.

Výzkumníci zároveň uvedli, že nárůst podle nich způsobil právě přechod na standardní čas, a ne postupné zkracování dne nebo horší počasí. Doporučili proto věnovat depresi zvýšenou pozornost v týdnech po změně času, hlavně u lidí, kteří k ní mají sklon, a u jejich blízkých.

Slovo splín lékaři nepoužívají. Že nálada v průběhu roku kolísá, je ale dobře doložené. Přehled epidemiologických studií, který v roce 2000 zpracoval psychiatr Andres Magnusson, ukázal, že depresivní příznaky v běžné populaci vrcholí v zimě. U většiny lidí jde o mírný útlum, který k životu na severní polokouli patří a s jarem odezní.

Stejný přehled ukázal, že sezónní porucha bývá častější v severnějších zeměpisných šířkách, i když se její výskyt liší i mezi etnickými skupinami. Pozdější výzkum tuto souvislost potvrzuje jen zčásti a přibližně stejný počet studií ji nenašel. Sezónní výkyvy nálady se navíc objevují i u dětí a dospívajících.

U části lidí je zimní útlum výraznější. V roce 1984 americký psychiatr Norman Rosenthal s kolegy popsal 29 pacientů, jejichž deprese se vracely každý rok ve stejnou dobu. Typická byla spavost, přejídání a chuť na sacharidy. Pro tento stav zavedli název sezónní afektivní porucha, anglicky SAD.

Rozhodující je podle Rosenthala načasování. Kdo má potíže každou zimu a v létě se cítí dobře, odpovídá klasickému obrazu sezónní poruchy. Kdo je má po celý rok, trpí nejspíš jiným druhem deprese. Rosenthal také upozorňuje, že sezónní porucha nestojí jen na nedostatku světla. Spolu s ním hraje roli biologická výbava člověka a míra stresu, kterou zronu prožívá.

Dnešní diagnostický manuál DSM-5 ji nevede jako samostatnou nemoc. Jde o upřesnění „se sezónním vzorcem“ u opakované deprese nebo bipolární poruchy. Podle české odborné práce psychiatrů Doubka, Brunovského, Závěšické a Praška se takový vzorec musí objevit dva roky po sobě a mimo sezónu se deprese vyskytovat nesmí.

Od běžné deprese se zimní forma často liší i projevy. Při typické depresi lidé spíš špatně spí a nemají chuť k jídlu. U sezónní poruchy podle české přehledové práce převládá výrazná únava, spavost, větší chuť k jídlu s touhou po sladkém a škrobovém a přibírání na váze. Systematický přehled z roku 2020 doplnil, že lidé se sezónní poruchou častěji jedí večer a víc jedí pod vlivem emocí.

Mezi obyčejným splínem a diagnózou je ještě mírnější podoba, kterou odborníci nazývají subsyndromální SAD. Lidé s ní mají podobné potíže, jen slabší, a běžný život zvládají.

I slabší potíže se ale do života propisují. Ve švédské studii uvedla téměř pětina dotázaných, že jim zimní změny nálady zhoršují běžný život, a 3,1 % je popsalo jako vážné nebo omezující. Rakouští vědci zase zjistili, že lidé se sezónní poruchou byli častěji v pracovní neschopnosti a měli víc dní se sníženým pracovním výkonem.

Čísla se liší podle toho, kde a jak se měřilo. Ve dvaceti studiích z Magnussonova přehledu se výskyt pohyboval od nuly do 9,7 %. Rakouští vědci telefonicky oslovili 910 náhodně vybraných lidí. Zimní depresi zjistili u 3,5 % z nich a mírnější formu u 15,1 %. Ve švédském kraji Dalarna vyplnilo dotazník přes 1 600 dospělých a sezónní poruchu vědci zjistili u 8 % z nich, mírnější formu u 10,8 %.

U dospívajících vycházejí čísla ještě vyšší. Mezi švédskými středoškoláky ve věku 17 a 18 let uvedlo zimní depresivní náladu 25,5 % dívek a 13,8 % chlapců.

Studie se neshodují v tom, koho porucha postihuje víc. Švédská zjistila, že je zhruba dvakrát častější u žen a mladších lidí, rakouská žádný významný rozdíl mezi muži a ženami nenašla. Podzimní útlum tedy není jen ženská záležitost.

Přesný mechanismus vědci zatím neznají. Nejčastěji se mluví o vnitřních hodinách, které se podle světla seřizují, a o melatoninu, hormonu, který tělu dává signál, že je noc. Světlo jeho tvorbu tlumí, tma ji podporuje. Odborná literatura ale stále zvažuje víc vysvětlení vedle sebe a žádné zatím nepřevážilo.

Světlo přitom působí přes oči, ne přes kůži. V sítnici jsou zvláštní buňky citlivé na světlo, které nám nepomáhají vidět. Jejich úkolem je posílat signál do části mozku, která řídí vnitřní hodiny.

Jasnější je, že na světle záleží. Švédská studie z roku 2024 sledovala přes 15 tisíc lidí. V zimních obdobích, kdy trávili venku za denního světla aspoň hodinu denně, uváděli depresivní příznaky méně často než v zimách, kdy byli venku kratší dobu.

Nejlépe prozkoumaná je světelná terapie. Člověk sedí každý den určitou dobu u lampy se silným světlem, obvykle ráno. Metaanalýza z roku 2020 shrnula 19 studií a došla k závěru, že je účinná. Autoři zároveň upozorňují, že studie byly malé a navzájem dost odlišné, takže by bylo potřeba větších a pečlivějších výzkumů. Podle české přehledové práce se první zlepšení obvykle dostaví po dvou až čtyřech dnech a výraznější během jednoho až dvou týdnů. Před nákupem lampy je dobré poradit se s lékařem, protože záleží na intenzitě, vzdálenosti i délce svícení.

Starší rozbor studií z roku 2005 došel k tomu, že účinek světelné terapie u sezónní poruchy je srovnatelný s účinkem antidepresiv ve většině lékových studií. Světlo se zkouší i u deprese, která se sezónou nesouvisí. Kanadská studie z roku 2016 porovnala světlo, antidepresivum fluoxetin, jejich kombinaci a placebo. Samotné světlo vyšlo lépe než samotný lék a kombinace o něco lépe než světlo.

Rosenthal doporučuje svítit 20 až 30 minut denně, obvykle ráno. Podle něj světlo udělá hlavní kus práce, ale k úplnému uzdravení potřebuje většina lidí ještě další léčbu. Vedle světla se používají antidepresiva a kognitivně-behaviorální terapie a žádná z možností se zatím neukázala jako jednoznačně nejlepší.

Často opakovanou radou je vitamin D. Jeho hladina v zimě klesá, protože se tvoří v kůži působením slunce, a tak se nabízí jednoduchý závěr. Systematický přehled z roku 2020 ale u lidí se sezónní poruchou žádný přínos doplňků vitaminu D ani B12 nenašel. Smysl mají hlavně tehdy, když lékař nedostatek skutečně zjistí.

Stejný přehled se díval i na jídlo. Lidé se sezónní poruchou po sacharidech často touží, ale jídla bohatá na sacharidy jejich příznaky nezmírnila.

Pro běžný podzimní útlum zbývají jednoduché věci. Chodit ven za světla, ideálně dopoledne nebo v poledne, držet pravidelný spánek a hýbat se.

Podzimní splín sám o sobě nemoc není. Pozornost si zaslouží, když stav trvá týdny, vrací se každý podzim a bere chuť i na věci, které člověka jinak těší, nebo když se přidají pocity beznaděje. Pak je dobré zajít k praktickému lékaři nebo psychologovi. Sezónní deprese se dá léčit a čím dřív se řeší, tím lépe.

Zdroje