Vejdete do místnosti a cítíte napětí? Možná jste vysoce citlivý člověk

Vysoká citlivost není rozmar ani slabost. Není to ani něco, z čeho člověk vyroste. Psychologové ji popisují jako vrozený rys temperamentu: nervový systém zpracovává podněty do hloubky. Zvuky, vůně, emoce, náladu v místnosti, drobné změny v hlase druhého. Takoví lidé všechno nasají, zpracují a procítí víc než ostatní.

Pojem zavedla americká psycholožka Elaine Aronová v 90. letech. Podle jejích původních odhadů jde zhruba o 15–20 % lidí, novější studie mluví až o třetině populace. Takže pokud se v tom poznáváte, rozhodně nejste sami. Jen jste nejspíš většinu života trávili mezi lidmi, kteří úplně nechápali, proč vás některé věci zasáhnou tak silně.

Pod slovem citlivost si většina lidí představí city. Vysoká citlivost ale sahá mnohem dál.

Vejdete do místnosti a hned cítíte napětí, i když všichni předstírají, že je všechno v pořádku. Poznáte náladu druhého dřív, než promluví. Silné vůně, hlasité zvuky nebo kousavé oblečení vás fyzicky obtěžují. A po setkání s lidmi jste vyčerpaní. Na lidech vám přitom záleží. Jen z nich vnímáte mnohem víc, než stihnete vstřebat.

U mě se to projevuje všude. V tom, jak se cítím v některých prostorech. Jak rychle narazím na svůj limit mezi lidmi. Nebo jak moje tělo nese napětí, které nemá kam odejít. Ztuhlá ramena, zaťatá čelist, nervový systém, který neumí vypnout.

Někdy jsou to drobnosti, kterých si nikdo jiný nevšimne. Parfém, který v čekárně cítíte ještě hodiny poté, co jeho majitel odešel. Změna atmosféry, když vejde do místnosti někdo naštvaný. Písnička, která zastaví váš vnitřní svět, protože se vás dotkla až příliš hluboko. Zatímco ostatní jdou za pár vteřin dál, vy stále zpracováváte vše, co k vám přišlo.

A nejde jen o lidi. Osobně vnímám i atmosféru míst. Les, který jako by dýchal se mnou. Místnost, ve které je mi z neznámého důvodu těžko.

Pokud jste vysoce citliví, je dost možné, že jste někdy slyšeli něco z tohohle: Jsi moc citlivý. Přeháníš. Bereš si to moc osobně. Všechno moc řešíš.

A pokud jste to slyšeli dost často, nejspíš jste tomu začali i věřit. Jenže ve skutečnosti jste věci vnímali přesně. Často přesněji než většina lidí kolem vás. Intuice, která ostatním připadá zvláštní. Schopnost přečíst atmosféru za pár vteřin. Všímat si věcí, kolem kterých ostatní projdou bez povšimnutí. To nejsou vady. To je druhá strana stejného rysu.

Vysoká citlivost přináší i skutečné silné stránky: hlubokou empatii, dobrý pozorovací talent, schopnost přemýšlet předtím, než jednáte, a tvořivost, která vychází z toho, jak důkladně vnímáte svět. Citlivost sama o sobě není problém. Jen svět, ve kterém žijeme, s ní moc nepočítá.

Vysoká citlivost není nemoc ani diagnóza. Nedá se vyléčit. Dá se s ní ale žít lépe.

Samota není luxus. Je to údržba. Čas o samotě je způsob, jak se unavený nervový systém zotavuje. Bez něj je všechno těžší.

Pomáhá i ubrat zbytečné podněty. Klidnější prostředí, méně společenských povinností a víc kontroly nad tím, co k vám vlastně přichází. Nejste křehcí. Jen už tak zpracováváte víc než většina lidí.

Naučte se poznat svou hranici dřív, než na ni narazíte. Pád po tom, co se úplně vyčerpáte, je skutečný. Zastavit včas chce cvik, ale stojí to za to.

A obklopte se lidmi, kterým nemusíte svou citlivost vysvětlovat. To není bonus. To je nutnost. Správní lidé ve vás nevyvolávají pocit, že jste moc. Dávají vám pocit, že jste tak akorát.

Dlouho jsem si myslela, že je se mnou něco v nepořádku. Až po letech jsem pochopila, že mi nic nechybí. Prostředí, ve kterých jsem byla, jen nebyla stavěná pro způsob, jakým vnímám svět. Pokud vám někdy řekli, že jste příliš citliví, a to označení jste nesli jako malý trest, tohle je pro vás.

Problém jste nikdy nebyli vy.

Pokud se v článku poznáváte a chcete se dozvědět víc, Elaine Aronová má na svém webu volně dostupný dotazník v angličtině. Nejde o diagnózu, spíš o orientační pomůcku.

Zdroje: