Článek
Řešila jsem problémovou situaci s oběma rodiči. O maminku se ještě stihnul postarat taťka, samozřejmě s přispěním mě a mé sestry, ale u něho se rozvinula Parkinsonova choroba, problémy se srdcem, takže už nebylo zbytí, musela jsem ho denně navštěvovat. Podala jsem žádost do domova pro seniory, ale otec je při šetření situace vyhodil. Já jsem měla 8 let do důchodu a taťkovi bylo 85 let. Kdyby zemřel, těžko bych už sehnala ve svém věku práci. Nakonec jsem ho vzala k sobě do bytu, ale bydlím sama ve 4. patře, takže se nedostal ven, já jsem ho těžce dopravovala k lékaři. Kvůli nemoci si nedokázal ohřát jídlo ani vzít léky, každý den spadnul. Skončil stejně v pečovatelském domě, naštěstí už byl tak nešťastný sám ze sebe, že už nedělal potíže. Jezdily jsme za ním pravidelně 2× týdně, vloni zemřel a já si pořád vyčítám, že jsem s ním měla zůstat doma, i když si péči o něho moc nedovedu představit, hlavně co se týká hygieny a manipulace s téměř bezvládným tělem. Původně jsem taky chtěla do pečovatelského domu, aby se mnou neměly děti práci, ale po zkušenosti s taťkou se mi tam už tak moc nechce. Je to všechno o lidech - někteří se starají úžasně, ale bohužel jsou i takoví, kteří práci odbydou. Navíc dopředu o nic požádat nejde. Všechno závisí na zdravotním stavu. Snad tuto situaci nebudu muset řešit. V každém případě obdivuji práci pečovatelek.
